Podivná generace, podivný národ, podivná vláda, parlament, senát, soudy, právníci, lékaři, podivná současná společnost a její potomci v 21. století v Zemích koruny české

27. 4. 2012 / Jiří Dvořák

Když mi došlo, že historie se opravdu opakuje, jen čas, okolnosti i děje jsou rozdílné, nabyl jsem toho přesvědčení, že stejně jako já to musí časem vnímat český národ, který prošel stejnou cestu poznání, jako jsem prošel já sám, ve stejném období a za stejných okolností.

Jistě, osoba od osoby se lišící lokalitou a subjektivními podmínkami, okolnostmi, ale se stejným rozhledem a jednostejným chápaním průběhu, příčin, důsledků, historických dějů před příchodem na tento svět a s osobními prožitky v průběhu let nám zde na zemi vymezených, může vnímat věci různě.

Narozen krátce po 2. světové válce jsem byl vržen do doby takové, jaká byla. Dobrá, špatná, podivná, nespravedlivá? Soudy a vlastní názory, přístupy, utváří čas, znalost, zkušenosti, prožitky. Dnes dobře rozumím tvrzení, že historii je třeba posuzovat s odstupem času a současně s vnímáním podmínek a okolností v dané době , abych mohl být jaksi objektivní při chápání těch či oněch dějů, reakcí a nálad v tehdejší společnosti a konečně I svých předků, kteří tu dobu prožívali na vlastní "kůži", podle toho pak zaujímali své postoje a přijímali svá rozhodnutí.

Dnes chápu své prarodiče, proč šli do války a proč se radovali ze vzniku samostatného státu, chápu své rodiče narozené v té době a zažívající "vlečku" dějů minulých tradovanou rodiči a ještě dědy a babičkami při živote s okolnostmi a ději, do kterých jejich rodiče vkládali víru v lepší budoucnost, za kterou šli bojovat. Chápu, konečně, i proč rodiče nakonec uvěřili v opět slibovaný lepší svět, svět, který chtěli pro své potomky. Příznivější a důstojný život za rovných podmínek, bez pánů a těch pod nimi. Bez propastných rozdílů a vlády peněz a majetku jako nejvyššího měřítka hodnoty člověka ve společnosti. Nebylo to tak úplně, jako si představovali -- a jako vždy, jak dějiny nasvědčují, ne vše bylo bílé, když to bíle vypadalo, a ne vše bylo černé, jak bylo ukazováno.

Nedivím se ani tomu, že po takovém poznání naše generace zase chtěla udělat krůček vpřed a opravit pokřivenosti bývalé "nadějné" doby. Konečně lidé, a to dnes víme dobře, nemohou zřejmě být bytostmi ideálními, jak si představovala éra minulá, ale bude v nich přežívat stále touha po moci, chamtivost, lenost, pohodlnost, vychytralost a všechny ty vlastnosti, které doba bývalá idealisticky zapírala a mnoha z nich nechávala ku vlastnímu prospěchu jedinců plný průběh -- ve vlastním zájmu o přežití.

Co dnes, po letech, těžko chápu, je skutečnost, jak k budoucnosti své a svých potomků přistupuje generace současná.

Má možnost rozhodovat o dění ve společnosti a nedělá to, nemá zájem, je jí to jedno. Nechává opakovat stejné nepravosti, jaké jsou známé z afér první republiky, stejné hrátky stran, stejná "divadla" pro veřejnost prezentovaná tiskem, ba dokonce hlubší a propracovanější, prohlubující se propast mezi příliš majetnými s majetkem často nabytým jinak než poctivě, stejná propast a beznaděj pro ty ostatní.

Těch ostatních je převaha a přesto nejdou alespoň k volbám, když už vidle k čištění hnoje na ulici nepoužijí. Je jim to srdečně jedno a jako ovce věří, že právě jejich děti se z toho vybabrají, aniž by oni v rozhodující a ba poslední chvíli přiložili ruku k nápravě.

Takové sobectví a individualismus jsem v českém národě prošlém tolika dějinnými zvraty ve svůj neprospěch nečekal.

To nechápu, ani to pochopit normálně určitě nelze. A to si fandíme, jaký pokrok máme v 21. století. Kolik kroků nazpět a do jaké doby to necháváme klesnout, poznáme zase, až nám půjde natvrdo kolektivně, všem, "o kejhák"? Zřejmě, a jestli vůbec, v nové době "úžasných" možností.

Tristní poznání?

Nu, jak pro koho. S námi už to nevyhrajou, jistě!!! A jim, mladým, je to přeci jedno! Oni "žijí" jen "tady a teď"!!!

0
Vytisknout
10894

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2012