ANGLIE:

Tyto nepokoje byly politické. Dosáhly však jen utužení režimu

16. 8. 2011

Vzpomínám si na výraz jeho tváře, napsal v deníku Guardian jeho černošský komentátor Gary Young. Byl jsem na Boulevard St. Michel na studentské demonstraci. Bohatě vyhlížející muž, který seděl v restauraci u výkladní skříně pohlédl na demonstranty a zatvářil se posměšně. Ten posměšný výraz jsem dobře znal. Už jsem v Paříži studoval pár měsíců. Viděl jsem ho na tvářích policistů, kteří mě zmlátili v metru i těch, kteří mě zatýkali a vyslýchali téměř denně, anebo u bytných, jejichž prázdné byty najednou už nebyly k pronájmu, když jsem se na ně přišel zeptat. Byl to pohled, který mi sděloval, že jsem bezvýznamný a že s tím nic nenadělám.

Na tom bulváru St Michel uviděl ten posměšný výraz také jeden černošský kluk. Nevzrušeně přikráčel k výkladní skříni a kopl do ní. A uprostřed roztříštěného skla se tvář muže zkřivila strachem, protože tenký film, který ho odděloval od ulice, zmizel. Kluk se smíchem odešel.

Nedokážu vám vysvětlit, proč to udělal. Strategicky ani morálně se to nedalo ospravedlnit. Mohu vám ale říct, že v tu danou chvíli to na mě udělalo dojem jako správná reakce. Někdy i když není možné zjistit přímou příčinu událostí vysvětluje mnohé kontext, v němž se ta událost odehrála.

A stejné je to i s nedávnými násilnostmi v Anglii. Avšak i když je přímá příčina možná nezjistitelná, všeobecný kontext je jasný. Katastrofy z minulého týdne se odehrávaly jakoby na rozděleném plátně. Na jedné jeho polovině byla nákaza z ulice, jak se násilnosti šířil, na druhé straně nákaza na trzích, jak ceny akcií rychle klesaly.

Dlouho předtím, než bylo jasné, že se řítíme do nové hospodářské krize, bylo naprosto předpověditelné, že krize tohoto rozsahu vyvolá sociální nepokoje. Předpověděla to nejen levice, ale i strážci globálního kapitálu.

Varování přišla od nové šéfky Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardové, od policie, od ratingové agentury Moody's a z Mezinárodní organizace práce OSN. Jak varoval liberálnědemokratický náměstek premiéra Nick Clegg před loňskými všeobecnými volbami: "Představte si, že konzervativci ve volbách získají absolutní většinu, avšak bude to jen 25 procent voličů. Za čtrnáct dní pak prohlásí: Zvýšíme DPH na 20 procent, začneme z práce vyhazovat učitele, policisty a snižovat platy ve veřejném sektoru. Myslím, že pokud si nebudete dávat pozor - dojde k nepokojům jako v Řecku." Konzervativci získali při posledních všeobecných volbách 23 procent hlasů. Drtivou většinu nevyhráli, ale všechno se to stalo stejně.

Epicentrum morální paniky se přesunulo z kultury k třídnímu rozdělení. Hlavním problémem společenské integrace je, jak se zdá, že bude nutno přesvědčit velkou část britských mladých lidí, ze všech ras, aby se cítili součástí společnosti, která jim odmítá poskytovat vzdělání i zaměstnání.

Tvrdit, že chování mladých lidí bylo čistě jen kriminální, a ignorovat přitom kontext, je pitomost. Když se lidé spojí a jednají proti zákonu a společenským konvencím, jednají politicky. (Dosud nezodpovězenou otázkou však je za jakým účelem.)

V každém případě má však kriminalita často velmi blízko politice. Ani ne před měsícem byli někteří z těch, kteří nyní křičí po zákonnosti (Murdochův tisk), lidé, kteří mají dohlížet na dodržování zákonnosti (policie) a lidé, kteří vytvářejí zákony (politikové) přistiženi, že páchají celou řadu trestných činů v souvislosti s hackerským skandálem v Murdochových médiích.

Avšak tvrdit, že nepokoje vyvolala chudoba, jako by to byl jediný kontext, je také pitomost. Tohle povstání nebylo povstání řeckého stylu, ani to nebylo jako arabské jaro. Nepokoje dokáží přinést pozitivní výsledky. Avšak tyto nepokoje nic nepřinesly, žádný ideál neprosazovaly, neměly žádnou agendu.

Tyto nepokoje se tak umístily pevně do kontextu slabé a neefektivní intelektuální levice, které se nepodařilo přijít s žádnými novými myšlenkami a oživit se tváří v tvář hluboké hospodářské krizi. Je to generační selhání. Neexistuje žádné vedení komunity, neexistují životaschopná sociální hnutí ani kolektivní paměť bojů za něco. Takže jediné, čeho mohli tito političtí sirotci dosáhnout, bylo vytvořit sociální chaos a obohacovat se.

To, že jejich činy byly politické, neznamená, že byly moudré. Prvotním důsledkem bude silnější autoritářství, policie dostane víc pravomocí a extremní pravice bude na koni.

Když jsem byl v březnu ve Španělsku, zeptal jsem se Ignacia Escolara, autora nejpopulárnějšího španělského politického blogu, proč se nekonají ve Španělsku demonstrace, když je tam nezaměstnanost mladých lidí ve výši 43 procent. "Je to jako olej na ulicích," řekl. "Stačí jen jiskřička a vybuchne to."

Nikdo neví, co bude v Británii příští jiskrou. Ale minulý týden jsme viděli, že i naše ulice jsou vysoce hořlavé.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6529

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2011