Není nutné žít představy někoho jiného

25. 4. 2019 / Albín Sybera

Picture: Jáchym Bohumil Kartous

Moravská, slezská, či slovenská identita není o nic více, či méně sociální konstrukcí než ta česká. Myšlenkou článku „Proč je češství sociální konstrukcí“ (ZDE) je, že identita Čechů, ani jiných národů, není nadčasová, ani jinak nekonečná a neměnná hodnota. Obdobně není nadčasová tedy ani identita Moravanů, a ani Slezanů.

Teoretici české identity a tím méně Češi samy si „nevynutili“ interpretaci českých dějin takovou, o jaké se domnívají, že hovoří. Vnímat současný svět a jeho dějiny z pohledu pozic současnosti je přece neuvěřitelně omezující (notabene pozic, na kterých se ani většina lidí nedokáže shodnout). Řečnická otázka Petra Čorneje o tom, jak by vypadala česká historiografie, kdyby se Palacký nenarodil v evangelické, ale katolické rodině je zcela namístě.

Palacký ve své době zřejmě přispěl velkou měrou k porozumění událostem v české kotlině v první polovině 15. století. Zároveň do interpretace těchto událostí (a mnohdy zřejmě na výsost nedůležitých jakým byla například údajná „bitva“ na Vítkově) ale vtiskl své vlastní postoje a názory poplatné polovině 19. století včetně jeho teorií a myšlenek o Češích.

Proto je otázka, zda je v první polovině století 21. a nadcházejících dekádách interpretace identit skrz pojem národa na místě. Nikdo samozřejmě nepochybuje o tom, že se Vladimir Putin, jeho maskoti a beneficienti jím garantovaných ekonomických výhod všemožně snaží (i díky vojenským operacím od Čečenska, přes Gruzii až po Ukrajinu) národovecké narativy udržet naživu. Jak už mnohokrát zaznělo (například ZDE), tak je to jeden z nejjednodušších způsobů jak odvádět pozornost od skutečných společenských problémů.

To, že se v německých zemích 19. století vyrojila celá řada myslitelů-historiků a veřejných intelektuálů (od Herdera až po Meineckeho) teoretizujících koncept německého národa přece neznamená, že lidé žijící v těchto zemích takto o sobě přemýšleli po celá předchozí staletí. To je patrně memento, které fascinovalo Benedicta Andersona, a zavdalo příčinu otázce, jak je možné, že šlo donutit tolik mladých lidí položit život ve jménu imaginárního národa.

Ve své době bylo určitě velmi osvobozující uniknout z všudypřítomného a křesťanstvím do Evropy vtisknutého helénsko-hebrejsko-tomistického konceptu jednoty. Světa řízeného jedním dokonalým Bohem – Dobrem, jedním všemocným zákonem.

Sociální konstrukce národa spočívá v procesu, který toto jednotné vnímání světa nahradil. Ianu Hackingovi v jeho zmiňované knize šlo o to ukázat, že se jedná právě o proces, který se odehrál v našem vnímání (v tomto případě) národní identity. Ve středověku by vás pravděpodobně nikdo nepochopil, pakliže byste se svým posluchačům snažil vysvětlit k jakému národu, že to vlastně patří.

Podobně by takového teoretika zřejmě nepochopili ani obyvatelé Moravského markrabství. Tím samozřejmě nikdo neříká, že Moravské markrabství neexistovalo. Ale to, jak jeho tehdejší obyvatelé o sobě přemýšleli bylo pravděpodobně něco úplně jiného, než to, že mají být Moravany.

0
Vytisknout
4125

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2019