Hamáčkovi: Libye je válečná zóna. Proč do ní EU deportuje uprchlíky? Proč to financujete?
4. 10. 2018
čas čtení
4 minuty
Pro tisíce vězněných lidí, kteří uprchli z diktatur či válečných zón a jsou nyní vystavováni mučení a týrání pašeráky, jsou výroky evropských politiků o lidských právech naprostým pokrytectvím.
Uprchlíci v Tripolisu hladovějí a jsou zoufalí. OSN se k nim nemůže dostat s pomocí
Zatímco Federica Mogherini, šéfka zahraniční politiky EU, zdůrazňuje, že je nutno dodržovat lidská práva, novinářka Sally Hayden dostává zoufalé zprávy na WhatsApp od některých z tisíců uprchlíků vězněných na dobu neurčitou ve vazebních střediscích v Tripolisu, kam je deportovala Evropská unie. Od 26. srpna probíhají v Tripolisu mezi znepřátelenými frakcemi těžké boje. Střely padají i na uprchlíky. Někteří z nich pijí vodu ze záchodových mís, ve snaze, aby přežili. Jiní uvízli na frontových liních, stávají se obětí střelby či únosů od pašeráků. Snaží se uhýbat padajícím bombám.
Jeden mobilní telefon sdílejí až stovky lidí. Asi 20 migrantů je v kontaktu s reportérkou. Popisují, že bývají bez jídla až pět dní, posílají fotografie ozbrojenců s protileteckými raketami, kteří jezdí v ulicích, nebo fotografie čerstvě narozeného dítěte, které matka porodila v otevřené hale uprostřed bojů. "Z budov kolem nás kouří," psal jeden Eritrejec a zoufale prosil o odvoz.
Evropská politika bránění příjezdu lodí s uprchlíky do Evropy je nyní podobná australské politice. Afričtí migranti a uprchlíci jsou po chycení Evropskou unií financovanými pobřežními hlídkami zadržováni ve vězení po dobu neurčitou. Nemají právo na žádné soudní odvolání, zoufale čekají na pomoc od OSN a modlí se, aby je libyjské úřady neprodaly pašerákům, kteří jim pravidelně vyhrožují. V "oficiálních" libyjských vazebních střediscích je asi 7000 lidí, z toho 640 dětí.
Z údajů zjištěných italským Ústavem pro mezinárodní politická studia vyplývá, že každý pátý uprchlík, kterýž se pokusil letos v září uprchnout z Libye po moři, zemřel nebo zmizel. Sedm z deseti jich chytla pobřežní libyjská stráž a jen každý desátý se dostal do Evropy. Poslední záchranná soukromá humanitární loď Aquarius přišla právě v důsledku politických tlaků o registraci.
Evropská unie považuje Libyi za bezpečnou zemi, přestože odtamtud neustále přicházejí zprávy o znásilňování, mučení, vykořisťování, nucených pracích a týrání osob, deportovaných do Libye z EU.
Jak mi uprchlíci volají a zoufale prosí o pomoc, obrátila jsem se na mezinárodní organizace včetně Komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizaci pro migraci. Opakovaně kostatují, že nemohou udělat nic. Uprchlíci jsou ponecháni sami sobě. Někteří jsou dokonce nuceni pomáhat v Libyi bojujícím frakcím v bojích. Jsou zbiti, když to odmítají dělat. OSN nemá přístup do uprchlických vazebních středisek v Libyi.
Pro tisíce vězněných lidí, kteří uprchli z diktatur či válečných zón a jsou nyní vystavováni mučení a týrání pašeráky, jsou výroky evropských politiků o lidských právech naprostým pokrytectvím.
"Ztrácíme naději, i v Boha," napsal jeden donedávna často komunikující uprchlík po dlouhé pauze. "Už mi nefunguje hlava jako dřív. Všechno se propadá do tmy."
Podrobnosti v angličtině
ZDE
7632
Diskuse