Začíná mít česká společnost už dost rétoriky nenávisti a politiky strachu?

7. 10. 2018 / Roman Kanda

1) Praha je jednoznačným vítězem voleb: nejde o nic menšího než o legální revoluci. A bylo sakra na čase. Po desetiletích postkomunistického marasmu, prokorupčního jednání a politického cynismu se konečně zdá, že se z hlavního města stane bašta liberálního progresivismu. Těší to o to víc, že tento progresivismus vyrůstá zdola, na základě občanské zkušenosti s komunálními politiky, jak o tom svědčí úspěch bratrů Čižinských. Jsem přesvědčen, že tento obrat pozitivně ovlivní politickou atmosféru v zemi. Zdá se, že česká společnost – tedy aspoň ta část, která nyní volila –, začíná být unavená rétorikou nenávisti a politikou strachu, jež je reálně bezvýchodná. Nejde přitom jen o Prahu, progresivní síly slušně uspěly například v Ústí nad Labem nebo v Prostějově.

 

2) Brnu se zřejmě dostane toho, čeho se obávala Praha a proti čemu se naštěstí ubránila: koalice ANO/ODS. Není to však konec světa. Bohužel, Brno stále bojuje se svou dvojí identitou: jako by se nemohlo rozhodnout, zda bude liberálním velkoměstem nebo spíše uzavřeným konzervativním „největším maloměstem“. Mám za to, že tato schizofrenie jinak úspěšné Brno dlouhodobě brzdí. Rebelská Ostrava volí tradičně protikladně, ovšem roli nové ČSSD nyní převzalo ANO; je to paradoxní, ovšem pochopitelné: ČSSD zkrátka neměla co nabídnout.

3) Neuspěla politika nenávisti v podání zejména SPD. Ne že by SPD leckde neuspěla, ovšem žádná sláva to není a ani Pitomio z verbálního exkrementu bič neuplete. Protiromské výpady Miloše Zemana byly podle mého názoru přesně načasovány tak, aby pomohly právě SPD. Nepomohly, hradní štváč se přepočítal. Už toho hnusu bylo dost. Shut up, Zeman!

4) Drtivá porážka ČSSD není překvapením, zajímavé je však něco jiného. V senátních volbách uspěli liberálnější kandidáti (třeba Božena Sekaninová za Prostějovsko), a ne nahnědlí národní socialisté, kteří svou agresivní hloupostí zkazili všechno, co mohli (a jediný Foldyna sebral odvahu a balí kufry). Pro ČSSD by to mohla být příležitost k obrodě, jenže se obávám, že propad je tak velký a strana v tak hluboké krizi, že už jí to nepomůže. Není schopna hluboké sebereflexe. Nuže, sbohem, milá ČSSD, ostatně odešla jsi už dávno, zůstal tu místo tebe jen jakýsi přelud, který netuší, čím je a čím by měl být. Když sama levice neví, co levice jest, je každá rada drahá.

5) Závěrem bych rád poděkoval Martinu Konvičkovi, Ladislavu Jaklovi, Jiřímu Paroubkovi a Davidu Rathovi. Na vlastní kůži se pokusili o experiment – otestovat soudnost českého voliče. Jejich spektakulární neúspěch dokládá, že experiment skončil pozitivně. Děkuji, pánové, a zalezte zase zpátky do svých děr.

0
Vytisknout
4409

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2018