Kaufland a marginalizace hodnoty člověka

Kterak super "krabice" zničily mikroekonomiku maloměsta

18. 7. 2017 / Lucie Součková

čas čtení 6 minut
V našem maloměstě bylo 18 obchodů se smíšeným zbožím. Samoobsluhy s potravinami. Oni vysmívaní hokynáři. Pak tu postavili první „super“ krabici, pak druhou. Nyní jich je šest. Za tu dobu, asi 14 let, jeden po druhém, hokynáři zavírali. Nyní tu jsou jen „super“ krabice. A i to je útok na českou ekonomiku. A nehledejme v tom konspirace. Prostě právo silnějšího. Silná ekonomika západu pozřela po pádu komunismu ekonomiku východu a ovládla tak téměř všechny zdroje. Právo silnějšího.

Za tiché účasti manažerů Kauflandu, kteří jsou v české centrále většinou Češi a Slováci, jak konstatuje František Řezáč, se ze zaměstnanců dělají čísla. Podle pana Řezáče je to v pořádku. Vždyť i policisté, železničáři mají svá služební čísla. My všichni máme rodná čísla. Ale nejsme čísla. Jsme lidé.

Pan Řezáč tvrdí, že očíslování zaměstnanců možná slouží k ochraně soukromí, možná si zmíněná prodavačka nepřeje být vytrubována rozhlasem.

Po mém dotazu vedoucí provozovny – ptali jste se těch lidí, jestli jim můžete říkat čísly, nikoliv jmény – odpověděla – neptali.

Pan Řezáč se pozastavil nad tím, že jsem se ptala prodavačky a vedoucí.

Koho jiného jsem se měla ptát?

Nedosažitelných manažerů? Mám oslovit mateřskou pobočku v Německu?

Nikoliv.

Prodavačka se má vzepřít. To ona má říci – neoslovujte mě číslem, jsem člověk.

Vedoucí provozovny se má vzepřít. To ona má říct – nebudu zaměstnance oslovovat číslem, jsou to lidé.

Právě prodavačka a vedoucí provozovny o tom rozhodnout mají. Protože se to týká konkrétně jich. Mají se vzepřít zdegenerované vnitřní politice Kauflandu, který odlidšťuje a dělá ze svých zaměstnanců stroje, součástky.

Protože právě důstojnost vedoucí provozovny a prodavačky je pošlapávána. Jejich důstojnost je špiněna. Manažeři, a ať si to jsou třeba Eskymáci, si jistě blahobytu oslovení číslem neužívají. Nebo myslíte, že ano? Práva všech jsou stejná?

Má každý člověk právo na důstojnost?

Nebo má manažer větší právo na důstojnost než prodavačka a tak té se může říkat číslem?

To pak ale potvrzujeme platnost a hodnotu společnosti, kde je naprosté většině ukradené, že důchodce hladoví, že rodiny jsou neustále na pokraji přežití,… ale zvýšeně řešíme kdejaký metabolický pohyb na burze, protože kapitál, protože peníze, trh. A nakonec se dostáváme k tomu nejhoršímu, co tento systém může a umí nabídnout – k právu silnějšího.

Nedegradujeme tímto přístupem lidskou bytost jen na další spotřební zboží, které jde využít, vyždímat, odhodit? Vždyť číslo se daleko lépe vyhazuje na dlažbu. Stejně jako se dříve daleko lépe vraždilo.

Nepřestáváme si vážit člověka jako takového?

Není to pro nás něco jako film? Někdo trpí, někomu jsou brána práva, někomu sebrali jméno a nahradili ho číslem. Jen zábava. Nic, nad čím bychom se měli pozastavit.

Jsme lhostejní. A právě lhostejnost nás moří a zabíjí.

Pobavilo mě vaše přivolávání ducha komunismu, pane Řezáči.

Dle vaší logiky Sametovou revoluci neměli vyvolat lidé, prodavačky, vedoucí provozoven a jim podobní, ale mělo se zcela slušně a v tichosti napsat těm nahoře, aby toho komunismu už, pro krista pána, nechali. A myslíte, že by toho nechali?

Hanobení lidské důstojnosti společností Kaufland je příkladné.

A ještě poznámka ke komunismu ve vašem textu.

Jak dlouho ještě budou různí lidé svádět vše špatné na téměř třicet let mrtvý komunismus?

Opravdu myslíte, že krmení dvou set tisíc rudoarmějců může za tu bídu, která nám tu bují?

Pátrejte po zdrojích.

Ano, i Škodovka už je německá, tudíž své zisky odvádí do Německa. Českého už je tu minimum. A rudoarmějec s tím nemá nic společného. Ten už tu třicet let není.

Budete jistě, pokud se odhodláte, oponovat tím, že Škodovka je největší zaměstnavatel v ČR. Ano, je, ale zisky odvádí do Německa.

Jaké by to bylo, kdyby Škodovka byla česká firma a zisky nechávala v republice?

Předpokládám, že daleko lepší. Pro českou ekonomiku rozhodně.

A prosím, neoponujte tím, že bychom Škodovku jen rozkradli a nechali upadnout do zapomnění historie. To by mi přišlo trochu předpojaté a hloupé.

A musím ještě jednu poznámku k hokynářům českým.

V našem maloměstě bylo 18 obchodů se smíšeným zbožím. Samoobsluhy s potravinami. Oni vysmívaní hokynáři.

Pak tu postavili první „super“ krabici, pak druhou. Nyní jich je šest.

Za tu dobu, asi 14 let, jeden po druhém, hokynáři zavírali.

Nyní tu jsou jen „super“ krabice.

A i to je útok na českou ekonomiku. A nehledejme v tom konspirace. Prostě právo silnějšího. Silná ekonomika západu pozřela po pádu komunismu ekonomiku východu a ovládla tak téměř všechny zdroje. Právo silnějšího.

Lze se na problém podívat i z pohledu mikroekonomiky našeho maloměsta.

18 obchodníků, kteří vydělávali jako 6 „super“ krabic. Tito zaměstnávali také podobný počet zaměstnanců.

Veškerý zisk, který vámi vysmívaní hokynáři získali, z drtivé většiny utratili opět v mikroekonomice našeho maloměsta. Takže peníze kolovaly. Udržovaly se na trhu, který je vygeneroval. A ve městě tudíž proudil přirozený ekonomický a tím i společenský život. Protože jedni uživili druhé. Jeden druhého ekonomicky držel, protože u něj nakupoval, využíval jeho služeb.

A teď?

Po nástupu „super“ krabic je počet zaměstnaných obdobný.

Jen s tím rozdílem, že veškeré čisté zisky jdou za hranice. Tedy opouští trh, který je vygeneroval. Z toho plyne, že onen trh zdegeneruje a vytvoří výborné podhoubí pro vznik montovny… kterou jsme se za dobu od sametu stali. Rudoarmějec nerudoarmějec. A to příliš nemluvím o skutečnosti, že dříve malebné centrum našeho maloměsta, prodchnuté malými obchůdky a každodenním komíháním stovek lidí, nyní zeje prázdnotou. Obchod prakticky žádný, lidé poschovávaní ve svých domech, bytech nebo na nákupech v „super“ krabicích.

Ale vy tvrdíte, pane Řezáči, že je to tak dobře.

To, že byl komunismus zrůdný, neznamená, že jeho protiklad v kapitalismu je krásný. Zrůdné jsou obě ideologie, jen každá po svém.

0
Vytisknout
9188

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2017