Největší hřích pod sluncem: Dělat dobrou věc ze "špatných" důvodů?

Prosím, to Chovanec!

9. 1. 2017 / Karel Dolejší


Věc která se v komentářích k politice neustále vrací je otázka: Když už mluvit o politické etice, má přednost etika přesvědčení, nebo etika důsledků?

Nejméně 80 let je však uznáváno za naprostou samozřejmost, že konečným měřítkem v politice nejsou křišťálově čisté úmysly (například "socialismus s lidskou tváří"), ale praktické důsledky činnosti ("bratrská internacionální pomoc"). Zkoumat, jaké byly aktérovy úmysly, ale nestarat se o důsledky, je analýza nesnesitelně laciná a k ničemu.


Můžeme pro přehlednost zvolit opravdu extrémní případ. Někdejší ředitel FBI John E. Hoover nařídil přísné sledování Martina L. Kinga Jr., které probíhalo od roku 1963 až do smrti černošského aktivisty v roce 1968. Hooverova argumentační linie byla původně antikomunistická; později ovšem dominovalo přesvědčení, že MLK se "zviditelňuje" oponováním americkým rasovým poměrům a následně válce ve Vietnamu v zásadě proto, že mu to umožňuje vést bohatší sexuální život.

Vzhledem k tomu co FBI zjistila je docela možné, že právě zmíněná motivace hrála v osobním životě MLK opravdu velmi významnou úlohu, mezi všemi ostatními. Nic to však nemění na důsledcích jeho činnosti, které s právě zmíněnou motivací přímo nesouvisí, natož aby je taková motivace znehodnotila. Řečeno polopaticky, ať už King jednal z jakýchkoliv důvodů, kauzy, kterých se zastával, si jeho pozornost plně zasloužily a stály za to. To, co pomohl prosadit, bylo objektivně cenné bez ohledu na hrabání se v chaosu osobních motivací. Docela jinak by bylo potřeba na věc nahlížet, pokud by King ve skutečnosti zájem o rasovou problematiku a mírové hnutí jen účelově využíval pro osobní cíle a bylo mu vlastně jedno, co kromě nich po sobě ve světě zanechá. Tak tomu ovšem nikdy nebylo. Ironií osudu je, že jej za nebezpečného a nežádoucího neměl jen Hoover, ale zrovna tak i Sověti, kterým z propagandistických důvodů velmi vyhovoval americký rasismus.

Ministr vnitra Milan Chovanec je od lánského puče minimálně vysoce kontroverzní postavou české politiky. Své renomé nijak nezlepšil ani ohavnými opatřeními vůči procházejícím uprchlíkům, pro něž ČR v naprosté většině nebyla cílovou zemí, ani aktuálním nápadem ozbrojovat občany. Kdokoliv měl možnost studovat působení dobrovolných polovojenských jednotek ve světě, na oko vždy bránících "stát", nenarazil na nic pěkného. Ať už vyjdete od čs. Revolučních gard a Lidových milic, antisemitských polských oddílů ve službách komunistického režimu, srbských nacionalistů 90. let, současných ukrajinských či ruských band nebo jednotek po dekády terorizujících latinskoamerické odboráře, indiánské představitele či třeba feministky, vždy narazíte na vznešená slova o obraně vlasti zakrývající v praxi často nejhorší svinstva páchaná z čiré osobní libovůle příslušníky podobných zločineckých organizací se státním krytím.

Když ale jednou i Milan Chovanec navrhne opatření, které v kontextu současné krizové mezinárodní situace dává smysl a dokonce v ČR velmi dlouho naléhavě chybělo, osobní antipatie vůči politikovi - faktor, který v zdá se v této zemi nemůžete nikdy dost přecenit, protože pravidelně zastiňuje vše ostatní - způsobují, že chybí jakákoliv schopnost diferencovat mezi jednotlivými iniciativami, které tento člověk předložil. Pro některé je tedy založení centra pro boj s terorismem a hybridními hrozbami automaticky špatná věc, protože ji a) předložil Chovanec, b) údajně slouží stranickým zájmům ČSSD.

Promiňte, je to velmi podobné jako tvrdit, že narovnání rasových vztahů v USA bylo vlastně děsné svinstvo, protože kampaň vedená za tímto účelem umožnila Kingovi náhodně souložit po hotelech, boj s tuberkulózou je nepřijatelný, protože ho vedli komunisté, nebo že politika plné zaměstnanosti je špatná, protože ji kdysi ze špatných důvodů prosazoval jistý Schicklgruber.

Motivace aktérů prosazujících to či ono je opravdu důležitá zejména a možná že dokonce výlučně jen tehdy, pokud deformuje nebo může deformovat praktické důsledky toho, co dotyční dělají. Jestliže tedy bude úřad při ministerstvu vnitra o dvaceti lidech upozorňovat na lži a manipulace ve veřejném prostoru, je málo důležité zkoumat hypotetické postranní motivy, kvůli nimž Chovanec takový úřad zřídil. Kdyby se ovšem v praxi zjistilo, že úřad svou práci odvádí účelově nebo špatně, nastal by čas ptát se, jestli s tím ( v současné době čistě vyspekulované a domýšlené) vedlejší motivy ministra vnitra náhodou nějak nesouvisí.

Opačný přístup připomíná mimořádně osvědčenou politickou linii "všechno je lepší než Kalousek", která už České republice přinesla mezi jiným prolhanou a fanaticky protiněmeckou Zemanovu volební kampaň, z Hradu posvěcenou islamofobii včetně legitimizace Konvičky, nelegitimní vládu v čele s Rusnokem házející do koše varovnou zprávu BIS, Babiše, Ovčáčka, propagaci Parlamentních listů nebo polovojenské oddíly Československých vojáků v záloze, zatím se 7 000 registrovanými členy, a proruské oddíly Národní domobrany působící ve všech krajích ČR - a to prosím aniž Chovanec hnul prstem.

Jenže předpoklad, že vše co se v této zemi kdy přihodí je nutno kontextualizovat výhradně mezi tucet kravinců tvořících majestátní panoráma české politiky a automaticky to nemá žádné relevantní mezinárodní souvislosti je mírně řečeno příliš odvážný - a přinejmenším poněkud krátkozraký.

0
Vytisknout
2148

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2017