Vzestup, pád a opětovný vzestup rakouské ultrapravice

2. 12. 2016


V nedělních opakovaných prezidentských volbách se Norbert Hofer může stát první ultrapravicovou hlavou státu Evropské unie, napsal Philippe Schwab.


Jeho populární strana Svobodných (FPÖ) kdysi vedená bývalým důstojníkem SS se během 60 let posunula z politického okraje do centra moci.

Strana vzniklá v roce 1956 následovala po krátkodeché Federaci nezávislých, kterou po 2. světové válce založili bývalí nacisté zbavení voličských práv.

Strana také přitahovala pangermány a liberály nespokojené s vládnoucím centristickým establishmentem.

V průběhu dekád Svobodní obsadili politický terén dvou hlavních stran, sociálních demokratů a lidovců. Tyto strany dominovaly rakouské politice od roku 1945, než oba jejich prezidentští kandidáti neprošli prvním kolem voleb v dubnu 2016.

Počátkem 80. let Svobodné krátce převzali liberálové. Pod jejich vedením v roce 1983 poprvé vstoupila na národní jeviště, když vytvořila koaliční vládu se socialistickým kancléřem Fredem Sinowatzem.

Ale příznivci Svobodných liberální posun brzy potrestali a strana v legislativních průzkumech v roce 1986 získala pouhých 1,2 % hlasů.

Když dosáhla svého historického minima podpory, v roce 1996 nastoupil Jörg Haider, mladý charismatický syn bývalého představitele nacistické strany.

Pod jeho vedením se strana znova proměnila, tentokrát v působivou populistickou sílu těžící z xenofobních a protievropských hesel.

Haider se v roce 1989 stal korutanským hejtmanem, ale byl krátce nato nucen rezignovat za chválu "zaměstnanecké politiky" Třetí říše.

O dekádu později byl talentovaný řečník výborný v práci s médii znovuzvolen a zůstal v čele až do smrti při alkoholem ovlivněné dopravní nehodě v roce 2008.

Pochybný Haiderův odkaz je v Korutanech cítit dodnes. Malá spolková země se počátkem roku jen těsně vyhnula bankrotu kvůli dluhům vzniklým vysoce rizikovou finanční expanzí za hejtmana Haidera.

Politicky se Haiderovi podařilo zvyšovat podporu strany šestinásobně a v roce 1999 získala druhé místo, s takřka 27 % hned za socialisty.

Poté co jednání se Svobodnými zkolabovala, ultrapravice v roce 2000 vytvořila vládu s lidovci. Koalice vyvolala mezinárodní protesty a změnila zemi v páriu EU.

Pět let sdílení moci s konzervativci si na straně vybralo tvrdou daň, v polovině první dekády 21. století podpora klesla do jednociferných čísel.

Haider se snažil o nápravu čistkami odstraňujícími extrémistické elementy, ale sám byl stále více tlačen do kouta.

Nakonec odešel, aby založil nové hnutí a v roce 2005 uvolnil cestu novému lídrovi - ambicióznímu zubaři Heinzu-Christianu Strachemu.

Bývalý člen radikálního studentského bratrstva nebyl nadšen umírněnějším Haiderovým přístupem a začal znova zavádět otevřeně rasistická hesla.

Poučil se ale z úspěchu francouzské Národní fronty a utlumil agresivní rétoriku a zaměřil se na sociální zabezpečení a kupní sílu, když v roce 2008 zemi zasáhla ekonomická krize.

Současně se začal také distancovat od neonacistických, rasistických a antisemitských komentářů některých nejprominentnějších členů.

Strana se tak opět stala žralokem rakouské politiky připraveným zvítězit ve volbách vypsaných na rok 2018.

Ačkoliv Hofer se zřetelně vyvaroval rétoriky podněcující nenávist, zůstává proponentem ultrapravice, který si přeje "Evropu fátrlandů" a říká, že "islám není součástí Rakouska".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3345

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2016