Filosof na pomoc pročínské politice?

18. 11. 2016 / Štěpán Steiger

Václav Bělohradský zcela přehlíží, že oba (všichni) partneři navrhovaného dialogu existují vedle sebe (tím i proti sobě) v témže světosystému.

Pro mne to bylo nečekané: Právo věnovalo 16. tm. celou stránku Václavu Bělohradskému, jenž sestoupil z výšin filosofické abstrakce (jak jsem se zpočátku domníval) do nížin politické polemiky. S argumentem, že vztahy s Čínou – obecně, nejenom české - „nesmějí být jen pragmatické, ale naopak založené na intercivilizačním dialogu.“

Filosof oprávněně zatracuje „v českém mediálním provozu etablovaný zcela nekritický obraz Západu, ze kterého je vyškrtnuto, co se nehodí do (sebe)oslavného narativu.“ Aby to napravil, uvádí „vyškrtnuté“ prvky narativu, neboť „prolomit ten falešný (sebe)obraz se musí stát prioritou české politické kultury.“ Prvním příkladem je tudíž „nekonečná manipulace informacemi, jak ukázala bankovní krize v roce 2008.“

Jiřímu Přibáňovi, jenž nedávno v rozhovoru pro Právo poukazoval na to, že „čínské hospodářství závisí na otrocké práci bez sociálního a nemocenského pojištění“, Bělohradský připomíná, že přece i v USA „jsou bez lékařského pojištění miliony lidí.“ Naproti tomu v Číně existují „postupné reformy směřující k ustavení všeobecné social security a health care“ (což Bělohradský cituje ze zprávy Světové banky, zřejmě jako důkaz, když jde o „západní“ pramen).

Navíc uvádí, že tvrzení o „otrocké“ práci je – podle něj – pokrytecké: desítky tisíc Číňanů studují v zahraničí, „čínské university neustále zlepšují svůj rating“ a „ prudký rozmach čínského výzkumu nemůže být založen na otrocké práci“. Pokrytecký je tento soud i proto, že „pak by byl Západ ve svém celku největším vykořisťovatelem čínské „otrocké“ práce, přenesl přece do Číny obrovskou část průmyslové výroby“. (Tady mi připadá Bělohradského „obrana“ Číny proti takovému „nařčení“ dvojsečná. Teoreticky by přece režim v Číně mohl přesun takové výroby odmítnout, kdyby jej považoval pro sebe za nevýhodný.)

Autor potom pokračuje argumenty, jimiž se snaží dokázat, že na Západě přece „civilizační normy“ - na něž se podle jeho názoru mediálně redukují dějiny Západu – nejenže jsou poměrně čerstvé („jsou křehkým výdobytkem politických bojů posledních čtyřiceti let“), jsou také neustále porušovány.

Závěrem cituje rozlišení Henryho Kissingera na velmoci etablované a vzmáhající se, což v deseti z patnácti případů těchto rozporů skončilo válkou. „Čína i USA,“ dopňuje Václav Bělohradský, „sdílejí navíc mocný narativ o své jedinečnosti, jejich histrické (sebe)obrazy tendují k iracionální víře ve vlastní výjimečnost.“

Následuje odsudek Spojených států: „Americký unipolarismus je neefektivní“ - ptejme se: v čem? - „produkuje v globalizovaném světě chaos, z něhož nás může vyvést jen ustavení multipolární správy světa.“

Je k neuvěření, že filosof vidí současný svět jako strojní komplex, jehož možné části lze libovolně měnit - „ustavení“ si nedovedu představit jinak než jako prostou výměnu součástek. Nelze přece přehlédnout vývoj OSN od nadějného poválečného „ustavení“ k dnešní bezmocné „správě“.

Omlouvám se za početné citáty. Filosofovy názory jsem jinak nedokázal dokumentovat. Nejsou podle mého soudu ani výrazně politologické ani filosofické. Odkrytí zamlčovaných (nebo jenom skrývaných?) „záporných“ součástí „západních“ režimů existenci takových součástí neospravedlňuje.

Václav Bělohradský zcela přehlíží, že oba (všichni) partneři navrhovaného dialogu existují vedle sebe (tím i proti sobě) v témže světosystému. Tím také podle mého názoru mají naprosto samozřejmě tytéž „nedostatky“, na něž si navýájem poukazují. Jde o „přirozené“ soupeření sučástí kapitalistického světa.

Požadavek „intercivilizačního dialogu“ je požadavek právněný – jenže oněkud naivní. K dialogu by mohlo dojít v okamžicích, kdy se stranám hodí jako nástroj politického soupeření ve světě, v němž obě strany musí žít. Doufejme, že bez války.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
3254

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2016