Obamova selhávající syrská strategie

12. 8. 2016


Minulý rok na podzim, právě když ruský prezident Vladimir Putin zasáhl do pětileté občanské války na straně neúmorného Bašára Asada, Barack Obama odmítl výzvy k vystupňování americké pomoci protiasadovským povstalcům. Místo toho podpořil mírová jednání zaštítěná OSN, která měla konflikt ukončit, napsal v listu Globe and Mail Konrad Yakabuski.


"Neuděláme ze Sýrii zprostředkovaný konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem," prohlásil americký prezident v říjnu. "To je boj Ruska, Íránu a Asadova režimu proti naprosté většině syrského lidu. Není to nějaká šachová partie supervelmocí."

To co tehdy znělo jako toužebné přání se ukázalo být toužebným přáním. "Katastrofa", kterou Obama předpověděl ruskému rivalovi, se ukázala být Putinovým taktickým a propagandistickým vítězstvím, jež rozhodujícím způsobem ovlivnilo syrskou válku v Asadův prospěch. Syrský konflikt byl a je konfliktem mezi USA a Ruskem připomínajícím studenou válku.

Obama se jako prezident snažil zabránit zatažení Spojených států do dalších zahraničních konfliktů, které pouze vyčerpávají morálku a zdroje bez toho, aby zvyšovaly bezpečnost země. (Zřejmě proto zatáhl USA do pro ně zcela zbytečných válek v Jemenu a Libyi, zatímco systematicky mrzačil programy Pentagonu na podporu syrské opozice - KD.)

Avšak posedlost snahou vyhýbat se minulým chybám může někdy vést k tomu, že se dopustíte ještě větších. To je případ Sýrie, kde občanská válka metastázovala v geopolitické šachy, v nichž jde o hodně - pokud se týče Západu, globální bezpečnosti a budoucnosti Blízkého východu.

Samozřejmě, válka zůstává především humanitární krizí, jejíž rozsah, pokus jde o smrt a utrpení, navždy poznamená Obamovo politické dědictví. Jednání o "ukončení nepřátelství" v únoru umožnila Obamově administrativě tvrdit, že cosi dělá pro ukončení krveprolití. Ale Asadovy síly a jejich ruští pomocníci docela předvídatelně dohodu o příměří porušovali, dokonce bránili humanitární pomoci pro syrské civilisty uvězněné uprostřed bojů. Neprokázali žádné slitování s ženami a dětmi, bombardovali nemocnice a bezostyšně lhali o tom, na koho a na co útočí - přičemž si z OSN dělali dobrý den.

Na obou stranách syrské občanské války jsou špatní hráči, ale nikdo se ani nepřiblížil rozsahu násilí a zabíjení, které mají na svědomí Asad a jeho spojenci. Obama v roce 2014 ustoupil od bombardování Asadových sil a rozhodl se zaměřit americké nálety na Islámský stát, ačkoliv trval na tom, že IS nepředstavuje existenční hrozbu pro americkou bezpečnost, a Putin se rozhodl hrát šachy.

Zatímco Asadovy síly chystaly závěrečný útok na oblasti kontrolované neteroristickými povstalci v Aleppu, které před válkou bývalo největším syrským městem, Obama navrhl Putinovi dohodu, jejíž ustanovení mezitím unikla na veřejnost. Podle nich by Rusové a Američané sdíleli zpravodajské informace identifikující IS a další teroristické cíle. Výměnou za to by Asad ukončil nálety barelovými bombami na neteroristické povstalce a civilisty.

Sám Obama minulý týden připustil, že si "není jistý", zda může Vladimiru Puinovi věřit. Takže co by taková dohoda mohla dosáhnout kromě toho, že umožní Washingtonu dočasně umlčet kritiky jeho pasivity, je záhadou prakticky pro každého příslušníka amerického zahraničněpolitického establishmentu, včetně dlouhého seznamu rozčarovaných bývalých Obamových poradců.

Místo aby Obamova administrativa zlehčovala hlasy kritiků, měla by jim naslouchat a uvažovat o změně. I kdyby Rusko podepsalo poslední plán Washingtonu, jen by se tím upevnila Asadova moc a umožnilo by to Rusku a Íránu rozšířit vliv v regionu.

Ať se vám to líbí nebo ne, geopolitika jsou šachy. Obama v Sýrii provedl špatné tahy hned od počátku, což vedlo přesně k té zprostředkované válce s Ruskem, o níž si myslel, že do ní díky své chytrosti nikdy nebude zatažen.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2977

Diskuse

Obsah vydání | 16. 8. 2016