Závažná témata (těchto britských voleb), která (britská) média zcela ignorují

6. 5. 2015

Jiří Paroubek nedávno v jedné ze svých četných "tiskových zpráv" chválil, jak informovaná, věcná a kompetentní je prý debata v rámci britské předvolební kampaně. Realita je ovšem poněkud jiná. Upozorňuje na to George Monbiot ve své analýze. Vypočítává závažná témata, jimiž se ani britští politikové, ani britská média vůbec nezabývají.

Prvním ignorovaným tématem je skutečnost, že britský volební systém je zcela zkorumpovaný a rozbitý. Nikdo nepoukazuje na to, že v rámci nezreformovaného systému politického financování mají miliardáři a korporace možnost kupovat si politiky. Vůbec se nediskutuje o zneužívání královského prerogativu britskými premiéry. Nikdo nehovoří o obrovské nedemokratické moci Corporation of the City of London, jejíž nelegitimní moc je starší než Magna Carta z roku 1215. Tato nedemokratická moc brání finanční a fiskální reformě.

Dalším faktem, s nímž by měl být konfrontován každý politik každý den, je skutečnost, že chudí v Británii platí více daní než bohatí. Média se soustřeďují pouze na daň z příjmu, která je v Británii stále ještě progresivní. Jenže daň z příjmu tvoří jen 27 procent veškerého zdaňování občanů. Nejbohatší Britové mají svůj celkový příjem zdaňován 35 procenty, kdežto nejchudší Britové platí 43 procent ze svých příjmů na daních. 96 procent britských občanů požaduje progresivnější zdaňování. Žádní politikové se tím nezabývají.

Žádní politikové neřeší nutnost řádného zdanění pozemků a nemovitostí. Nezdanění tohoto kapitálu znamená, že v Británii neexistuje podnikatelská společnost, ale společnost založená na rentách a zděděném kapitálu. Brání to produktivnímu využívání kapitálu.

Žádní politikové nic nedělají proti milionovým odměnám pro manažery podniků, kteří přehnanou měrou odčerpávají z firem zisky, na jejichž vzniku se nepodíleli. Urážkou veřejnosti je, že uprostřed finanční krize bylo umožněno pochybným bankovním manažerům, jako jsou Fred Godwin a Matt Ridley, vyhnout se jakémukoliv trestu za finanční katastrofu v zemi, kterou způsobili.

Nikdo nehovoří o naprosto zásadním problému - že představa trvalého hospodářského růstu na této konečné planetě je nerealistická. Všechny britské politické strany podporují nekonečný hospodářský růst a měří míru lidského pokroku zvyšováním HDP. Pokud to zpochybníte, vyloučíte se z mainstreamové politické debaty.

Ve snaze realizovat tento nesmyslný sen jsme nuceni všichni pracovat stále usilovněji, často v zaměstnáních, která nepřinášejí žádný prospěch společnosti a naopak jí škodí. Který politik je dostatečně odvážný na to, aby řekl veřejně, že bychom měli pracovat méně a více si užívat života? Který politik kdy kritizoval pracovní podmínky, charakterizované absurdními pracovními kvótami a nesplnitelnými požadavky, anebo navrhl zreformovat systém sociálního zabezpečení, který je dnes v Británii nesmírně drakonický a intruzivní? Který politik se kdy veřejně zeptal, k čemu je všechno toto obrovské úsilí a terorizování obyvatelstva?

A proč se nedebatuje o epidemii samoty, o šokujícím vzrůstu případu sebepoškozování lidí, obrovského množství depresí, úzkosti v zaměstnání a sociálních fóbií?

Proč se nediskutuje o ztrátě veřejného prostoru? Proč se nedebatuje o tom, co se děje dětem, které jsou dnes stále častěji izolovány mezi čtyřmi zdmi, ve škole i doma? Co takhle hovořit o radikálních změnách v dopravě, jichž bude nutně zapotřebí, vzhledem k tomu, že se používání automobilů i letadel blíží svému limitu, takže budování nových dálnic i letišť, které prosazují všechny britské politické strany, je nesmyslné?

Celonárodní i globální kolaps biodiverzity, děsivá ztrátu půdy, konflikt mezi úsilím minimalizovat klimatické změny a maximalizovat těžbu fosilních paliv, ani o tom se v předvolební britské debatě vůbec nehovoří.

Politikové se dobrovolně těmto tématům nevěnují. Tato témata jsou vylučováná z úzkého veřejného diskursu, jemuž dominují korporátní média a BBC, které ignorují a potlačují nové myšlenky, podlézají mocným a ostrakizují vyloučení. Udržují tuto zemi ve stavu zablokovaného vývoje.

Je nutno vážně uvažovat o tom jak prosadit tato zanedbávaná témata do veřejné debaty. Měli bychom se ptát, proč sociální sítě většinou nesplnily svůj demokratický potenciál. Měli bychom uvažovat o budování politických komunit, používat nejrůznějších modelů, jako je španělská Podemos, či jaké vytvářejí evangelikálští křesťané. Měli bychom experimentovat s latinskoamerickými metodami, které pomáhají transformovat politiku zezdola. Neměli bychom dovolovat, aby byla demokracie natolik osekána, jak je tomu dnes v Británii.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3097

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2015