Ke správným důchodům nás nepřivede komise, ale rozumná úvaha

8. 7. 2014 / Josef Mrázek

Nepomohou ani tak zvaní odborníci, kterým sdělovací prostředky dávají prostor, aby stále opakovali své zcestné názory. Přitom rozumná představa o řešení důchodového systému jako součásti uspořádání harmonicky fungující společnosti již existuje nejméně tři roky a jeden z článků o ní v Blistech byl nejčtenějším článkem roku 2011. Podrobnosti najdeme ZDE. Myšlenkový obsah tohoto projektu byl za minulých vlád ignorován a tato vláda v tom pokračuje. Na jeho hodnotě to nic nemění. Zopakujme si důvody pro jeho použití.

Dobré důchody nezaručí spoření, ale trvale zajištěná produkce statků a služeb dostatečných pro všechny

Stejně tak, jako dnes, také kdykoliv v budoucnosti bude k uspokojování všech nutných i zbytných potřeb občanů nutné obstarávat jistý objem statků a služeb. To je a vždy bude úkol pro občany schopné vykonávat příslušné práce a poskytovat služby. Obava, že takových občanů nebude dostatek, není na místě. Růst produktivity práce již teď produkuje nezaměstnané, které se nedaří účelně využít. Selhává při tom stát jako garant vzdělávacího systému i jako organizátor a investor zvláště tam, kde nelze spoléhat na soukromý sektor. Při lepším řízení společnosti a po úpravě systému vzdělávání bude možné využít i skoro všechny dosud nezaměstnané občany tak, abychom dosáhli takového objemu produkce a služeb, při kterém by uspokojování potřeb všech občanů, včetně důchodců a osob nevydělávajících, bylo dokonce lepší, než dosud. A to i v případě, že by se nepodařilo ovlivnit a zlepšit demografický vývoj obyvatelstva, což by se ale při rozumné sociální politice a regulaci daní podařit mělo.

Je tedy zřejmé, že uspokojování potřeb obyvatelstva může být naznačeným způsobem kdykoliv v budoucnosti zajišťováno zcela bez ohledu na to, zda si někdo šetří na důchod, nebo ne. Spořením se totiž objem statků a služeb produkovaných aktivní složkou obyvatelstva nijak nezvětší, a uplatňování peněz, které zbudou po ztrátách během spoření, vyvolá na trhu jen zvýšení cen. Tato skutečnost dokládá, že spoření na důchod nemá jiný smysl, než zajistit zisky majitelům spořicích fondů. Ještě připomenutí těm, kteří se dovolávají možného zhodnocování obsahu spořicích fondů. Spekulacemi se žádné hodnoty nedají vytvořit a v dlouhodobém vývoji systému se proto zpravidla místo zhodnocení objeví ztráty.

Druhý pilíř není pilířem systému, je to soubor soukromých účtů

Nejde jen o již uvedené vady, druhý pilíř je závažně škodlivý ještě dalším způsobem, který je většině občanů málo znám. Umožňuje totiž příjemcům vysokých platů, které navíc často nelze zdůvodnit odpovídajícím přínosem pro společnost, aby neposílali své odvody na důchodové pojištění do průběžného důchodového fondu (prvního pilíře) celé, ale část z nich na své individuální účty (do druhého pilíře) a omezili tak své solidární přispívání na důchody občanů s malými příjmy. Stát kromě toho podle platného zákona spořícím přidává příspěvek úměrný jejich příjmům, takže bohatým nejvíc. Zároveň musí ze státního rozpočtu doplňovat do prvního pilíře to, co odešlo do druhého pilíře, aby mohly být dál vypláceny důchody, jako dosud. To všechno poškozuje nejvíce sociálně slabší občany, kteří navíc musí relativně velkou část svých malých příjmů utrácet při zdanění zvýšenou sazbou DPH, jejíž zavedení bylo "zdůvodněno" zavedením druhého pilíře.

Námět na další způsob odstranění druhého pilíře -- výrokem Ústavního soudu

Platný zákon o spoření na důchod má diskriminační charakter, zakládá nerovnost občanů, když bohatým přidává a chudým ubírá. Po správně zdůvodněném podání k Ústavnímu soudu by musel být zrušen. Ani spoření se státním příspěvkem ve třetím pilíři není ústavně čisté (a ani forma na kterou navazuje nebyla čistá). Těžko se dá zdůvodnit, proč jsou ze společných, tedy veřejných prostředků, podporováni právě jen ti, kteří mají dostatek peněz na to, aby spořili. Problematické je také to, že třetí pilíř je skoro výlučně používán ke zvýhodněnému získání cílové částky, takže ve skutečnosti nejde o spoření na důchod. Podobnou vadu mají i individuální účty, jejichž soubor se označuje zavádějícím klamavým názvem "druhý pilíř" důchodové reformy.

Stanovení výše odvodů na důchodové pojištění podle společenské dohody o poměru výše průměrného důchodu a průměrné mzdy

Ve státech, kde dbají na dobré mezigenerační vztahy, a kde se dokonce hrdě hlásí k tomu, že jsou sociální stát, jako v Německu, je bráno jako nutnost, aby poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou mzdou neklesal pod slušnou dohodnutou hodnotu a podle toho se upravují odvody na důchodové pojištění. Podívejme se, jak na to reagovat při platnosti předchozích úvah.

V úvodních odstavcích tohoto článku jsme došli k závěru, že smysl má jen důchodový systém s průběžným financováním. Jde tedy o to, jak stanovit odvody do důchodového fondu a spravedlivě rozdělovat to, co bude v danou dobu k dispozici, mezi ekonomicky aktivní občany, důchodce a další skupiny nevydělávajících. Vyjdeme z předpokládané shody na tom, jaký má být poměr X mezi průměrným důchodem N a průměrnou mzdou M.

Hodnota poměru X by měla být podle srovnání se zahraničím aspoň taková, jako současných zhruba X = 0.4. Označme počet ekonomicky aktivních občanů A a počet důchodců B. Dále označme jako D počet procent, která ekonomicky aktivní musí ze svého příjmu odvádět do průběžného důchodového fondu, aby to stačilo na vyplácení důchodů. Platí

Po splnění navržených opatření sledujících využití dosavadních nezaměstnaných by bylo ekonomicky aktivních občanů nejméně dvakrát více, než důchodců, takže A = 2B a počet odváděných procent D by v tom případě byl nejvýše D = 20 %.

Poměr X jsme definovali jako poměr průměrů důchodů a hrubých mezd, takže poměr průměrů důchodů a čistých mezd by byl zhruba Y = 0.6, v mezinárodním srovnání přijatelná hodnota, která se dá podle okolností volbou jiné hodnoty X upravit. Odpovídal by tomu přiměřeně větší, nebo menší počet odváděných procent hrubé mzdy D.

Jak vypočítat spravedlivé důchody

Zbývá úkol rozdělit souhrn odvodů A.M.D/100 = B.N, průběžně přicházejících do důchodového fondu, na jednotlivé důchody, když předtím oddělíme provozní náklady, nebo svěříme důchodovou agendu státní správě placené z obecných daní.

Předpis pro výpočet důchodu by měl přihlížet k výši příjmů, z kterých budoucí důchodce odváděl pojistné, ale ne přímou úměrou. Je nutné uplatnit zásadu, že i nejmenší důchod musí umožňovat důstojný život ve skromných podmínkách. Dále je nutné považovat péči o děti za práci, i když není placena, a přihlédnout k jejímu společenskému významu. Z toho plynoucí zvýšení důchodu musí kompenzovat také zaostání platového postupu, které je mateřstvím způsobeno.

Na druhou stranu je sice nutné během aktivního období budoucího důchodce požadovat odvody z jeho celých příjmů i když jsou velmi vysoké a mohou se při výpočtu důchodu započítávat jen redukovaně, tak, aby to odpovídalo skutečné zásluze a ne tomu, čeho se manažeři sami zmocnili, nebo co jako úplatek nebo v konkurenčním boji dostali. A není důvod, aby ti, kteří měli možná po zásluze velké příjmy a mohli investovat, pokračovali v tom i jako penzisté, když už ty mimořádné zásluhy mít nebudou.

Naznačenou metodou by se získaly údaje, v jakém poměru se má obsah důchodového fondu dělit. Konkrétní výše jednotlivých důchodů by se stanovovala každý rok podle vývoje obsahu důchodového fondu.

Hlavní zásady, které je třeba při návrhu důchodového systému uplatňovat

1. Zárukou uspokojování potřeb občanů nejsou peníze, ale dostatečná produkce statků a služeb.

2. Spoření na důchod a idividuální účty změny důchodové situace neřeší.

3. Důchodový fond musí být doplňován průběžně odvody z příjmů aktuálně zaměstnaných.

4. Odvody na důchodové pojištění se musí upravovat tak, aby dohodnutého poměru průměrného důchodu a průměrného příjmu bylo dosaženo.

5. Primárně se starejme o dostatečnou produkci statků a služeb, důchody jsou pomůckou, pomocí které se neaktivní občané dostanou ke svému podílu.

6. Velikost tohoto podílu ovlivní také sociální úvahy a společenské dohody.

7. Stát musí investovat tak, aby byli účelně zaměstnáni nezaměstnaní. K tomu účelu musí také upravit školský a učební systém.

8. Při výpočtu důchodu je třeba výchovu dětí považovat za hodnocenou práci.

9. Odpovědnost má stát, na soukromý sektor založený na zisku nesmí v žádném směru spoléhat.