Jak se (taky) dělá politika

30. 5. 2014 / Miloš Dokulil

Samozřejmě kdekdo ví, že třeba zrovna v Ukrajině (nebo "na ní"?) buďto západní křídlo, anebo naopak křídlo východní je "fašistické", "nacistické" a rozmanitě jinak zhoubné a teroristické. Jazyk takto "kvality" vymezující je týž; jen subjekt, jemuž mají být přívlastky přisouzeny, je pokaždé jiný, často jen povšechně určený, vesměs bez konkrétně adresné specifikace.

Zpravidla na protipólu předběžně zde nadhozených "názorových spekter". Ještě před pouhým rokem (abychom nic nepoměřovali na už asi dnes neznámých lékárnických vážkách) se zrovna nic závažného kolem Ukrajiny nedělo. Měli by si to uvědomit všichni lidé vpravo, vlevo, ale i uprostřed, a ovšem také v onom potřebném nadhledu, že -- i když byly a jsou nemálo žhavé problémy i jinde -- tu předběžně máme pouze pochybně zajímavé a běžně známé názorové kaliště (jen poněkud zahuštěné soudobými prostředky medializace, včetně "píár", ale také všelijak nastrčených ne-píár [tedy nikoli zrovna vybubnovávaných, nýbrž rafinovaně potutelných "vztahů s veřejnosti"]).

Zkrátka: každý člověk se může dovědět to, co chce slyšet. Už proto, že tu jsou již z dřívějška rozmanité kanály (ale také stoky!) informací; stačí si kliknout! Anebo pak u jistých informaci z ještě "jistějších" novin či z obrazovky chvíli bezděčně posedět. Sugesce obrazu či slov je veliká (a známá). Pochopitelně tím jistým způsobem stimulovaný přístup, pokud se nemění, stává se zvykem. A zvyk činí ty již z dřívějška zabydlené přístupy k informacím a k jejich hodnocení jakýmsi standardem. Člověk si vytváří schémata. Je potom v jakémsi krunýři svých jistot. Pak nedá na ty "jistoty" dopustit. Další informace potom třídí, porcuje a vyhodnocuje podle již z dřívějška nastavených filtrů (či kritérií?).

Znovu si připomeňme, že před rokem (bez ohledu na neřešené problémy doby, včetně korupce a jiného zneužívání politické moci) svět toho moc o Ukrajině nevěděl. Bác, a nejdříve došlo k závažným projevům "občanské neposlušnosti" přímo v Kyjevě a potom musel nakonec prchnout ještě před půl rokem tehdy titulární (a předtím regulérně zvolený) ukrajinský prezident. Potom teprve se začal závažně trhat ten pytel dalších nečekaných událostí, jejichž jedním závěrem teď koncem května 2014 máme mj. faktické připojení ukrajinského Krymu k Rusku. A můžeme se ptát, zda také ten celkový -- také jazykově promítnutý -- neklid na východě Ukrajiny byl (a jak byl) "autentický".

Nezapomeňme, že v Evropě bývala a stále jsou jistá místa, kde žili vedle sebe lidé s různým jazykovým zázemím. Pokud nedocházelo k přímému jazykovému útlaku, sám mateřský jazyk automaticky nebyl a není předmětem nutných sporů; zvláště když existují školy pro menšiny, spolu s možností -- při tomu odpovídajícím procentům výskytu takové menšiny -- projednávat ve vlastním mateřském jazyku záležitosti také před úřady, včetně soudů. Většina lidí se potom především (až na tom prvním místě) stará o svůj potenciální blahobyt (o rodinu, střechu nad hlavou, perspektivní zaměstnání, zajištění na stáří, dostupnost lékařské péče); nikoli prioritně, kde se píše měkké či tvrdé "i/y" (abych to teď vyklopil "po lopatě"). Pochopitelně by mohla existovat jakási latentní závist, že "za humny" si žijí lépe; ale to automaticky hned neznamená, že tu jsou dány okamžitě znaky k odporu vůči stávající ústřední vládě (ať už je někdy jakákoliv). Jedno dávné ruské úsloví říkalo "K Bohu je to vysoko, k caru daleko"; což trvá do dneška.

Přesto začaly najednou vznikat -- prý spontánně -- demonstrace v několika východních provinciích Ukrajiny. Údajně jako reakce na "Majdan". Přitom ale s podporou již "jaksi" ozbrojených spoluobčanů; dokonce v maskáčích atd. (kdepak se vzala ta další výzbroj a výstroj?); což by jistě chtělo specificky prověřit! Kupodivu již mělo dojít zatím k vyhodnocení aspoň 300 novinářů za objektivní přístup k hodnocení těchto událostí na východě Ukrajiny, ale zrovna jenom v Moskvě. Prý tajně. Uvádí to Oleg Kaškin, ve webovém "openDemocracy" z 27/5/2014 (text je dostupný též ZDE). Kdokoliv se může ptát, když jde o veřejnou poctu, proč muselo k ní dojít utajeně... (Tohle ať si vyhodnotí každý sám.)

Předběžně ještě taky pár vět k těm vzájemným sankcím Východu a Západu kolem Krymu a okolí. Inspiraci mám v Time (z 2. června 2014, str. 11). Jsou tam uvedeny čtyři body jako otázky (formuluji to po svém): (1) Co se stalo? Rusko snad nebude nadále od roku 2020 dopravovat americké astronauty na kosmickou mezinárodní stanici. Navíc nebude odprodávat do USA raketovou techniku. (2) Proč to má svou váhu? USA zatím potřebují tuto ruskou přepravu a také některé díly pro rakety. (3) Proč na tom nezáleží? Rusko získává za jedno místo pro transport na mezinárodní kosmickou stanici 70 milionů dolarů. Kdyby to hořelo, USA si dokázaly rychle poradit během "studené války" se vším, co bylo tehdy třeba, takže tu není zatím problém. (4) Oč půjde v dalším sledu dění? Nic moc se zřejmě nestane. Přitom stávající kosmická stanice má být k roku 2024 dokonce zakonzervována. --- (O problematické nebo diskutabilní okamžité účinnosti stávajících sankcí Západu se v BL již psalo.)

Takže: vždycky jde jenom o to, jak ta či ona aktivita vypadá a jak ji lze mediálně prodat? Ať už byla realita jakákoliv?...

0
Vytisknout
2378

Diskuse

Obsah vydání | 30. 5. 2014