Úspěch strany UKIP tkví v tom, že hovoří s dělníky, ale ne o třídní příslušnosti

30. 5. 2014

Největší dovednost Nigela Farage a strany UKIP spočívá v tom, že přímo oslovují britské oběti neoliberalismu, hovoří s dělníky o práci, ale bez toho, aby hovořili o třídní příslušnosti. Bývalý obchodník v londýnské City možná neví, co je balicí linka; co je to nosit stopky monitorující váš pohyb; nepoznal nedůstojnost monitorovaných toaletních přestávek; nebo bolestnost rozhodování, zda zaplatíte pohledávky, nebo nakrmíte děti. Ale miliony v této zemi to vědí a UKIP s nimi hovoří, píše Ewa Jasiewicz.

Žádná jiná strana hlavního proudu nebude hovořit o třídní příslušnosti a dokud se na to nezaměříme, nemůžeme mluvit o moci a bohatství a potřebě masivní redistribuce obojího. Když vyjmete třídní identitu z toho, čím jsme, když odeberete jakoukoliv hrdost z dějin odporu dělnické třídy, který nám vydobyl naše práva v zaměstnání i jinde, tak se třídní příslušnost stane nikoliv už dělením na "my a oni" mezi dělníky a nadřízenými, ale zahrne rasu, insidery a outsidery, tvrdě pracující chudé se zásluhami a tvrdě pracující, imigrantské chudé bez zásluh. Ale chudí jsme tu všichni.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2340

Diskuse

Obsah vydání | 30. 5. 2014