Etický boj o vedení ÚSTR?

2. 3. 2014 / Jan Čulík

Adrian Portmann, další kandidát na možného ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, zveřejnil na svých stránkách dlouhý příspěvek, v němž reaguje na kritiku, zveřejněnou v Britských listech, že jiné kandidátce, paní Muriel Blaive, Lidové noviny zveřejnily na dvě hodiny článek o jejím projektu pro ředitelskou funkci ÚSTR, a pak ho zase stáhly, a na článek Veroniky Sušové-Salminen, která Lidové noviny kritizovala za to, že deník posléze zveřejnil rozhovor s Adrianem Portmannem, nikoliv však s dalšími kandidáty na ředitele ÚSTR.

Pan Adrian Portmann na svých stránkách píše:

1. Nejsem tu od toho, abych kroky LN nějak ospravedlňoval. Do práce svobodných médií nijak nezasahuji. S odstraněním příspěvku paní Blaive ze serveru Lidovky.cz dne 18. února 2014 nemám nic společného a důvody rozhodnutí redakce mi nejsou známé.

Je to argument, jemuž se v angličtině říká "straw man", "slaměný panák" - kterého si vytvořím a pak proti němu uměle bojuji. Britské listy, Veronika Sušová-Salminen ani Muriel Blaive nikdy neobviňovaly pana Portmanna, že by snad měl cokoliv společného s případnými manipulacemi v deníku Lidové noviny. Není tedy jasné, proč se pan Portmann brání před nařčením, které nikdo nevznesl.

Ve snu by nás nenapadlo, že by si někdo mohl myslet, že za manipulace v Lidových novinách může zrovna pan Portmann, a nic takového jsme nenapsali.

Napsal jsem, že je legitimní, aby si novinář z příspěvků nejrůznějších kandidátů vybral ty, které mu přijdou zajímavé, avšak pokud se Lidové noviny chtějí ubránit výtce zaujatosti, bylo by nejrozumnější zveřejnit projekty kandidátů všech - což prý nyní deník chce učinit. Psal jsem také, že považuju metododologické názory paní Blaivové, vyjádřené v jejím na dvě hodiny zveřejněném článku v Lidových novinách za potřebné, a argumentoval jsem, že by jistě bylo užitečné, kdyby se člověk se západním metodologickým rozhledem dostal do vedení ÚSTR. Jmenoval jsem paní Blaivovou, ale totéž se samozřejmě týká kandidatury pana Portmanna, který má také obdobný metodologický přístup.

I v České republice existují samozřejmě dnes historikové, kteří mají podobně otevřený, "západní" metodologický přístup a kteří protestují proti používání "historie" jako nástroje propagandy. Viz například zajímavý článek pana Michala Kopečka z Ústavu soudobých dějin AV ČR, "In Search of National Memory" ("Hledání národní paměti") v knize Past in the Making (editor Michal Kopeček, Central European University Press, Budapest, 2008, str. 75-97.) Je škoda, že takovéto hlasy nejsou v českých médiích skoro vůbec slyšet.

Na dlouhém komentáři pana Adriana Portmanna, zveřejněném na jeho stránkách, mě ale zarážejí kromě výše zmíněného "slaměného panáka" ještě dvě věci. Pan Portmann ve svém článku podrobně rozbírá projekt paní Blaivové a uvádí, kde s ním souhlasí a nesouhlasí. Zdá se mi tak trochu zvláštní, že kandidát před konkursem veřejně hodnotí kvality jiného kandidáta, dosud jsem se s takovou praxí při akademických konkursech skutečně nesetkal.

Třetí věcí, která mě na komentáři pana Portmanna zaujala, bylo, že ve svém článku zpochybňuje věcné údaje ze životopisu paní Blaivové a naznačuje svým textem, že se snad v životopise paní Blaivová dopustila nějakého podvodu. Je to skutečně běžnou praxí, aby se konkurenční kandidáti na nějakou akademickou funkci před konkurzem navzájem veřejně ostouzeli? Pan Portman také píše:

Ve skutečnosti působila paní Blaive do 31. května 2013 v Ludwig Boltzmann Institut für Europäische Geschichte und Öffentlichkeit. Tento ústav byl ke stejnému datu zrušen (měl tedy zřejmě skvělou bilanci).

Toto nelze hodnotit jinak než tvrdou podpásovku. Zaprvé, pokud něco nevím jistě, tak neobviňuji (slovíčko "zřejmě" je v tomto kontextu opravdu hodně problematické); zadruhé, kdokoliv ví něco o tragickém stavu oboru českých a středoevropských studií na mezinárodních univerzitách, ví velmi dobře, že tato centra se v době naprosté komercionalizace akademického života ve světě rychle ruší skoro všude a spojovat tyto likvidace center středoevropských studií s jejich údajnou nekvalitou je neférové.

Tak tedy nevím.

Ústav pro studium totalitních režimů byl vytvořen z politických důvodů, a - jak vidno - o jeho vedení nyní zuří drsný politický boj. Bohužel, jak je vidno z výše uvedeného, se do něho pustili i někteří zahraniční kandidáti a používají při tom metod, které mně osobně přijdou dost pozoruhodné a výjimečné.

Doufal jsem, že po tragické historii ÚSTRu za předchozího ideologického vedení se situace změní a noví lidé se budou chovat objektivně, uměřeně a férově. Ukazuje se, že to zřejmě asi tak nebude. Myslí si pan Portmann, pokud bude případně zvolen ředitelem ÚSTRu, že článek, jaký zveřejnil na svém webu, přispěje k jeho akademické pověsti? Překvapilo mě to, co publikoval.

Před časem, když paní Blaivová vyjádřila své rozhodnutí kandidovat na funkci ředitele ÚSTRu, napsal jsem ji soukromě na Facebooku, že to bude strašné a že bych se být jí vyhýbal této instituci velkým obloukem. No, nedala si říct. Je mi líto, že jsem asi měl pravdu.

0
Vytisknout
4703

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2014