Jak může Západ potrestat Putina za to, že se po něm opičí?

3. 3. 2014 / Karel Dolejší

Příznivci americké zahraničněpolitické doktríny hlásající místo někdejšího humanitárního bombardování "odpovědnost chránit" (Responsibility to Protect, R2P), mezi nimi zejména Victoria "Fuck the EU" Nulandová, si mohou navzájem upřímně blahopřát. Rusko na Krymu předvedlo vlastní variantu této pokrytecké doktríny a "ochraňuje" ruskojazyčné obyvatelstvo, jež fakticky nikdo neohrožoval - jak konstatují dokonce i samotní Putinovi poradci. Mocnosti, které za sebou mají intervenci v Libyi, přitom jaksi nejsou v morální pozici Kreml právě za tohle kritizovat. Ale i když od tohoto detailu odhlédneme - jaké má vlastně Západ možnosti potrestat Putina za to, že se po něm tak zdatně opičí?

Vojenská konfrontace nepřipadá absolutně v úvahu, pokud nechce Západ riskovat velkou válku s jadernou mocností - což nechce. Samozřejmě zejména v USA je řada takových, co se jen třesou na to nařídit další "útok lehké brigády", ale nikoliv mezi generalitou nebo zpravodajci; jedná se o politické figury jako je senátor John McCain, které byly vcelku nedávno poraženy i v otázce přece jen méně riskantní intervence do Sýrie. Americká veřejnost nechce válčit kvůli jakési Ukrajině. Důstojnický sbor i zpravodajci většinou souhlasí s tím, že riskovat válku by byla pitomost. Obama nechce intervenovat. - A o Západní Evropě ani nemluvím. - Žádné jiné než symbolické kroky proti okupaci Krymu a postupem času patrně i dalších částí Ukrajiny (na žádost místních "ohrožených", kteří právě mlátí příznivce kyjevských úřadů a obsazují administrativní centra) podniknuty nebudou. Vysílání válečných lodí do Černého moře ničemu na zemi nepomůže, leda Putinově propagandě. Takovou pitomost by si měl Západ odpustit, stejně jako jakékoliv jiné kroky striktně vojenského charakteru interpretovatelné paranoiky na východ od nové železné opony coby příprava k údajné invazi, místo jako ujištění spojenců o závazcích.

Kdyby to Washington myslel se závazky vůči Evropě vážně, vydal by kvůli vágnosti čl. 5 Charty NATO prohlášení, že útok na kteréhokoliv ze spojenců v NATO bude pokládat za totéž, co útok na území Spojených států samotných. To by mělo velký význam zejména v okamžiku, kdy by se ruská armáda objevila až na polských hranicích. (Tak vypadá scénář dalších událostí z ruské strany preferovaný mezi veterány americké zpravodajské komunity, která nedávno podpořila ruskou politiku v Sýrii. Tito lidé na rozdíl od svých následníků den před invazí na Krym netvrdili, že Putin blafuje.)

Nečekám, že by Bílý dům kdy vůbec vydal takové prohlášení. Tedy ve skutečnosti neexistuje žádná "červená čára". Další velká ruskojazyčná menšina v pořadí se nachází v Pobaltí...

Co může Západ podniknout diplomaticky? Může vyloučit Rusko ze skupiny G8, ale to Putinovi, který je teď doma převážně vnímán jako národní hrdina, na prestiži příliš neuškodí. Podle mě by i výměna tohoto triumfu za prestiž plynoucí z členství v G8 ve skutečnosti představovala dobrý obchod. A o moc více nečekejme, možná ani to ne. Plnokrevné diplomatické sankce jistě ne. Moskva může obratem přestat spolupracovat na zásobování západních jednotek v Afghánistánu či na syrské a íránské otázce. To by bolelo protistranu podstatně více.

Co by Západ mohl provést ekonomicky? Může zmrazit a zabavit ruská aktiva v zahraničí, čímž potenciálně ohrozí Putina na životě. Ruský prezident by se totiž mohl potrhat smíchy při představě, jak se asi tváří oligarchové, kteří si před ním majetky ulili za hranice v naději, že si je tam nerušeně užijí.

Útok na rubl? Moskva má v úmyslu devalvovat, a bude muset. Pokud ode dneška rubl spadne více, než je zdrávo, odpovědnost bude připsána šéfce centrální banky Elviře Nabjulině. Ta měla z celé bývalé Putinovy vlády nejblíže k liberálnímu ministru financí Kudrinovi, jenž označil dosavadní růstový model ruské ekonomiky za bezperspektivní a kvůli masivním výdajům na zbrojení odešel do opozice. Liberální části Putinových podřízených, včetně Medveděva, tak jako tak tiká pod židlí časovaná bomba. Může se tedy začít hra "škatulata, hejbejte se" právě v centrální bance? Inu, proč by ne. Zlí jazykové tvrdí, že Putinovým kandidátem na příštího premiéra je prezident republiky Tatarstán Ruslan Minnichanov. Zdravíme na Krym...

Může Evropa přestat nakupovat ruský zemní plyn? Odpověď je stručná: Tohle si prostě nemůže dovolit, nemá v rozumném časovém horizontu náhradu. Francie nebo Belgie v omezené míře dokážou dovážet zkapalněný plyn tankery, mají na to příslušné přístavní kapacity. Německo je nemá a přes noc rozhodně nepostaví.

Mezinárodní sankce na investice v Rusku? Žádná "jednotná fronta", která by je podpořila bez sankce OSN, nevznikne. A v OSN Rusové s Číňany zablokují cokoliv.

Ne. Tím, že se Putin uchýlil k vojenské síle, k primordiálnímu nástroji politiky od dob kyje, oštěpu a pěstního klínu, Západ dokonale vypekl a veškerý nežádoucí dopad akce na Ukrajině může při troše obratnosti ve skutečnosti využít proti svým vnitřním oponentům - včetně urychleného vzdalování ruské společnosti a ekonomiky od jakékoliv spřízněnosti se západním liberálním modelem. Lidská práva a svobody v Rusku dojdou dalších omezení.

Obyvatelé středně velkých a malých států v Evropě by ovšem v případě, že úplně neztratili pud sebezáchovy, neměli podléhat obdivu ke stratégu Putinovi, který právě přechytračil Západ. Ukrajina je totiž hmatatelnou ukázkou toho, že garance územní celistvosti ze strany USA či Británie - druhá země právem vidí paralely k někdejším garancím neutrality Belgie - ve skutečnosti nemají praktického významu. Drzé čelo interventa způsobí, že se takové garance rozplynou jak dým.

Česká vláda by teď měla pro jistotu deklarovat, že Karlovy Vary a příslušné části Prahy s podílem ruskojazyčného obyvatelstva vydá Moskvě dobrovolně.

Spojovací koridor z Kaliningradu přes Polsko si už Kreml zařídí vlastními silami.

0
Vytisknout
8875

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2014