POZNÁMKA NA OKRAJ:

O jednostrannosti odborníků, neboli Co s voliči v demokracii?

3. 4. 2013 / Uwe Ladwig

Když jsem si včera prečetl článek Ilony Švihlíkové s titulem Evropské Německo? -- Spíš Německá Evropa, vzpomněl jsem si na nějaký článek nebo knihu jakéhosi německého ekonoma s prohlášením, ze by se měli lidé v nemocnicích léčit časově podle toho, kdo by byl po léčbě nejproduktivnější. Jako ekonom tenhle jménem ne už neznámý pán měl ovšem pravdu, ale stejně se jako vědec ztrapnil, protože život není přece tak jednostranný, jak si nekteří vědci myslí...

Na tohle jsem myslel, ackoli Švihlíková ve svém článku zdánlivě vynikajícím způsobem analyzovala ekonomickou situaci. Podle mého ale zapomněla, že když píše o politickém jednání, měla by psát o německé vládě a ne o zemi a rozhodně ne zobecňujícím způsobem, že "Němci" neco udělali. I v jejím textu bylo poznat, že může být zavádějící popisovat politické záměry na základě jejich následků. Například měla Švihlíková pravdu, když poukázala na to, co se německým sociálním demokratům nepovedlo, když zavedli nové sociální předpisy, které jsou známy pod jménem Hartz IV, ale ačkoli pro zaměstnance byla naplánována i bolestná regulace, ty základní chyby tohoto systému nebyly vědomě naplánovány.

Důvodem k psaní mé dnešní poznámky ale není kritika některých detailů analýzy Švihlíkové, ale problém, že bylo zapomenuto, že i německá vláda má čelit volbám a rozhodnutí domácích voličů. A je bohužel faktem, že většina Němců ani neví o v krátkodobé radostné výhodě nízkého kursu eura; avšak i kdyby tomu tak bylo, většina stejně není rozhodnuta k zdánlivě nekonečnému financování života "ostatních" Evropanů ze svých vlastních kapes.

A další věc, na kterou jsem si vzpomněl: Mně chybí v mnoha těch alespoň zdánlivě nacionalistických kritických analýzách odborníků z celého světa informace o tom, jak by se mělo jednat v dnešní politické situaci, a to i podle demokratických pravidel. Po druhé světové válce se politici v Německu rozhodli pro systém jmenem "Lastenausgleich", kterým chtěli vyrovnat zatížení různých skupin obyvatelstva tím, že se bohatí museli zříci části svého majetku. Zajímavé je, že v dnešní době jen málokdo má tyto informace k dispozici a politici o tom ani nemluví. A když myslíme na asi největší politickou chybu v poválečném Německu, jsme u kancléře Kohla, který si myslel, že bohatí Němci v znovusjednoceném Německu by nemuseli, nemohli a neměli být dodatečně zatížení. A jeho nejlepší žákyně Merkelová tou cestou samozřejmě v dnešní politické situaci pokračuje - a to nejen doma, ale i v zahraničí. Dokonce i požadovala zatížení bohatých Řeků, protože by něčím takovým v Německu odradila svou vlastní domácí klientelu. Ano, dokonce i v trapném procesu bolestivé zátěže finančních kont na Kypru bylo zapomenuto, že peněžní majetek nic a vůbec nic neříká o skutečném bohatství lidu. Co přece znamená, když se někdo musí zříci 30% z milionu ležících na jeho kontě, když vlastni například miliardu ve formě několika domů. To je přece podvod na lidech, kteří nejsou tak bohatí, a jen trapná fraška pro ty ostatní. A v tomto politickém bordelu je a bude jedna věc ovšem jasná, zavedení nové daně z dovozu je totálně tabuizováno, a to navzdory skutečnosti, že by mohla posílit místní ekonomiku.

Ale zpátky k problematice demokracie a kritického pohledu na politiku. Kdo chce demokracii, měl by se alespoň pokusit rozlišovat mezi vládou, státem a národem, a ovšem i mezi majoritou a minoritou. Na slovech záleží, i na přesném pojmenování jednajících osob nebo institucí. Zvláště vědci, ale i žurnalisté by měli být ohledně toho opatrní. Je ale ovšem možné, že Vám je to jedno a že souhlasíte i s tím, že všichni, a tím pádem i Vy, byste byli obviněni z rozkradení Vašeho státu. Nebo si přece jen myslíte, že ne všichni Češi jsou tuneláři?

0
Vytisknout
6117

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2013