Tak se tedy těšme...

30. 11. 2011 / Ladislav Hinner

Po týdnu dobrovolného úniku do přírody z dosahu všech dotěrných médií se s omluvou vracím k replice pana Dolejšího "Poobědvejme uzené!" na můj článek "Proč bychom se nečešili". Nevím, zda došlo pouze k nedorozumění nebo můj záměr byl podán nešikovně a vyzněl jako univerzální lék na nádory dnešních dnů, jak jej chápou i někteří další čtenáři, kteří mne oslovili e-mailem. Kritikou veřejnoprávních médií a požadavkem na radikální změnu jejich notové osnovy ( názorové stupnice) jsem nepovažoval za řešení, které nás nutně vyvede z marasmu, nemůže být chirurgickým řezem, obnovujícím churavějící orgán, spíše bych ji přirovnal k lázeňské rehabilitační péči, která může, ale také nemusí nastartovat účinnou léčbu. Vše závisí na pacientovi.

Média samozřejmě nemůžou za všechno, jen bychom měli nahlédnout jaké vlivové síly a za jakých podmínek určují jejích tonalitu. Podzimní dny roku 1989 i počátek devadesátých let se nesly na vlně euforie a lidem zněly téměř jakékoli změny libozvučně. Pokud navrhuji návrat v ČT k praxi kulatých stolů, otevřených různým názorům, nehoruji pro opakování téhož. Mějme na paměti, že již tenkrát byly diskuze ohraničené na okruh vzájemně souznících účastníků a kritikům navrhované procedury rozdávání státního vlastnictví nebylo dopřáno sluchu. A občané, nepoučeni o úskalích daného řešení, mediálně přesvědčováni charismatickým a rozhodným Klausem, rádi uvěřili, že konečně budou těmi skutečnými správci národního majetku i hybateli státu. Ani tady se nechovala média nestranně (omluvitelné v době obecného zanícení) a intelektuálové, kteří měli mít nadhled v popisu práce, v této dějinné chvíli zcela zklamali. Pozdější neuvěřitelný úspěch TOP 09 a VV zprostředkovala média, stejný úspěch očekává Babiš, Bobošíková a další, jímž veřejnoprávní média dají nepřiměřený prostor k prezentaci názorů, které občany nezvyklé přemýšlet v souvislostech, pohladí na duši. O problému se ví, tak se bude jistojistě konečně řešit. Vliv médií je neoddiskutovatelný a zásadní.

Mám přítele, s kterým občas po hospodách probíráme už několik let jeho noční můru, jejíž vyznění dává za pravdu pochybovačům o vyspělosti občanů, o jejich sebeúctě a v posledku přitakává kritice mých názorů zde publikovaných. Je členem nepodnikajícího bytového družstva, jehož se zmocnila skupina, řekněme - oč méně slušných, o to rozhodnějších prosazovat své názory na správu družstevního majetku. Jeho družstvo investovalo do oprav a investic za několik let svého trvání přes sedm milionů korun. Přesto vedení družstva nedovolilo zřízení ad hoc komisí na výběr dodavatelů ani po opakovaných požadavcích mého přítele a když byl příliš neodbytný, po jeho rozhořčeném odchodu ze schůze si vedení nechalo jednomyslně odhlasovat, že členové se dobrovolně zříkají účasti na výběrových řízeních. Na členských schůzích členy průběžně informoval také o naprosté absenci kontroly, jejíž členové zásadně neodpovídali na dopisy ani na reklamace vyúčtování atd. Sám nazval členy pověřené kontrolou inverzními kontrolory, neboť místo kontrol kryjí nepravosti. Marně a zcela bez podpory ze strany členů. Smrádek, klídek a teploučko těmto ovčanům evidentně zdraví prospívá, méně už asi jejich peněžence.

V této souvislosti je vhodné připomenout absurdní podřízení nepodnikajících bytových družstev pod kuratelu obchodního zákona a v devadesátých letech také zrušení Revizní komise na Svazu družstev. Na podněty dané médiím k iniciování parlamentní diskuse o samostatném družstevním zákoně dostal odpovědi svědčící o lhostejnosti. Zdá se, že raději se věnují komunální kritice, podobně jako v minulém režimu. Také tohle svědčí o degeneraci médií a potřebě obnovení jejich společenské a edukační role.

Poraženectví není nejvhodnějším duševním rozpoložením pro řešení mravní krize, neboť dlouhodobý stav defétizmu může vyústit v defenestraci, k výbuchu zoufalého násilí, které plodí další násilí a mocní mají nebývalé technické prostředky k jejímu (i skrytému) uplatnění. Umravnění nespokojenců se může dokonce setkat se širokým souhlasem veřejnosti, také k tomu mohou posloužit věrná média. Stačí si připomenout události kolem pražského Aeroflotu z roku 1969, a všeobecné volání po zvýšení bezpečnosti slušných občanů - pomáhat a chránit. Soumrak kapitalismu může být také dekorován mediálně přijatelnou formou diktatury, kterou by mohli diktátoři minulosti upřimně závidět. Také k její obhajobě a vlastně i pomyslnému nezbytí, mohou posloužit vždy věrná média. To mějme neustále v povědomí. Příprava připravenosti.

0
Vytisknout
5220

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2011