Rabování v Anglii nezpůsobilo přistěhovalectví

10. 8. 2011 / Jan Čulík

Cituji, napsal z Británie Ondřej Císař:

Pouliční nepokoje v Británii výstrahou

Jak [Okamura] přiznal, zvlášť nyní, kdy se ve Velké Británii rozpoutaly pouliční nepokoje, drancování a rabování, na kterém se původně podíleli hlavně imigranti, kteří tímto způsobem vyjadřovali svůj protest proti policejnímu zásahu, je vidět, jak moc je potřeba novely cizineckého zákona i u nás aktuální.

Podrobnosti v angličtině ZDE

a dodává: "Zajímavé, že já, imigrant, jsem u toho drancování chyběl. Neskutečný paskvil, předpokládající, že asi všichni černí, nezaměstnaní a sociálně slabší jsou imigranti. Článek se poté 'nečekaně' stáčí opět proti Romům..."

K tomu dodává Jan Čulík: Zajímavé je, že se v českém prostředí najde vždycky někdo, kdo na základě chybných informací a ideologické předpojatosti dojde k rasistickým a xenofobním závěrům. Nikde v anglicky zveřejňovaných médiích jsem neviděl argument, že vraždění Nora Breivika znamená, že je nutno zasáhnout proti přistěhovalcům - takové argumenty se však vyskytly na českých internetových serverech případně v českém tisku.

Co se týče nynějšího rabování a žhářství v Anglii, veřejnost, média, politikové jsou otřeseni a šokováni, NIKDO ale nikdy ani slovem nenaznačil, že by šlo o imigrantskou problematiku. Kromě toho, máme-li hodnotit lidi podle barvy kůže, je pravda, že tzv. "hoodies", mladíci v kapucách, kteří útočili na obchody, byli většinou černoši, ale ne výlučně - tak 10 - 20 procent z nich bylo bělochů. Obchody s vymlácenými výkladními skříněmi pak podle svědků rabovali lidé nejrůznějšího věku a nejrůznější etnické příslušnosti.

Jak většinou nesouhlasím s ultrapravicovým komentátorem Benjaminem Kurasem, protože jeho vysvětlení bývají ideologicky motivována, když Kurase citují Parlamentní listy, to, co říká, je pravda:

[Benjamin Kuras] řekl, že v tomto případě však nejde přímo o problém multikulturalismu a imigrace ve smyslu problémů s nepřizpůsobivostí kupříkladu muslimské minority:

"Nejedná se de facto o imigranty. Jsou lidé, kteří zde žijí již v několikáté generaci a jejich předkové, kteří přišli do Spojeného království v šedesátých letech, byli slušní lidé křesťanského vyznání. Z hlediska multikulturalismu jde spíše o to, že britský vzdělávací systém jim nedal žádnou kulturu. Nestali se úplně Brity, ale nejsou to již ani Jamajčané. Jsou vykořenění a neví, kam patří," řekl ParlamentnímListům.cz Kuras.

Podle Kurase již třetí generaci zničili marxisté a labouristé nekvalitním vzděláním, které produkuje lumpenproletaritát. Zrušily se státní gymnázia, grammar schools, kde mohli studovat talentovanější z nich a zamezilo se sociálními vzestupu a motivaci se vzdělávat a pracovat na sobě. Není to ale jen problém potomků jamajských imigrantů ale i původních "bílých" obyvatel Británie.

Kurasovo vysvětlení je přesné, snad až na ty "marxisty" a "labouristy", kteří "zničili špatným vzděláním již třetí generaci".

Je všeobecně známo, že Británie, byla historicky třídně nesmírně rozdělená a kromě gentlemanů v cylindrech sherlockoholmesovského typu (o nichž vypovídá anglická literatura) existuje v Británii obrovská vrstva nevzdělaných a ubohých lidí, tzv. "underclass", středoevropským, poněkud hanlivým výrazem pro to je "lumpenproletariát". Vzpomínám si na to, jak šokovaní byli čeští studenti, kteří před pár lety přijeli do Glasgow a ubytovali se ve čtvrtích, kde právě tito ubozí lidé žijí. Jeden z nich se mi přiznal, že zkušenost z Británie ho co do jeho osobního politického přesvědčení výrazně posunula k levicovosti.

Abych to vysvětlil pro českého čtenáře jasněji: V Británii existují miliony lidí, kteří v podstatě žijí tak, jak v ČR žijí mnozí Romové. V ČR jsou příslušníci underclass handicapovaní tím, že jsou okamžitě poznatelní podle barvy kůže. V Británii tomu tak není - součástí underclass jsou běloši, černoši, lidé nejrůznějšího etnického původu.

Kurasovo ideologické tvrzení, že od šedesátých let marxisté zničili britské školy - je velmi sporné. Je fakt, že od šedesátých let došlo v Británii k četným školských reformám a školy ustoupily od biflování k daleko tvůrčímu způsobu vyučování. Někde se to povedlo, jinde ne.

Fascinující pro mě bylo, když byly moje dcery v Británii malé, že se do školy TĚŠILY a o prázdninách otravovaly, kdy už začne škola, že se jim po ní stýská. To by se asi v ČR nestalo, že?

Měl jsem na vysoké škole v Glasgow řadu studentů, kteří chodili do obyčejné státní základní a střední školy, podle Kurase "zničené" marxisty a labouristy. Někteří absolventi těchto škol byli naprosto pitomí, jiní byli vynikající. Jako všude, záležitost asi závisí především na individuálním talentu a motivaci.

Daleko pravděpodobnější vysvětlení je, že britský školský i sociální systém zápolí s hlubinnou deprivovaností obrovského počtu obyvatelstva. Určující pro hodnotový žebříček dětí a mladých lidí je přece především to, co vidí doma v rodině. Pokud je otec alkoholik a matka na drogách, ani nejlepší škola děti z takové rodiny nezachrání. V tomto smyslu jsou varující trendy v ČR, protože po mnoha desetiletích relativně stabilizované, víceméně středostavovské společnosti vytvářejí politici v ČR velmi podobnou underclass.

Společenské prostředí v Británii mi přitom připadá o hodně rozrůzněnější a tolerantnější než v ČR. Je to myslím dáno obrovskou historickou rozrůzněností různých tříd. V minulosti žily v Británii dělnická třída a střední vrstvy zcela odděleně a samostatně - měly jiné kulturní zvyky, třeba i denní jídla byla v obou třídách v jinou dobu - a měly i jiný jazyk! Některé výrazy v angličtině jsou středostavovské a dělnická třída používá pro tytéž jevy výrazy jiné! Obě třídy si navzájem jdou na nervy a vzájemně zesměšňují a ironizují své kulturní zvyklosti.

K této historicky dané třídní rozrůzněnosti, která se snad za posledních čtyřicet let trochu zjemnila, prostě v tom smyslu, že nikdo dnes nepovažuje nikoho za autoritu, se přidala obrovská etnická rozrůzněnost. Charakteristickým rysem britské demokracie je, že vás úřady a ostatní lidí nechají naprosto na pokoji. Nikdo se o vás nezajímá a nikdo na vás nevyvíjí tlak, jak byste se měli chovat. V takové situaci samozřejmě vyroste generace bez hodnot, případně jen s komerčními konzumními hodnotami. Otázkou je, jestli by to nebylo ještě o hodně horší, kdyby, jak si zřejmě přeje pan Kuras, společnost mladými lidem nějaké hodnoty plánovitě vnucovala a snažila se je ve školách indoktrinovat.

Ale velkou otázkou zůstává, nakolik jsou všechny tyto úvahy vůbec relevantní k nynějším nepokojům v Anglii. Potíž totiž je, že když v úterý stanula před soudem první stovka násilníků, ukázalo se, že to vůbec nejsou deprivovaní jedinci z anglické underclass - že jsou to i univerzitně vzdělaní mladí lidé, osoby, které mají slušná středostavovská zaměstnání.

Motivací k vzniku násilí bylo tedy zřejmě něco opravdu jiného.

O tom se nyní bude v Británii hodně debatovat a bádat. Politikové právem na otázku: "Co nynější nepokoje způsobilo?" odpovídají, že se to teprve bude muset zjistit.

0
Vytisknout
6590

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2011