Česká postdemokracie

10. 8. 2011 / Milan Dubský

Škody způsobené této zemi vládami ČR po roce 1989 jsou těžko vyčíslitelné. Nejlépe si v tomto směru vede vláda současná. Ze všech základních sociálních a kulturních oblastí, které tvoří prověřené hodnoty v oblastech zdravotnictví, vzdělávání, kultury, péče o seniory, potažmo důchodový systém, dělá programově, cíleně a systematicky soukromé podnikatelské subjekty. Privatizuje je, aby přinášely zisky vytvářeným akciovým společnostem. Jsou to krádeže za bílého dne.

Prostředky z důchodového systému, vytvořené z odvodů daní, chce převést do soukromých důchodových fondů. Straší krachem průběžného důchodového systému, který přestál a fungoval desítky let. Tento systém má své slabosti, ale lze jej vylepšovat, ale ne jej rušit. Jsou známy i příčiny, proč selhává. Za prvé byl vytunelován. Za druhé demografická křivka české populace míří již léta dolů, ale vlády, včetně té současné, s tím nic nedělají. Naopak podpora rodin, ne těch bohatých, je snižována. Ze zdravotních pojišťoven se také staly akciovky. Tu největší, VZP, úspěšně dojí naši politikové a poslanci. Členy správní a dozorčí rady VZP, do níž platby odvádí hlavně stát, jsou zejména politici sněmovních politických stran. Předsedou správní rady VZP je poslanec za ODS Marek Šnajdr. Jen v letošním roce si schválili již odměny za téměř 15 milionů korun. Odměna za členství v orgánech největší české zdravotní pojišťovny je 10 000 Kč měsíčně. Za každou účast na schůzi příslušného orgánu, /což má být povinností/ obdrží bonus 12 000Kč. Malá perlička, šéf VZP, která nesplnila pojistný plán, Pavel Horák, .dostal přesto odměnu 990 000 Kč. Jeho stálý měsíční plat činí 250 000 korun. Přitom současná nekompetentní vláda má nejmenší podporu v celé historii České republiky.

Setkáním nepříznivých a nešťastných vektorů politických, vnitrostátních i mezinárodních, získala v dolní sněmovně sebezáchovnou koalicí 118 hlasů. Ty vůbec nevyjadřují delegovanou zastupitelskou pravomoc z posledních voleb, v porovnání s důvěrou -- nedůvěrou voličů, ta druhá činí 2/3 a 4/5 obyvatel republiky. Toto pravicové spřežení musí podle všech kriterií spravedlnosti, humanity a logiky prohrát, přestože se cítí být "na koni". Nebude to vůbec jednoduché. Oposice ČSSD, komunisté, zelení a další ministrany netvoří žádnou akceptovatelnou alternativu.

Současná vládní politika rozbíjí všechny osvědčené nosné systémy, jako je klidné soužití obyvatel, solidarita, rovnoprávnost postavení občanů bez ohledu na bohatství. Vymýcena musí být praxe některých rovnějších občanů. Současný systém založený na soužití kmotrů s výkonnou, správní i soudní mocí, což vytváří klientelismus, navíc s doživotní imunitou poslanců, musí být změněn, v nejzazším případě rozbit. Občan musí být mocipánem, ne vláda, poslanci a politici, jejichž původním posláním bylo a je spravovat záležitostí občanů, sloužit jim a ne vládnout a obohacovat se na jejich úkor, nejen popsaným způsobem. Do ústavy a celého společenského systému je nutno zapracovat pravidla přímé demokracie. To jsou referenda a při volbách starostů, hejtmanů, poslanců a senátorů /pokud bude existovat dál senát/ i prezidenta republiky budou voleni přímo občany. Nelze stále argumentovat, že stávající systém je dostačující. Politici nemohou být nadále vysíláni a delegování mafiánskými sekretariáty dlouho už se přeživších politických stran, které jsou v podstatě akciovkami s anonymními akciemi. Bude to dlouhá, nikoliv bezbolestná cesta. Ale jak říkal Churchill národu při nástupu do čela tehdejší britské vlády na začátku druhé světové války, nic nás nečeká než krev, pot a slzy. Jen tak je možné posunout se vpřed.

0
Vytisknout
3407

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2011