Dva české divy

6. 6. 2011 / Michal Rubáš

Nedávno, krátce po japonském zemětřesení, přerušil Radiožurnál svůj veřejnoprávní proud hudby a sdělení pro tenisty a lyžaře, aby informoval o nekontrolovatelné katastrofě a přinesl bleskové vyjádření českého jaderného experta, který veřejnost ujišťoval, že japonské pobřežní jaderné elektrárny jsou na zemětřesení připraveny a obavy laické veřejnosti z radioaktivního zamoření nejsou na místě. Poté, co se ukázalo, že atomová zařízení v technologicky nejvyspělejší zemi světa byla experty bezpečně dimenzována na zemětřesení přesně o 10 procent slabší a záplavovou vlnu o několik metrů nižší, než jaká byla letošní realita, přišli čeští jaderní odborníci alespoň s náhradním tvrzením, že v Česku se nic podobného stát nemůže.

U nás se totiž proces chlazení palivových tyčí nikdy nemůže zastavit v době, kdy si to odborníci nepřejí. Narozdíl možná od celého zbytku světa, kde platí zákony termodynamiky, v České republice nehrozí, aby vypadl elektrický proud ze zásuvky přesně v okamžiku, kdy nefungují záložní dieselové agregáty. Proto se v českých zemích nikdy nestane, aby se přehřál jaderný reaktor -- vždy bude po ruce nějaká poslušná energie s bezchybnou a loajální obsluhou, která plynulé čerpání chladiva obstará. Říkejme tomu třeba česká anti-entropická anomálie. Naši jaderní experti určitě co nevidět dodají příslušné vzorečky, tabulky a ilustrační foto dokazující existenci unikátního jevu na českém území.

Vedle tohoto fyzikálního mystéria je další zázračnou skutečností, jež v našem prostředí stlačuje rizika radioaktivní devastace až někam k nule, nevídaná výkonnost a psychická odolnost technického personálu v domácích jaderných zařízeních. Absolventi technických oborů českých vysokých škol jsou vysoce imunní proti psychickým chorobám, všeobecně známí svou důkladnou obeznámeností se zákony duševního dění a proslulí bezbřehou schopností empatie vůči všemu živému, takže kdyby proti všem předpokladům nějakému jadernému inženýrovi přece jenom přeskočilo a v rozporu se svou dosavadní životní orientací konvertoval k destruktivnímu a bezohlednému jednání, jeho kolegové by jeho duševní stav s pohotovostí požárního hlásiče okamžitě identifikovali. Jen tak si lze totiž vědecky vysvětlit, že je na "99 procent vyloučeno", že se u nás reaktor přehřeje třeba v důsledku záměrné sabotáže některého ze zaměstnanců.

Tyto dvě české anomálie, fyzikální a psychická, celkem dobře vysvětlují i skutečnost, že čeští jaderní experti na rozdíl od svých ukrajinských, japonských, švédských a amerických kolegů, zčásti velmi ozářených, považují jaderné štěpení za zcela bezpečně zvládnutou technologii. A že sami ještě nic nevyvedli. Mají proto naprostou pravdu ti, kteří tvrdí, že si naši atomoví odborníci svoji drahou a zbytečnou hračku zaslouží.

Dodejme ještě, že uvedené dva naše divy se dají využít k pochopení i takových jevů, které s psychofyzickou výjimečností české energetiky nemají na první pohled nic společného. Ti, kteří předhazují premiéru Nečasovi, že Česká republika snad ještě nikdy neměla tak slabého předsedu vlády jako dnes, by si měli uvědomit, že Petr Nečas je jaderný fyzik. Ze své původní profese zvyklý na to, že má všechna rizika úplně pod kontrolou, musel po jmenování českým premiérem utrpět nepopsatelný šok, když zjistil, že po několika vlnách neoliberální globalizace, jež i ODS měla vždycky ve volebním programu, nemá vládní představitel českého státu ani dohromady s prezidentem pod kontrolou vůbec nic - že je jen loutka zahraničních investorů pod hlavičkou ratingových agentur a Měnového fondu. Zkuste projít profesní změnou doprovázenou takovým otřesem v sebepojetí a uznáte, že je vlastně s podivem, že Nečas skoro denně alespoň dochází do sídla Úřadu vlády. Chtít po něm, aby ještě řídil vládní koalici, se rovná požadovat po české kotlině další malý zázrak.

0
Vytisknout
5986

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2011