Bude
to magazín nikoli tištěný, ale digitální, ve formátu PDF, koncipovaný
jako víkendová čtenářská zásilka pro Britské listy. Ne proto, že bychom
chtěli napodobovat papír v době, kdy papír ztratil část své ekonomické
samozřejmosti, ale proto, že stránka jako celek má pořád jednu výhodu,
kterou nekonečný proud digitálních bloků neumí nahradit: nutí text,
obraz, rytmus, proporci a ticho existovat společně. Člověk nejí jen
kalorie; dívá se na talíř, cítí vůni, vnímá kompozici, barvu, očekávání.
Jídlo servírované jako hromada živin na šedém tácu může být nutričně
dostačující, ale kulturně je to kapitulace. Se čtením je to podobné.
Informace se dá samozřejmě podat jako text v nekonečném sloupci,
obklopený reklamou, notifikací, dalším odkazem, dalším rozptýlením. Ale
existuje i jiná možnost: stránka, která má dramaturgii; zpráva, která
dostane sousedství; komentář, který se nepotřebuje tvářit jako telegram;
obraz, který není dekorací, ale součástí myšlení.
Tuzex vzniká
právě z této nespokojenosti s digitální uniformou. Moderní internet nám
dal nekonečný přístup k informacím, ale často z nich udělal informační
sekanou. Všechno má stejný tvar: nadpis, perex, odstavec, mezititulek,
další odstavec, reklamní blok, doporučený článek, algoritmické
šťouchnutí do žeber. Svět je složitý, ale jeho digitální prezentace se
často tváří, že stačí pár oddělených dlaždic. Jenže politika není
dlaždice. Kultura není dlaždice. Dějiny nejsou dlaždice. Ani lidská
zkušenost není dlaždice. Věci spolu souvisejí, a právě souvislosti jsou
dnes nejvzácnější zboží.
Britské listy mají dlouhou tradici
odporu vůči hotovým názorům, vůči českému mediálnímu provincialismu,
vůči pohodlné většinové samozřejmosti i vůči tomu zvláštnímu národnímu
zvyku tvářit se, že svět začíná za Prahou pouze tehdy, když odtud přijde
účet. Tuzex chce do tohoto prostoru přinést víkendový vizuální a
esejistický doplněk: magazín, který nebude konkurovat dennímu
zpravodajství, ale rozšiřovat jeho smysl. Nebude rekapitulací týdne.
Bude spíš inventurou toho, co v týdnu chybělo.
Budeme se dívat do
Ameriky, ne proto, že Amerika je středem světa, ale proto, že její
absurdita se často s několikaletým zpožděním stává evropskou metodou.
Budeme pašovat zprávy z míst, která česká média zmiňují jen tehdy, když
tam hoří, válčí se nebo se odtud dá udělat exotická fotografie. Budeme
sledovat Visegrád, protože sousedé nejsou kulisa, ale laboratoř našich
vlastních možností a selhání. Budeme se věnovat médiím, protože média
nejsou zrcadlem veřejnosti, ale často dílnou, v níž se veřejnost teprve
vyrábí. Budeme psát o mladé kultuře bez tradičního povzdechu, že mládež
už zase zkazila svět, protože každá generace mluví nejdřív
nesrozumitelně, a teprve potom se z jejího hluku stane muzeum. A budeme
mít prostor i pro literaturu, satiru, hry, paměť, katalogy, čísla, malé
absurdity a velké geopolitické účtenky.
Tuzex má také jeden
redakční luxus, který se v dnešním mediálním provozu stává téměř
podezřelým: nechce předstírat, že čtenář je idiot. Nechce ho vodit za
ruku jako dítě v nákupním centru názorů. Nechce mu každý odstavec
rozbíjet na tři věty, aby náhodou nezažil intelektuální námahu. Naopak.
Vychází z předpokladu, že čtenář Britských listů snese souvětí, ironii,
historickou odbočku, cizí zemi, nepříjemnou souvislost i větu, která mu
neslouží jako instantní potvrzení toho, co si už myslel před snídaní. To
je dnes možná největší drzost: psát pro dospělé.
Samozřejmě, PDF
magazín není návratem do minulosti. Je to jedna z možných odpovědí na
přítomnost. Když tištěná média ztrácejí ekonomickou půdu pod nohama a
zároveň digitální prostředí redukuje čtení na nervózní přejíždění
prstem, může být stránkovaný digitální magazín paradoxně modernější než
běžný web. Nabízí konečnost. Nabízí tvar. Nabízí začátek, prostředek a
konec. Nabízí možnost otevřít si číslo jako celek, ne jako nekonečný
sled drobků rozházených po algoritmickém stole. Není to útěk od
internetu. Je to pokus vrátit do internetu trochu redakční architektury.
Název
Tuzex v sobě nese přesně tuto ambivalenci. Je český a zároveň cizí. Je
historický a zároveň ironicky aktuální. Připomíná nedostatek, ale také
touhu po něčem jiném. A dnešní nedostatkové zboží už nejsou texasky ani
západní desky. Dnešní nedostatkové zboží je schopnost vidět svět v
souvislostech, ne jako sérii izolovaných rozhořčení. Je to paměť delší
než jeden titulek. Je to kulturní sebevědomí, které nepotřebuje křičet,
že je ohrožené, pokaždé když potká jiný názor. Je to ironie, která není
cynismem, ale poslední obranou proti fanatismu hotových pravd.
Tuzex
bude vycházet každý víkend na webu Britských listů. Bude to malá
zásilka pro čtenáře, kteří ještě nevyměnili zvědavost za komfort.
Nechceme prodávat jistoty. Nechceme rozdávat bonbony názorové
poslušnosti. Chceme nabídnout něco méně pohodlného a možná
užitečnějšího: svět mimo hlavní výlohu.
Protože ne všechno, co se prodává, je zboží. A ne všechno, co stojí za přečtení, se vejde do rychlého proudu dne.
Diskuse