„Legitimizační buňka“: O izraelské jednotce pověřené propojit novináře v Gaze s Hamásem

15. 8. 2025

Podle zdrojů nebyla motivací Legitimizační buňky bezpečnost, ale public relations. Členové buňky, poháněni hněvem, že reportéři z Gazy „špiní jméno [Izraele] před celým světem“, byli podle jednoho zdroje dychtiví najít novináře, kterého by mohli spojit s Hamásem a označit za cíl.

Zdroj popsal opakující se vzorec v práci jednotky: kdykoli se v médiích zintenzivnila kritika Izraele v souvislosti s konkrétní otázkou, Legitimizační buňka dostala za úkol najít informace, které mohly být odtajněny a veřejně použity k vyvrácení této kritiky. 

„Pokud světová média mluví o tom, že Izrael zabíjí nevinné novináře, okamžitě se začne hledat jeden novinář, který možná není tak nevinný – jako by to nějak ospravedlňovalo zabití dalších dvaceti,“ uvedl zdroj z tajných služeb.

Často to byla izraelská politická špička, která armádě diktovala, na které oblasti zpravodajské činnosti se má jednotka zaměřit, dodal další zdroj.

Informace shromážděné Legitimizační buňkou byly také pravidelně předávány Američanům prostřednictvím přímých kanálů. Zpravodajští důstojníci uvedli, že jim bylo řečeno, že jejich práce je nezbytná pro to, aby Izrael mohl válku prodloužit. „Tým pravidelně shromažďoval informace, které mohly být použity pro hasbaru (propagandu) – například zásoby zbraní [Hamásu] [nalezené] ve škole – cokoli, co mohlo posílit mezinárodní legitimitu Izraele k pokračování v boji,“ vysvětlil další zdroj.

„Cílem bylo [umožnit armádě] operovat bez obavy, že by země jako Amerika nepřestaly dodávat zbraně.“

Jednotka také hledala důkazy spojující policii v Gaze s útokem ze 7. října, aby mohla ospravedlnit její napadení a rozpuštění civilních bezpečnostních sil Hamásu, uvedl jeden zdroj obeznámený s prací Legitimizační buňky.

Dva zpravodajské zdroje uvedly, že alespoň v jednom případě od začátku války Legitimizační buňka zkreslila zpravodajské informace tak, aby bylo možné falešně vykreslit novináře jako člena vojenského křídla Hamásu. „Chtěli ho označit za cíl, za teroristu – aby mohli říct, že je v pořádku na něj zaútočit,“ vzpomíná jeden ze zdrojů. „Říkali: přes den je novinář, v noci velitel čety. Všichni byli nadšení. Ale došlo k řadě chyb a zkracování postupů.

„Nakonec si uvědomili, že je to opravdu novinář,“ pokračuje zdroj, a novinář nebyl napaden.

Podobný vzorec manipulace je patrný i ve zpravodajských informacích o Al-Sharifovi. Podle dokumentů zveřejněných armádou, které nebyly nezávisle ověřeny, byl rekrutován do Hamásu v roce 2013 a zůstal aktivní až do svého zranění v roce 2017 – což znamená, že i kdyby byly dokumenty pravdivé, naznačují, že v současné válce nehrál žádnou roli.

Totéž platí pro případ novináře Ismail Al-Ghoula, který byl zabit při izraelském leteckém útoku v červenci 2024 spolu se svým kameramanem v Gaze. O měsíc později armáda tvrdila, že byl „členem vojenského křídla a teroristou Nukhba“, přičemž se odvolávala na dokument z roku 2021, který byl údajně získán z „počítače Hamásu“. V tomto dokumentu však bylo uvedeno, že vojenskou hodnost získal v roce 2007 – když by mu bylo pouhých 10 let, tedy sedm let předtím, než byl údajně rekrutován do Hamásu.

„Najděte co nejvíce materiálu pro hasbaru“

Jedna z prvních významných akcí Legitimizační buňky se odehrála 17. října 2023 po smrtícím výbuchu v nemocnici Al-Ahli v Gaze. Zatímco mezinárodní média s odvoláním na ministerstvo zdravotnictví v Gaze informovala, že při izraelském útoku zahynulo 500 Palestinců, izraelští představitelé uvedli, že výbuch způsobilo selhání rakety Islámského džihádu a že počet obětí je mnohem nižší.

Vyšetřování britské výzkumné agentury Forensic Architecture dospělo k závěru, že ačkoli přesná příčina výbuchu zůstává nejasná, nemocnici pravděpodobně zasáhla izraelská protiletadlová raketa, nikoli raketa Islámského džihádu ani izraelská bomba.

Den po výbuchu armáda zveřejnila nahrávku, kterou Legitimization Cell získala z odposlechů zpravodajských služeb a která byla prezentována jako telefonický rozhovor mezi dvěma členy Hamásu, kteří za incident vinili selhání rakety Islámského džihádu. Mnoho světových médií následně považovalo toto tvrzení za pravděpodobné, včetně některých, které provedly vlastní vyšetřování, a zveřejnění této informace zasadilo těžkou ránu důvěryhodnosti ministerstva zdravotnictví v Gaze – izraelská armáda to oslavila jako vítězství buňky

Palestinský aktivista za lidská práva řekl v prosinci 2023 médiím +972 a Local Call, že byl šokován, když v nahrávce uslyšel svůj vlastní hlas, který podle něj patřil k nevinné konverzaci s jiným palestinským přítelem. Trval na tom, že nikdy nebyl členem Hamásu.

Zdroj, který pracoval s Legitimizační buňkou, uvedl, že zveřejnění tajného materiálu, jako je telefonní hovor, bylo velmi kontroverzní. „Odhalovat naše schopnosti kvůli něčemu tak vágnímu, jako je veřejné mínění, není v DNA jednotky 8200,“ vysvětlil.

Přesto tři zpravodajské zdroje uvedly, že armáda zacházela s médii jako s prodlouženou rukou bojiště a umožnila jim odtajnit citlivé zpravodajské informace pro zveřejnění. Dokonce i zpravodajští pracovníci mimo Legitimizační buňku dostali pokyn, aby označili jakýkoli materiál, který by mohl Izraeli pomoci v informační válce. „Existovala fráze: ‚To je dobré pro legitimitu‘,“ vzpomíná jeden ze zdrojů. „Cílem bylo jednoduše najít co nejvíce materiálu, který by posloužil propagandě.“

Po zveřejnění tohoto článku oficiální bezpečnostní zdroje potvrdily +972 a Local Call, že v izraelské vojenské rozvědce byly v posledních dvou letech zřízeny různé „výzkumné týmy“ s cílem „odhalit lži Hamásu“. Uvedly, že cílem je „diskreditovat“ novináře, kteří „údajně spolehlivým a přesným způsobem“ informují o válce v televizních a rozhlasových sítích, ale kteří jsou podle nich ve skutečnosti členy Hamásu. Podle těchto zdrojů se výzkumné týmy nepodílejí na výběru jednotlivých cílů, které mají být napadeny.

„Nikdy jsem neváhal sdělit pravdu“

10. srpna izraelská armáda zabila šest novinářů při útoku, o němž otevřeně přiznala, že byl namířen proti reportérovi Al Jazeery Anasu Al-Sharifovi. O dva měsíce dříve, v červenci, Výbor na ochranu novinářů (CPJ) varoval, že se obává o Al-Sharifův život, a uvedl, že je „terčem izraelské vojenské pomlouvačné kampaně, kterou považuje za předzvěst svého zavraždění“.

Poté, co Al-Sharif v červenci zveřejnil virální video, na kterém se rozplakal při reportáži o hladomoru v Gaze, arabsky mluvící mluvčí izraelské armády Avichay Adraee zveřejnil tři různá videa, ve kterých ho napadl a obvinil z „propagandy“ a účasti na „falešné hladové kampani Hamásu“.

Al-Sharif poukázal na souvislost mezi mediální válkou Izraele a válkou vojenskou. „Adraeeho kampaň není jen mediální hrozbou nebo ničením image, je to reálná hrozba,“ řekl CPJ. Necelý měsíc poté byl zabit a armáda k ospravedlnění útoku předložila údajně odtajněné informace o jeho členství v Hamásu.

Armáda již v říjnu 2024 prohlásila, že šest novinářů Al Jazeery, včetně Al-Sharifa, jsou vojenskými agenty, což on sám vehementně popřel. Stal se druhým na seznamu, který se stal terčem útoku, po reportérovi Hossamu Shabatovi. Od říjnového obvinění bylo jeho místo pobytu dobře známo, což vedlo mnoho pozorovatelů k otázce, zda zabití Al-Sharifa, který pravidelně informoval z Gazy, bylo součástí izraelského plánu na zavedení informační blokády před vojenskými přípravami na dobytí města.

V reakci na otázky časopisu +972 Magazine ohledně zabití Al-Sharifa mluvčí IDF zopakoval, že „IDF zaútočila na teroristu z teroristické organizace Hamás, který působil pod rouškou novináře sítě Al Jazeera v severní části pásma Gazy“, a tvrdil, že armáda „záměrně neubližuje nezúčastněným osobám, zejména novinářům, a to vše v souladu s mezinárodním právem“.

Mluvčí dodal, že před útokem „byla přijata opatření ke snížení rizika zranění civilistů, včetně použití přesných zbraní, leteckého průzkumu a dalších zpravodajských informací“.

Al-Sharif se ve svých pouhých 28 letech stal jedním z nejuznávanějších novinářů v Gaze. Podle CPJ patří mezi 186 reportérů a pracovníků médií zabitých v pásmu od 7. října, což je nejkrvavější období pro novináře od roku 1992, kdy tato organizace začala shromažďovat údaje. Jiné organizace odhadují počet obětí až na 270.

„Pokud se k vám tato slova dostanou, vězte, že Izrael mě zabil a umlčel můj hlas,“ napsal Al-Sharif ve své poslední zprávě, která byla posmrtně zveřejněna na jeho účtech na sociálních sítích. „Prožil jsem bolest ve všech jejích podrobnostech, mnohokrát jsem okusil utrpení a ztrátu, ale nikdy jsem nezaváhal sdělit pravdu takovou, jaká je, bez zkreslení nebo falšování.“

Zdroj v angličtině ZDE