Doprovodnou součástí scénáře nejen vládní krize je ovšem též Kajínkova cesta na svobodu, že?

20. 5. 2017 / Miloš Dokulil


Letos, 6. dubna, a to na shromáždění občanů v Čáslavi, prezident Zeman jaksi předběžně a takto zprostředkovaně sdělil naší veřejnosti, že zvažuje udělit milost na doživotí odsouzenému Jiřímu Kajínkovi, kterému byl tento trest udělen za dvojnásobnou vraždu. Následně hned v Benešově se pan prezident znovu k té kauze vrátil, aby jenom podtrhl, že pouze zvažuje tuto alternativu pro J. Kajínka. Přičemž již roku 2013 opakovaně prezident Zeman se o tento kriminální případ zajímal a jedním dechem tehdy tvrdil, že Kajínkovi milost dát nehodlá. Jiří Kajínek prostřednictvím svého advokáta marně již předtím žádal o obnovení svého procesu. Údajně je tu jediný žijící svědek vražedného útoku na auto z roku 1993, který u soudu tvrdil, že útočící vrah neměl rukavice, takže klika od toho auta měla sloužit jako „předmět doličný“; což zřejmě s ohledem na celý průběh procesu ani Vrchní soud neuznal za důvod k jeho obnovení.

Aniž lze jen tak – podle jedné potenciálně verdikt zpochybňující indicie – okamžitě tvrdit, že soud byl vůči J. Kajínkovi předpojatý. I když je jistě teď na místě nezapomínat, že Kajínek je soudně usvědčeným recidivistou. Byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždujeden další pokus vraždy k doživotnímu trestu v roce 1998. Má za sebou zhruba dvě desetiletí ve vězení. Přitom prezident Zeman dospěl zřejmě opakovaně k osobnímu závěru, že J. Kajínek sedí ve vězení nevinně. Znovu se posléze k té kauze naléhavě vrátil 6. dubna 2017.

Takže když potom navíc začala hned na počátku května 2017 ta vládní krize Sobotkova kabinetu (2. 5.), zůstala také v jejím bezděčném – ne-li překvapivě výrazném – osvitu rovněž zpráva, že „Paní Ivana Zemanová se dnes v pravé poledne ve věznici Rýnovice setkala s jedním z vězňů. Jméno netřeba dodávat!“; což takto zveřejnil, dokonce s obrazovým doprovodem, hradní mluvčí Jiří Ovčáček (na Facebooku). Takže k tomu setkání s pí. Ivanou Zemanovou došlo „v pravé poledne“ (10. května) a fotografie zachytily (Twitter) jak to, že si se soudně deklarovaným dvojnásobným vrahem podávala ruce první dáma ČR, a pak i to, jak oba sedí proti sobě v hovorně věznice.

Po 10. květnu se ještě odehrálo mnohé. Mj. prezident Zeman se zúčastnil významného rokování o ekonomických projektech s Čínou. V ČR si nemálo směrem k zažehlení vládní krize vzájemně vyšli vstříc (v oboustranném zájmu, ovšemže!) pánové Sobotka a Babiš. Nato se pan prezident vrátil do ČR. Zatím ještě nepodepsal ani abdikační listinu s odvoláním ministra Babiše ze Sobotkova kabinetu (přičemž by měl svým podpisem schválit Babišova nástupce, Ivana Pilného; o abdikaci ministryně Valachové teď nemluvě). Jenže to zatím – v sobotu 20. května ráno – ještě nepodepsal ani to Kajínkovo omilostnění! Právě s ním do Lán měl směřovat v sobotu ráno (20. 5.) hradní kancléř Mynář!

Ne že by takto mělo mít prioritu propuštění J. Kajínka z vězení před obecně závažnějším dotažením vládní krize do její post-krizové fáze. Anebo ano? Aniž teď může být ještě zvažováno, zda bylo opravdu na místě především zvažovat, že být ve vězení 20 let není málo, jsou-li o vině pochybnosti, když by zřejmě bylo optimální (z hlediska spravedlnosti, i v zájmu bezpečnosti lidí na veřejnosti) přispět k obnovení procesu, jsou-li k tomu důvodné (nebo aspoň přijatelné) podmínky. Mělo by překvapovat (a vést k jisté opatrnosti), že opakované pokusy proces s J. Kajínkem soudně obnovit, neměly zatím úspěch (2006, 2007, 2011).

A až dojde v lednu 2018 k příští prezidentské volbě, voliči si jistě skoro automaticky vzpomenou, že zatím měli v čele státu prezidenta, který nejenže připravil podmínky pro „hedvábnou cestu“ na Východ nebo ukončil vládní krizi, ale navíc rovněž měl milosrdné srdce „na pravém místě“, což zdaleka tak výrazně u žádného jiného kandidáta prezidentství nebude… (aniž bude moci kdokoliv adekvátně zvážit, že bylo či nebylo „spravedlnosti učiněno zadost“!).


0
Vytisknout
3840

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2017