Americké prezidentské volby 2016

Má nyní Donald Trump šanci zvítězit v amerických prezidentských volbách?

3. 11. 2016 / Daniel Veselý

Třebaže byl Donald Trump zvláště po poslední prezidentské debatě v podstatě odepsán, podle aktuálního průzkumu televize ABC a listu The Washington Post má kontroverzní magnát před Hillary Clintonovou náskok o jeden procentní bod, a to v poměru 46 ku 45 procentům. Bývalé ministryni zahraničí bezpochyby uškodilo zveřejnění její e-mailové korespondence a s tím související vyšetřování FBI, nicméně na povrch pravděpodobně nevypluje nic tak skandálního, co by Clintonové mohlo zlomit vaz. V každém případě nás za necelý týden čeká nervy drásající souboj, kde ještě před několika dny byla vítězka známa.    

Nelze však brát za bernou minci jeden z mnoha průzkumů veřejného mínění, notabene když outsider nad favoritkou prezidentského klání vede o pouhý jeden procentní bod. Skandál s uniklou e-mailovou korespondencí se vleče už nějaký ten pátek a většina průzkumů veřejného mínění favorizuje Hillary Clintonovou. Ve zbývajících případech jde o remízu a prozatím jen průzkum televize ABC a listu The Washington Post dává Trumpovi nepatrný náskok před jeho soupeřkou.  

Veřejné mínění na národní úrovni je navíc poněkud zavádějící, jak informuje list The Independent, neboť záleží spíše na volebních preferencích v jednotlivých státech. To, jinak řečeno, znamená, že volby nerozhodne největší počet hlasů pro daného kandidáta napříč Spojenými státy, ale dílčí vítězství obou uchazečů o Bílý dům v takzvaných „swing states“ (swing state je označení pro stát, který má tradičně a historicky vyrovnanou podporu obyvatelstva ve volbě politických zástupců rozloženou mezi demokraty a republikány). V tomto ohledu mají podle analytického serveru Real Clear Politics mapujícího průzkumy veřejného mínění demokraté značný náskok před republikány.       

Co se obnoveného vyšetřování FBI týče, konspirační teoretici mají za to, že ředitel FBI James Comey, který na ně dohlíží, má v úmyslu zmařit vítězné tažení Hillary Clintonové do Oválné pracovny, anebo chce alespoň docílit toho, aby si republikáni podrželi senát. Na druhou stranu někteří z analytiků považují Comeyho aktivity za nelegální.  

Totéž podezření se objevilo v souvislosti s organizací WikiLeaks, která zveřejnila e-mailovou korespondenci Demokratického národního výboru a samotné Clintonové a která je proto, ač bez pádného důkazu, obviňována ze spolupráce s ruskými tajnými službami. Ať již je pravda kdekoliv, veřejnost by se v první řadě měla soustředit na obsah sdělení a nikoliv na jeho formu. Veřejnost má bezesporu právo znát pochybný morální profil uchazeče o křeslo v Bílém domě. 

Samotné angažmá Hillary Clintonové v úřadu ministryně zahraničí USA je mnohem problematičtější než cokoliv, co vyplývá z jejích uniklých e-mailů, především pak jí prosazovaný útok na Libyi a její podpora pučistů v Hondurasu. Kdybychom žili v ideálním světě, jen první skutečnost by mohla stačit k tomu, aby Clintonová stanula před mezinárodním soudem. Žijeme však v reálném a nedokonalém světě, kde americké voliče při rozhodování o budoucím prezidentovi země zajímají spíše e-maily Hillary Clintonové a sexismus či daňová přiznání Donalda Trumpa.

Působení ministryně zahraničí Clintonové je ale esenciální pro pochopení zahraniční politiky případné prezidentky Clintonové. Ačkoliv je zjevné, že by prezidentka Clintonová v řadě ohledů upřednostňovala použití vojenské síly před diplomacií, a to s mnohdy katastrofálními následky, fatální střet s Kremlem kvůli Sýrii dokonce ani podle mínění Moskvy nehrozí.   

Ostatně ani druhý z uchazečů o Bílý dům – Donald Trump - nemá tak čistý morální profil, jak se jeho stoupenci naivně domnívají. Zatímco magnát svou soupeřku griluje kvůli smazání tisíců e-mailů, jím vlastněné společnosti v průběhu několika desetiletí zničily desítky tisíc e-mailů, digitálních záznamů a dokumentů o soudních přích, v nichž se obyčejní lidé snažili tváří v tvář Trumpově impériu domoci spravedlnosti. Zároveň se objevují další důkazy o tom, že se Donald Trump vyhýbal placení federálních daní, s čímž se ostatně sám Trump ani netají. Magnátovo podnikání se přirozeně neobejde bez dalších kontroverzí, ať již jde o Trumpovu neochotu platit svým spolupracovníkům a obchodním partnerům za odvedenou práci, či o jeho obchodní inciativy, díky nimž skončila řada malých podniků v konkurzu.

Ať tak či onak, autor tohoto textu na volební výhru Donalda Trump jednoduše nevěří; průzkumy veřejného mínění, vyjma jednoho, sázejí na Hillary Clintonovou. Ve svých předešlých textech na toto téma jsem argumentoval, proč se domnívám, že výhra Hillary Clintonové v amerických prezidentských volbách je přece jen o něco přijatelnější než vítězství Donalda Trumpa. I když je Clintonová ideální kandidátkou establishmentu se všemi jeho negativy a riziky, má oproti Trumpovi několik plusů. Jedním z nich je skutečnost, že bývalá první dáma na rozdíl od Donalda Trumpa neignoruje asi největší nebezpečí, jemuž lidstvo v současnosti čelí, a tím je globální oteplování. Trump jako mnozí republikáni popírá antropogenní vlivy člověka na globální oteplování (čínský hoax) a kdyby se snad nějakým zázrakem stal prezidentem USA, zvrátil by všechny smysluplné kroky, jež loni v Paříži vedly k uzavření globální dohody o ochraně klimatu. To by mohlo mít nedozírné následky pro celý svět. A nejen tato skutečnost z něj činí nebezpečnějšího uchazeče o křeslo v Bílém domě než je Hillary Clintonová – i přes její jestřábí rétoriku a ochotu zabřednout do dalších zbytečných válečných konfliktů, kterým by se Trump rovněž nevyhnul.   

0
Vytisknout
2947

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2016