Přijde znovu na přetřes budování základny v ČR?

Stratfor: Ruská nervozita z americko - íránské dohody

9. 4. 2015

Dohoda na dalším vývoji íránského jaderného programu, které se podařilo dosáhnout před pár dny na diplomatickém jednání v Lausanne, uvolňuje USA ruce ve snaze zaměřit svou pozornost na sféru ruského vlivu v oblastech bývalého Sovětského Svazu. Jedním z projektů, které by mohly být znovu oživeny, je síť základen ve středoevropských zemích, vyplývá z analýzy globálně politického serveru Stratfor.

Stratfor se na dosaženou dohodu dívá z výrazně odlišné perspektivy než Karel Dolejší ve svém komentáři Jak Spojené státy právě přišly o vliv na Blízkém východě. Analýza si všímá už toho, že ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov odejel předčasně, v kritickém okamžiku jednání (30. 3.). A to i přesto, že podle dostupných informací byl osobně přemlouván Johnem Kerrym k tomu, aby na jednáních zůstal. Jak píše Reva Bhallaová, analytička Stratforu, měl pravděpodobně lepší věci na práci než přihlížet vznikající dohodě mezi USA a Íránem, po které si Američané odškrtnou jeden globální problém a o to větší úsilí napřou do snahy izolovat Rusko a omezit jeho sféru vlivu.

Rusko pochopitelně nemá žádný zvláštní zájem na tom, aby mu v blízkém sousedství vyrostla nová jaderná mocnost. Nicméně konflikt mezi USA a Íránem dlouhodobě znesnadňoval možnost, že by se USA mohly více zaměřit na Rusko a jeho zájmy. 

I proto se Rusko snažilo seč mohlo, aby USA a Írán rozdělovalo. Nabízelo Íránu systém vzdušné obrany, který by mohl omezit účinnost hrozeb leteckých útoků ze strany USA na jejich jaderná zařízení. Týmy ruských specialistů uspokojovaly íránský apetit po rozvoji energetického jaderného programu nabídkami na výstavbu nových jaderných reaktorů. Ruské banky pomáhaly Íránu obcházet ekonomické sankce uvalené Západem. Smyslem této pomoci ale nebyl dovést Írán k jaderné bombě, jakožto udržovat jej jako velmi účinnou páku ve snaze USA omezovat Rusko v jeho zájmech.

Pokud by se tedy USA podařilo vyřešit tento problém, a dohoda je toho signálem, mohly by se vrátit k nápadům, jako jsou radarové a raketové základny ve střední Evropě, plán, který Rusko od počátku vnímalo jako snahu účinně ho vojensky obklíčit.

Situace, v níž se Putin snaží udržet svou sféru vlivu (a to i za cenu nejvyšší, tedy otevřených vojenských výpadů na Ukrajině a vyhrožováním dalších vojenských útoků státům v okolí, pozn. Boba Kartouse) a zároveň musí řešit i těžké ekonomické problémy uvnitř Ruska, se může ještě zhoršit vzhledem ke klesajícím ziskům v energetické oblasti. Dohoda mezi USA a Íránem totiž může uvolnit íránskou ropu na světových trzích, což by znamenalo snížení cen a další konkurenci pro ruský vývoz. A to by mělo dopad na už nyní se propadající rubl. 

Samotná dohoda ale ještě neznamená, že se tak stane. Stále platí sankce omezující vývoz íránské ropy i investice západních zemí v Íránu. Podle odhadů má Írán v současnosti uskladněno zhruba 35 milionů barelů ropy, nicméně na to, aby mohl produkovat a prodávat ropu permanentně, na to bude třeba nemalých investic do zanedbaných těžařských zařízení a další infrastruktury. Podle odhadů současných podmínek by Írán mohl dodávat na trh okolo 400 - 500 tisíc barelů ropy denně a dodávky by mohl prostřednictvím investic postupně zvyšovat. Byť jsou americké firmy vázány sankcemi, které vyprší až na konci roku 2016, mezi tím by v Íránu pochopitelně mohly investovat firmy asijské a evropské.

Možný příchod Íránské ropy na světový trh ještě více komplikuje situaci Ruska, které udržuje minimálně Evropu ve stavu energetické závislosti, když dodává 29 % plynu a 37 % ropy. Nicméně i bez íránské ropy se projevují stále větší tendence ve snaze těch bezpečnostně nejvíce ohrožených zemí, jako je Litva nebo Polsko, o osamostatnění, ať už dovozem odjinud, nebo budováním vlastních kapacit. USA budou schopny v příštích pěti letech exportovat 50 miliard mplynu, což sice nebude nabídka cenově nejvýhodnější, nicméně postaví Evropu před možnost vybrat si mezi ekonomickými náklady a energetickou (i celkovou) bezpečností. 

Analýza se dále zabývá možným vývojem na trzích energie při dohodě Ruska s Tureckem a také klesajícím vlivem Ruska na Středním východě.

Kompletní text v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4761

Diskuse

Obsah vydání | 10. 4. 2015