Roztěkaný pohled na jeden námět sto roků vzad (Einstein)?

10. 4. 2015 / Miloš Dokulil

Rok 1905 byl mnohem později pokřtěn, a tehdy ještě latinsky, aby to bylo skutečně noblesní, jako „annus mirabilis“ Alberta Einsteina. (Překlad: „podivuhodný rok“.) Těch pět statí, které ve zvláštním přetlaku onoho roku Einstein napsal a publikoval, předznamenávalo až příliš naléhavě teprve příští čas světové fyziky. (V 21. století je zřejmě zbytečné ty články zde vypočítávat.

Kdekdo má dnes po ruce webové zdroje, pokud by si je nutně chtěl připomenout.) Asi bez přehánění, i když nebyly všechny ty zmíněné příspěvky nějak příliš rozsáhlé a pečlivě vybavené úctyhodnými citacemi, každá z těch statí svou novotou pohledu byla jakoby hned poukázkou na Nobelovu cenu. (První z těch statí má březnové datum, 17. března 1905… Budeme si níže připomínat až tu letní „třešničku na dortu“, prezentovanou pak koncem září, 27. 9., pouhé necelé tři stránky textu.)

Zatím si všimněme předběžně aspoň jednoho námětu. A v jeho rámci jen jednoho detailu“. Jistě se brzy bude psát a mluvit o Einsteinovi v různých médiích víc. Takže teď jenom pár poznámek, abychom si doprovodně uvědomili, „jak ten čas letí“.

Snad bychom možná ani nebrali dost vážně tu notoricky známou rovnici „E = m . c2“. Ne že bychom se jí oháněli při každé příležitosti. Jenže zároveň: Copak nemají tu rovnici někdy na svých tričkách s nepozorovaným a nestráveným předstihem už předškoláci? Řečeno běžným sdělovacím jazykem: Energie je ekvivalentní hmotě; jenže tak, že rychlost světla „na druhou“ je tím násobkem, který automaticky pro nás běžné smrtelníky činí z oné vyjádřené kvantity číslo mimo jakoukoliv představivost. V té běžně važitelné hmotě jako kdyby bylo té energie nejen „nad hlavu“.

Je zde třeba něco ovšem hned dodat. Jde tu o rok 1905. V oné době chemikové již málem sto let se vzájemně mohli ujišťovat o tom, že se chemické látky slučují v poměrech celých čísel. Čili: Počítali „jakoby“ už s atomy, i když konkrétně přímo těmi atomy ještě nedisponovali. Fyzikové tuto zkušenost chemiků do konce 19. století nemuseli pořád brát moc vážně. Ani si nemusíme moc připomínat, s jakou vehemencí se třeba světově věhlasný moravský „náš rodák“, Ernst Mach, bránil koncepci atomu jako pouhé spekulaci, kterou zatím žádný fyzikálně průkazný experiment nedokazuje.

Kupodivu, teprve na konci 19. století byla objevena první částice, která patří do struktury atomu; což byl elektron. Objevil jej, i když si původně vytyčil jiný problém k řešení, J. J. Thomson (roku 1897). Paradoxně první objev nepatřil nesrovnatelně těžšímu atomovému jádru, ale objektu jakoby jen na jeho „obvodu“. První představy o struktuře atomu předpokládaly, že půjde jen o obdobu makrosvěta v jeho mikrosvětě. Takže jako kdyby atom představoval model, jaký v gravitačním rámci tehdy lidstvo dobře již znalo z naší Sluneční soustavy.

Než se podařilo o všem si učinit přijatelnější a adekvátnější představy, uplynula nakonec zhruba tři desetiletí. Že v jádře atomu bude v nejjednodušším případě – na rozdíl od záporně nabitého elektronu - jeden kladně nabitý proton. V jádře těžších prvků se vyskytují také neutrony, které jsou bez náboje. A dokud nebylo jasné, jaká je struktura („architektura“) atomu, bylo prakticky zcela vyloučeno přiměřeně chápat, co asi sdělovala ta rovnice o ekvivalenci hmoty a energie.

Nato stačilo uplynout pouhých pár dalších let. Hned před koncem 30. let německý fyzik Otto Hahn (s Fritzem Strassmannem) objevil uměle nabuzené štěpení atomů, které mohlo být – z hlediska již tehdy nazrálých problémů – předzvěstí příští atomové pumy. Je jiný příběh, že tato zbraň nevznikla nakonec dříve ve výzkumných pracovištích válčícího Německa, ale ve Spojených státech, a tam v součinnosti řady vědců, kteří právě před nacismem z Evropy včas uprchli. (Einsteinova role na všech úrovních rozmanitě citlivého času tehdy během války by vyžadovala samostatný rozbor.) A že posléze ty dvě hrozné bomby, svržené postupně na Hirošimu a Nagasaki, znamenaly přece jenom, že Japonsko se bezpodmínečně vzdalo.

A je tu, stále ve stínu stejné rovnice, další příběh. O mírovém využití atomové energie. (I když stále trvá jako problém bezpečné uložení vyhořelého paliva. Ne že bychom si neměli všimnout také toho, jak dramaticky se právě Německo nedávno zřeklo svých atomových elektráren; což je nejen politický a nejen ekonomický problém.)

Jako předběžnou doušku připojme, že hned roku 1905 vznikla rovněž speciální teorie relativity. K roku 1915 byla na světě i obecná teorie relativity, kterou se podařilo ověřit hned rok po válce. A Einstein dostal konečně také Nobelovu cenu. Ponechejme nyní (z provokativních důvodů) stranou, za jaký objev ta cena byla nakonec – a s jakým nevysvětlitelně velkým zpožděním – Einsteinovi udělena…

0
Vytisknout
4874

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2015