Je čas uznat, že ukrajinské příměří je mrtvé

24. 2. 2015

Debalceve je významné město tvořící klíčový dopravní uzel mezi Luhanskem a Doněckem. Kdokoliv ho kontroluje, kontroluje také region Donbasu. V posledních týdnech se město stalo symbolem ukrajinského odporu stejně, jko jím bylo doněcké letiště.

Ukrajinci měli za to, že příměří zahrnuje všechna sporná území v Luhansku a Doněcku, zejména Debalceve. Ruskem podporovaní separatisté byli přesvědčeni, že Debalceve musí být z dohody o příměří vyňato, protože nebylo výslovně jmenováno. Po dnech krvavých bojů se Debalceva nakonec zmocnili separatisté.

Lze předpokládat, že Debalceve (a Ruskem okupovaný Krym) byly v dohodě o příměří ignorovány, protože nebyl nalezen konsensus, jak se zachovat. Francouzští a němečtí vyjednávači byli tak odhodláni získat mírovou dohodu - jakoukoliv dohodu - aby odvrátili americké dodávky zbraní Ukrajině, že byli ochotni ignorovat některá spornější témata jako Debalceve a Krym. Kyjev nyní na tento lenivý a uspěchaný přístup k "mírotvorbě" tvrdě doplácí.

Příměří zatím prospívá každému kromě Ukrajinců. Desítky ukrajinských vojáků byly zabity a stovky dalších zraněny. Dál padají rakety z Gradů a v pohybu jsou ruské tanky T-72BM. Podle zpráv jen v prvních 24 hodinách bylo příměří porušeno stodevětatřicetkrát - takřka každých deset minut.

Lhůta pro stažení "těžké výzbroje" - což je sám o sobě vágní pojem - prošla bez splnění z kterékoliv strany. Toto ustanovení dohody bylo předurčeno k porušení kvůli nedůvěře mezi válčícími stranami. Mnoho vězňů, kteří měli být vyměněni, je stále zadržováno. V dohodě se používají pojmy jako "linie kontaktu" a "bezpečnostní zóny", což je typické pro "zamrzlý konlikt", ne pro vyřešení konfliktu.

Ať už je to v Gruzii, Ázerbajdžánu nebo na východní Ukrajině, je v zájmu Ruska udržet tyto konflikty v zamrzlé podobě, protože tím získává velký díl svého regionálního vlivu.

Dohoda o příměří zarazila snahu některých Američanů vyzbrojit Ukrajince. Vytvořila také falešný pocit bezpečí v Kyjevě, který umožnil separatistům přejít do ofenzívy. Dokud separatisté vyhrávají, Vladimir Putin je bude podporovat. Tento týden to bylo Debalceve. Příští týden to bude Mariupol.

Otřesný rejstřík Moskvy, pokud jde o uplatňování příměří a mírových dohod, znamená, že by nikdo neměl očekávat, že Rusko nevyužije vlivu na separatisty ve vlastní prospěch. Šest a půl roku Rusko porušuje mírovou dohodu s Gruzií. Stále má vojáky tam, kde podle dohody být nemají, a stále brání přístupu mezinárodních pozorovatelů do Jižní Osetie a Abcházie.

Nebo se podívejte na zapojení Ruska do konfliktu v Náhorním Karabachu. Ačkoliv je Rusko spolu s USA a Francií součástí takzvané Minské skupiny vytvořené za účelem mírového urovnání konfliktu, Moskva stále zůstává největším dodavatelem zbraní do Arménie i Ázerbajdžánu. Jak by mělo Rusko zprostředkovat mír, zatímco posílá do zóny konfliktu oběma stranám zbraně za miliardy dolarů, lze jen hádat.

Ať už je to kdekoliv, je v zájmu Ruska ponechat konflikty nevyřešené. Kdyby dospěly k mírovému urovnání, vliv Ruska by jedině poklesl.

Konflikt na východní Ukrajině připomíná, že uplatňování dohod o příměří je mnohem obtížnější než jejich podepisování.

Příměří jsou neuspořádaná a je jen zbožným přáním věřit, že místní velitelé nebudou jednat v rozporu s textem tak, jak to lépe vyhovuje místní situaci. Nicméně rozsah bojů po minském příměří prokazuje, že Minsk 2 je mrtvý a že Rusko netouží po ničem jiném než po eskalaci násilí.

Rusko ví, že Ukrajina v trvajícím konfliktu nebude nikdy přijata do euroatlantického společenství. To je hlavní cíl a Moskva udělá cokoliv, aby ho dosáhla.

Zdroj v angličtině: ZDE