Odvolávání poslanců musí být zavedeno
16. 2. 2015 / Josef Mrázek
Případ hnutí Úsvit znovu poukázal na slabiny naší degenerované parlamentní demokracie a také na neznalost základních pravidel demokratického jednání. Program, na základě kterého je poslanec zvolen do Parlamentu, je neformální smlouva, kterou se poslanec zavazuje plnit během celého trvání svého mandátu. Sankcí za její neplnění by mělo být odvolání poslance, ale platný volební zákon to neumožňuje. To je třeba změnit, protože dobrovolné odstoupení poslanců zpravidla nenastává.
Události kolem hnutí Úsvit připomněly, jak naléhavé je tyto věci řešit. Ukázalo se, že poslanec Černoch a jeho skupina mají zcela chybnou představu o tom, co může být předmětem demokratického rozhodování jich samotných a co nemohou měnit, protože o tom rozhodli voliči a jejich rozhodnutí trvá. Tomio Okamura a jeho věrní správně namítají, že vzbouřenci zcela zahodili závazný program Úsvitu a vyhlásili jeho opak. Ovšem je jeho chybou, že nedovedl rozpoznat, jaké charaktery vede do Sněmovny. Zarážející je, že vybral většinou ty špatné. Jakýmsi přínosem je, že byla odhalena děsivá mravní úroveň a chybějící soudnost, obávám se, že běžná u většiny poslanců.
Problém začíná výběrem kandidátů nastupujících do voleb. Strany nejčastěji navrhují kandidáty u kterých očekávají ochotu poslouchat pokyny strany. Na schopnosti a charakter se moc nehledí a odhodlání pracovat pro občany se někdy bere jako nežádoucí. Služby takto vybraných poslanců strana případně prodává. Na sliby dané voličům se přitom nehledí. A i když takto strana nejedná, stejně odděluje poslance od voličů a svým výběrem zhoršuje kvalitu kandidátů. U hnutí Úsvit se jeho dominantní vůdce neodchýlil od slibu voličům, ale nerozpoznal, že většina jeho kandidátů ve skutečnosti smýšlí jinak, než předstírá, a nenapadlo ho, že se jako poslanci rozhodnou samostatně kapitalizovat jeho pomocí získané postavení.
Jak vidíme, ani výběr provedený stranou, ani výběr jednotlivcem vybaveným nejlepšími úmysly, nevede k uspokojivému výsledku. Řešením je udržení přímé vazby mezi volenými zastupiteli a voliči po celou dobu trvání mandátu, od návrhu na kandidátku až do konce mandátu. K tomu účelu je nutné zvětšit počet volebních obvodů, například u Sněmovních voleb na 27, aby byly menší a voliči kandidáty lépe znali, a v každém z nich volit, například, 7 poslanců. Zrušit kvórum a volit zakroužkováním 7 jmen uvedených na libovolných kandidátkách. Kandidáti známí svou prací v regionu by měli vyhlídku na zvolení. Vyhodnocení je jednoduché a je uvedeno, například, v článku ZDE, kde jsou i další podrobnosti, nebo na stránkách ZDE.
Tento model voleb umožňuje také opravy voleb v případě nutnosti. Na zvolení poslance je potřeba, aby dostal asi sedminu zaznamenaných kroužků. Při dané velikosti volebního obvodu a obvyklé volební účasti by ke zvolení bylo potřeba asi 8000 kroužků. Kdyby se poslanec zpronevěřil svým slibům a třeba 5000 voličů ho chtělo odvolat a potvrdili to podpisem petice, udělaly by se v obvodu opravné volby a rozdělení mandátů by se potvrdilo, nebo opravilo. K opravným volbám by skoro nikdy nedocházelo, protože tento způsob voleb umožňuje lepší výběr zastupitelů a zvolení by také věděli, že takové podrazy, s jakými se teď setkáváme, by jim neprošly.
Nový volební zákon musí být podle Ústavy ČR přijat třípětinovou většinou hlasů, je to ústavní zákon. Přesto by mohl být prosazen, kdyby voliči jeho význam pochopili a nevolili žádnou volební stranu, která by si jeho přijetí nedala do programu. Dokud funguje internet a jeho sítě, tak je možné, že by se tato myšlenka mohla prosadit.
Diskuse