Charlie Hebdo, náboženství a sociální otázka

13. 1. 2015 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Podle izraelského listu Haaretz by v Izraeli nemohl Charlie Hebdo vycházet, protože Izrael má zákon, který zakazuje urážet náboženské cítění. David Brooks v New York Times argumentuje, že satirické obrázky na způsob Charlie Hebdo by nemohly být publikovány v USA na univerzitní půdě. I pro mnohé dnešní Evropany může být velkou otázkou, proč vůbec připustit urážení náboženství.

Je přitom velmi jednoduché. Náboženství je jistě niterná, intimní věc každého věřícího, již často přejímá od své rodiny a s níž se identifikuje. Pro mnoho lidí může tedy být útok na jejich víru srovnatelný s útokem na jejich matku. Na druhou stranu náboženství souvisí se společenskou mocí, s pěstováním předsudků a pokrytectví, které umožňují mocným odvádět pozornost lidí od skutečných problémů k poslušnosti. Například může vyvolávat dojem, že určité normy sexuální morálky jsou to nejdůležitější v životě, takže se pozornost společnosti soustředí na to, jak předstírat „čistotu“, jak řešit různá „klopýtnutí“, jak zacházet s frustrací, ale nezabývá se tím, jak dát lidem politickou a ekonomickou svobodu.

Ne nadarmo mívala katolická církev index zakázaných knih. A ten důvod nebyl samozřejmě v tom, aby nebyla urážena víra oveček. Šlo o to, aby nebyly šířeny nebezpečné myšlenky, které by ukazovaly, že celá ta hra na morálku je strašlivé pokrytectví, jehož účelem je zajistit si moc a peníze. Proto musel umřít Mistr Jan Hus, neboť o tom zkaženosti církve vykládal lidu. Moderní Evropu ale nevytvořil Hus a prudérní reformace. Hus považoval tanec za hřích. Boccaccio považoval sex za přirozenou, příjemnou věc a všem těm pokryteckým morálkám se vysmál.

Pokud něčí intimní náboženská víra říká, že jeho bližní by měli jednat tak či onak, že otázky veřejného zájmu mají být řešeny tak či onak, musí být možné tuto víru veřejně kritizovat a zesměšňovat stejně jako kritizujeme a zesměšňujeme politické strany a programy. Nebo zakážeme satirickou kresbičku modrého ptáka ODS, který krade, neboť ta by mohla urážet intimní lásku člena ODS k její ideologii?

Na svou dobu byl Boccaccio mnohem radikálnější a krutější než Charlie Hebdo. A díky této tradici svobodného sarkasmu a krutého odhalování společenského pokrytectví je dnes Evropa otevřenou společností, která ještě stále nemá na světě konkurenci v míře solidarity a blahobytu. Tato tradice zvítězila v poslední světové válce nad nacismem, který ji chtěl zničit ve jménu „vyšších hodnot“.

Moderní medicína a společenské vědy daly Boccacciovy zapravdu: uspokojení základních emocionálních a fyzických potřeb člověka je cestou ke spokojenosti, stabilitě, toleranci a souznění. Sociální frustrace je zdrojem nenávisti, válek, vraždění, ať už pod jakoukoli stupidní záminkou. Myslíte, že kdyby Němci ve 30. letech žili v blahobytu, že by poslouchali Hitlera? Myslíte, že kdyby běžní Palestinci měli životní úroveň Švýcarů, že by páchali sebevražedné atentáty? Myslíte, že čeští islamofobové jsou spokojení bohatí lidé, kteří čirou racionální úvahou nad podstatou islámu došli ke křečím své nenávisti? Neměli tu nenávist dávno v sobě ze společnosti, ve které žijí, ze špatného zaměstnání, z exekucí, z nízkého platu atd.? Myslím, že u drtivé většiny islamofobů tomu tak je.

Ta nejdůležitější otázka, která mne pronásleduje, když si vzpomenu na obličeje politiků z Paříže, z nichž mnozí demonstrovali za svobodu tisku, ač ji ve svých zemích potlačují (to by stálo za nějakou ostrou karikaturu ve stylu Charlie Hebdo), je tato: jak tito politikové přispěli k tomu, aby v Evropě lidé byli spokojeni, aby měli fungující stát, vysoký životní standard? Nejsou to právě tito politikové, kteří nedokážou vyvést Evropu z ekonomické krize a připouštějí, aby bohatí byli stále bohatší díky ekonomické kriminalitě, aby manažeři a bankéři měli stále vyšší platy a stále nižší odpovědnost (kromě odpovědnosti převést co nejvíce peněz z Evropy do daňových rájů), aby obrovské zisky plynuly neužitečným spekulantům samoúčelnými finančními transakcemi, zatímco obyčejní lidé žijí ve stále bídnějších podmínkách (v jižních zemích Evropy je nezaměstnanost mladých téměř 50%, to je obrovský potenciál pro násilí a válku)? Neudělali jsme si náhodou ze svobody tisku další náboženské zlaté tele, kolem kterého tancují pokrytci, aby lid zapomněl na skutečné problémy? Pak ale Evropu čeká mnohem spíše než nadvláda islámu nový Hitler.

In Israel, Charlie Hebdo would not have even had the right to exist ZDE

I Am not Charlie Hebdo ZDE

0
Vytisknout
9263

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2015