Když máme ten advent…

10. 12. 2014 / Pavel Táborský

Je všeobecně známo, že kolem nás, ba i v nás je mnoho skutečností jako takových. Jestliže přeložíme tuto častou frázi užívanou řečníky v mnoha projevech, zjistíme, že se jedná o realitu, která existuje jaksi sama o sobě. Což je v mnoha případech nepochybně pozoruhodné zjištění. Prostor má však kromě toho z geofyzikálního hlediska ještě jednu důležitou vlastnost. Lze jej zaplňovat.

Toto zaplňování, naplňování či vyplňování se děje průběžně, případně nárazově i v mnoha oblastech lidského konání. Pokud se jedná o záležitosti životně důležité, a tudíž pro lidi zásadní, často mu předchází řádně organizovaná příprava nejlépe s využitím všech komunikačních prostředků, aby pak vlastní následný vyplňovací akt vybraného prostoru obyvatelstvo příliš nešokoval.

V této souvislosti nebude překvapivým zjištěním, že jedním z nejfrekventovanějších pojmenování je přitom slovo boj. A to nejen v béčkových filmech. Tak například v posledním roce i méně pozorný divák nepochybně zaznamenal v programové skladbě celé řady našich televizních kanálů zvýšený výskyt dokumentárních pořadů s válečnou tematikou z období 2. světové války. Mnohé z nich se nově zaskvěly v barevné úpravě oživené počítačovou animací. Vzhledem k tomu, že původní materiály válečných zpravodajů byly samy o sobě propagačně tendenční, moderní průvodní komentář už mohl mnohdy v tomto smyslu výsledný efekt jen umocnit. A to často i na úkor historické pravdy.

Sté výročí zahájení 1. světové války bylo další příležitostí zaplnit obrazovky záběry z bojišť, kde smrt a utrpení lidí mají jakousi virtuální existenci. Hrůzostrašný pohled na vraždění v mnoha podobách a v děsném množství nevytváří přitom zejména u mladých lidí kupodivu žádoucí efekt soucitu vzhledem následkům a odporu vůči příčinám. Přímé záběry z mnoha současných válečných konfliktů dokonce získaly live označení válka v přímém přenosu. Podobnost s počítačovými hrami může být víceméně náhodná. Dokonce zrůdné hovory o možné 3. světové válce se vedou v internetových diskusích podobně jako úvahy o organizaci večerního rautu. Snad se skutečně v mysli lidí ujalo nehorázně zvrhlé tvrzení o možném humanitárním bombardování. V 21. století by měla postupně vyvolávat u duševně zdravých lidí pocit hrůzy a soucitu jediná smrt člověka. Spolu s klasikem: „To by byla meta žádoucí nade všecko.“

Je skutečně pozoruhodné, že po tolika zkušenostech existuje vážně míněný zájem o nové vyplňování východního prostoru a o jakousi jinou ostpolitiku. Tito zájemci zřejmě dosti pečlivě nestudovali historii, nesledovali tisíce metrů dokumentárních filmů a snad si ani nevšimli, že tento prostor jako takový je už dávno zaplněn. Přesvědčili se o tom jiní a jiní. Kromě jiných jako takových i například nějací Gustavové ze Švédska, jistý Napoleon z Francie, Vilém z Německa a naposledy jakýsi Adolf Hitler.

Chceš - li mír, připravuj válku, ale případná cesta na východ bude rozhodně bezpečnější a humanitárně vhodnější s eurem a dolarem nejlépe prostřednictvím cestovních kanceláří. Pacifismus není slovo pejorativní.

0
Vytisknout
1657

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2014