Hlavní problém, který má svět s Ruskem, není absence demokracie

10. 12. 2014 / Karel Dolejší

Ivan Suchov v Moscow Times ZDE tvrdí, že Rusko znova a už poněkolikáté opakuje staré chyby. Snaží se obnovit společenské struktury na základech, které v relativně nedávné minulosti hned dvakrát způsobily jeho pád. A je přitom úředně s odvoláním na ústavu zakázáno uvažovat nad tím, zda tomu třeba nemohlo být i jinak.

Suchov je Rus a expert na situaci na Severním Kavkazu. Mohli bychom tedy očekávat, že jeho hlavní důraz bude kladen na situaci v Rusku samém (a zvlášť na Kavkaze), že se především rozepíše o tom, jakým potížím čelí a budou čelit ruští občané v tom, co označuje za selhávající stát.

Jenže Suchov svůj text končí povzdechnutím, že v roce 1991 poslední ruský kolaps jen tak tak že nedopadl ještě mnohem hůře. Tedy rozstřílením parlamentu a potlačením pučistů, kteří se mimo jiné při zajetí Michaila Gorbačova zmocnili jaderného kufříku...

Existuje řada nepěkných nedemokratických režimů, které svět přes veškerou svou odpornost nakonec přece jen příliš neznepokojují. Francovo Španělsko nebo Salazarovo Portugalsko můžeme vzít jako příklady zemí, které zavedly značný útlak vůči vlastním občanům, ale v zahraničí v podstatě nikoho neohrožovaly a proto se o ně zajímaly jen vybrané skupiny sympatizantů potlačovaných nebo ochránci lidských práv. Tyto režimy měly vlastní zhoubnou ideologii, nikoliv ale imperiální mýtus, který by se snažily realizovat a vyvážet na bodácích za hranice. Nešlo jim o to vnutit světu kolem své představy o tom, jak má vypadat. Vystačily si samy.

Kritici putinského Ruska často kladou velký důraz na to, že se jedná oficiálně o "řízenou demokracii", v praxi pak o stále autokratičtější a centralizovanější systém vlády, v němž chybí kontrola zdola.

To ovšem není hlavní problém, který svět s Ruskem nakonec má. Problémem jsou nevybíravě prosazované velmocenské ambice, které se ruské elity snaží světu pod nátlakem vnutit. Jeho hra s ohněm na mezinárodní scéně, při níž posílá jaderné bombardéry nad dánský Bornholm, ponorky do švédských vod a vojáky na Ukrajinu.

Z pohledu vnějšího pozorovatele není takovým problémem absence demokracie, jako spíše ruský revanšismus, který pro svět představuje značné bezpečnostní riziko bez ohledu na samotný charakter ruského režimu.

Proto dnes není Rusko vnímáno jako "nejlepší z nejhorších" ZDE, ale nemá naopak daleko k tomu být vnímáno jako nejhorší z nejhorších. Právem.

0
Vytisknout
5099

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2014