Izrael proti Hamasu: Dobrý proti zlému

10. 7. 2014 / Lukáš Stříteský

Izrael je považován za ochránce svobody a demokracie bojujícího proti teroristům. Prověřme fakta, máme k dispozici Mezinárodním soudní tribunál, rezoluce OSN či zprávu speciálního zpravodaje OSN, Johna Dugarda.

Pokud si chce člověk v Česku udělat na situaci v Izraeli a Palestině vlastní obrázek, narazí na problém, že česká média často předkládají fakta zavádějícím způsobem. Na první pohled neškodný příklad je článek Izrael proti 'vládě teroru' v Lidovky.cz, 5. června 2014. 

Píše se zde: "Většina zemí považuje izraelské osady za nezákonné." Je to pravda. Přijde mi však alespoň stejně důležité, že zákonnost izraelských osad posuzoval Mezinárodní soudní tribunál podle mezinárodního práva. Stejně jako občanský přečin posuzuje soud podle platného zákona. Názor rozhořčeného davu či nervózních kompliců nemá s legálností vůbec nic společného. Mezinárodní soudní tribunál se 9. července 2014 shodl jednohlasně (mezi patnácti soudci byli dva židé a jeden z nich přežil holokaust): "Soud shledává, že izraelské osady v okupovaných palestinských oblastech (jejichž součástí je Východní Jeruzalém), byly zřízeny v rozporu s mezinárodním právem." Když to médiím nestojí za zmínku, mohli citovat Radu bezpečnosti OSN, která izraelské osady nazvala: "vážným porušením mezinárodního práva". Podobně rezoluce 1245 Evropského parlamentu.

Je to však paradoxně ještě horší, když si Lidovky.cz pozvali analytika Jakuba Záhoru z Institutu politologických studií, kde se specializuje na blízkovýchodní konflikt. Našel jsem si od něj i jiný článek, abych si ověřil jeho znalosti. Je na blogu ihned.cz a jmenuje se Íránská bomba, izraelský útok a české mlčení.

Píše například, že během Jomkipurské války v roce 1973: "byl Izrael napaden egyptskými a syrskými vojsky a několik dní lavíroval na hraně porážky". Když si to běžný člověk přečte, lekne se, jaká hrozila Izraeli skutečná zkáza.

"Izrael je malý a křehký" je běžnou válečnou propagandou. Vojáci obětavěji bojují a v zahraničí sklízí sympatie. Po odtajnění Izraelských dokumentů v 80. letech začali izraelští historici zjišťovat, že Izrael měl nad Araby převahu už od začátku války v roce 1948. Početní od prvního dne a ve výzbroji získal převahu během několika měsíců. K tomu se navíc tajně předem dohodl o neútočení s Jordánskem. Co se týče roku 1973, tak Egyptská armáda se sama od sebe zastavila 200 kilometrů od izraelských hranic. Věděla, že izraelské letectvo by z ní udělalo šrot. Syrský útok se zhroutil po několika dnech. Ale hlavně se celou dobu bojovalo v okupovaných oblastech a nikoliv v Izraeli.

Pan Záhora to zmínil, aby podložil, že chápe obavy Izraelců. Obavy z čeho konkrétně myslí? Z kontextu článku vyplývá, že jde obavy o bezpečnost. V roce 2002 všechny arabské státy nabídly Izraeli nejen mír, ale úplnou normalizaci obchodních a diplomatických vztahů. Podpořil to i Írán. Nežádalo se po Izraeli nic víc než naplnit mezinárodní zákon, formulovaný podobně jako v Mírovém řešení palestinské otázky, což je rezoluce Valného shromáždění OSN, o které se každý listopad hlasuje. Minulý rok to bylo 165 pro a 6 proti.

Když odborník z Institutu politologických studií upřednostňuje izraelskou propagandu, jak potom můžeme kritizovat česká média? Jestliže Izrael odmítá nabídky na mír a normalizaci vztahů, jak může být jeho obavou bezpečnost?

Hamás v červenci 2009 nabídl Izraeli příměří v rámci hranic podle výše zmíněné rezoluce OSN a mezinárodního práva. Přestože spousta politiky Hamásu je neakceptovatelná, tak je z tohoto hlediska jednoznačně bližší mírovému řešení, než izraelská politika. Hamásu se vyčítá, že nechce uznat legitimitu státu Izrael. Hamás uznává existenci Izraele (nabízí mu příměří). Nikdo po Gándhím nechtěl uznat legitimitu Pákistánu nebo po indiánech legitimitu USA. Státy prostě existují, často vznikly násilně. Uznávat legitimitu násilí je nesmysl. Proč chceme po Hamásu víc než po Gándhím? Zatímco Izrael dělá prakticky všechno proto, aby neexistoval stát Palestina.

Stejně pokrytecký je požadavek, aby se Hamás zřekl násilí. Kdo by si nepřál zastavení násilí? Kdo si přeje, aby umírali nevinní lidé? Podívejme se, co se stalo během masakru v Gaze 2008 a 2009. Někdo tuto událost nazývá válkou v Gaze, podle mě nesprávně, vezměme si čísla obětí. Zemřelo 10 izraelských vojáků a z toho 4 z nich si zastřelili Izraelci sami. V Gaze zemřelo 1400 Palestinců, z toho tři čtvrtiny civilistů, 300 dětí. Většinou ve spánku nebo při hraní mimo oblast jakéhokoliv "boje". Izrael svrhl bílý fosfor na dvě nemocnice, jasně označené, kolem nichž se "nebojovalo". Izrael se tohoto hororu zřekl odsouzením pokud vím jediného vojáka na 7 a půl měsíce za krádež kreditní karty.

Nejtrefnější obvinění Hamásu je z toho, že neakceptuje mezinárodní dohody. Přitom ten, kdo neakceptuje rezoluci Mírové řešení palestinské otázky, je po desítky let Izrael. Podívejme se třeba na "Cestu k míru" kterou navrhl tzv. Kvartet (USA, EU, Rusko, OSN) 30. dubna 2003. Ariel Šaron 12. května řekl, že není ochotný zastavit ani rozšiřování osad, protože: "Co chcete, aby těhotná žena šla na potrat jenom proto, že je osadník?" Vážím si Ariela Šarona za jeho starost o ženy či rodiny s dětmi bez domova. Je několik způsobů, jak se s takovým problémem vypořádat. Jeden z nich je nasednout do buldozeru a zbořit cizí dům, původní obyvatele vyhnat a postavit tam osadu. Zní to jako špatný vtip a nejhorší na něm je, že tohle je dennodenní realita Palestinců. A každý ví, že to přesně takhle je. Dokumentace je k tomu nekonečně: OSN, Amnesty International, Human Rights Watch, Červený kříž, Izraelská komise proti demolici domů a spousta dalších. Izrael byl jediný stát, který legalizoval zboření domu celé rodině za to, že jeden její člen provedl přečin.

Specialista analytik pan Záhora v rozhovoru pro Lidové noviny 2. května 2014 píše: "Slova apartheid bych se vyvaroval". Od analytika bych čekal, že nebude mluvit jako politik, ale bude věci popisovat přesně a odborně. Bude se odkazovat na opravdobé odborníky, jako třeba je speciální reportér OSN John Dugard, profesor mezinárodního práva, soudce Mezinárodního trestního tribunálu v případu Konga. Píše ve své zprávě z 29. ledna 2007 ohledně okupovaných palestinských území: "Rakety, granáty a buldozery zničily nebo poškodily domy, školy, nemocnice, mešity, veřejné budovy, mosty, vodní potrubí a elektrické sítě... Asi 70 procent pracovní síly v Gaze je bez z práce nebo bez nároku na mzdu a více než 80 procent populace žije pod oficiální hranicí chudoby... Obléhání Gazy je forma kolektivního trestu v rozporu se Čtvrtou Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949... Bezohledné použití vojenské síly proti civilistům a civilním cílům vede k vážným válečným zločinům... Izraelské zákony i praxe činí pro tisíce palestinských rodin nemožným bydlet spolu... Navíc Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinů apartheidu z roku 1973 se zdá být porušována mnoha postupy, zejména těmi, které upírají svobodu pohybu Palestincům."

Na závěr bych se chtěl vyjádřit k odsuzování terorismu. Míněno palestinského terorismu. K odporu proti němu se hlásím, kdo by chtěl, aby nevinní lidé umírali? Záleží vám upřímně na obětech násilí? Doufám, že můžete odpovědět čestně: "ANO". Proč potom jedním dechem neodsoudíte zdroj nespravedlnosti, hněvu a utrpení, který terorismus způsobuje?

0
Vytisknout
5444

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2014