Hnědou nepodceňovat

26. 5. 2014 / Marek Řezanka

Boris Cvek ve svém článku poukazuje na skutečnost, že i když ve volbách do Evropského parlamentu v několika zemích uspěly proudy z hlediska evropské integrace destruktivní a xenofobií, zatím jsou v menšině. Zde bych ovšem zdůraznil slůvko zatím. Je tedy úspěch "protievropských stran" skutečně přeceňován?

Důležité je si vymezit, co chápeme pod pojmem "protievropský".

Pokud pod pojmem "evropský" máme na mysli jeden z možných ideologických proudů, a to ten, jenž razí jako všelék fiskální pakt a podporuje transatlantické dohody, je třeba za "protievropskou" považovat i levicovou stranu SYRIZA. Jenomže právě toto pojetí by pokulhávalo. Můžeme mít různou Evropu. Evropu asociální, Evropu fašistickou, Evropu nesnášenlivou a štěpící se. nebo Evropu založenou na sociálním blahobytu, Evropu, která nehází své střední a nižší vrstvy přes palubu, Evropu hrdých nezotročených občanů, kde zástupy mladých nejsou odsouzeni k nepotřebnosti.

Proces, který bych nazval hnědnutím Evropy -- či její fašizací - mi nepřijde jako něco marginálního, nad čím by se dalo mávnout rukou. Je to proces systematický. Není to tak dávno, kdy se hnědá rozlila po Maďarsku -- a právě z Maďarska vyšla výzva -- hnědokošiláci všech zemí, spojte se, máte na to, abyste uspěli ve volbách do Evropského parlamentu. Přesně to se stalo. Nejde jenom o to, že někde tyto strany volby vyhrály, ale že v některých zemích vůbec poprvé překročily pětiprocentní hranici. A v jiných zemích mají velmi silnou pozici (např. Zlatý úsvit v Řecku). Rakovinné bujení má tendenci šířit se velmi rychle, a sebemenší nádor může být nebezpečný.

Alarmující jsou na těchto volbách dvě věci. Jednak nehorázně nízká účast, která nám jinými slovy říká: Nemáme, koho volit, nikomu nedůvěřujeme, i když je zde řada stran, pro nás je to vláda jednoho ideového proudu. Naše problémy nikdo neřeší, nikoho nezajímají.

Za druhé potom příklon k radikálně pravicovým až fašistickým uskupením, jež se pouze tváří, že chtějí hájit zájmy zoufalých a deprivovaných. Zde můžeme jasně slyšet: Aspoň někdo se za nás bere, tak proč ho nezkusit. Horší to přece pro nás už být nemůže.

Nepodceňujme toto nebezpečí, jehož podstata je pohříchu systémová. Co totiž po těchto volbách může vypadat neškodné, může mít po těch příštích úplně jiný nádech. Takový, že se nám zatají dech.

0
Vytisknout
5554

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2014