Jak se rodí nevoliči

26. 5. 2014 / Marek Řezanka

Co přinesly volby do Evropského parlamentu z pohledu České republiky?

1) Velmi nízkou, až alarmující, účast oprávněných voličů.

2) Vyrovnaný výsledek pro ANO, TOP09 a ČSSD, které jsou v podstatě jako chumel charakterizovány jako "proevropské" s tím, že v tomto ohledu mezi nimi není patrnější rozdíl.

3) Neúspěch Strany zelených, jenž vedl k rezignaci Ondřeje Lišky, jenž jediný neduh Unie spatřuje v osobě Václava Klause.

4) Úspěch Svobodných pod vedením Petra Macha (poprvé překročili pětiprocentní hranici).

5) ČSSD se stále propadá.

Věnujme se nyní jednotlivým bodům podrobněji. Pokud účast ve volbách nedosahuje ani dvaceti procent, měli bychom se ptát, co je za tím. Neboť hlavní zprávou potom není, kdo vyhrál, ale za jaké konstelace vyhrál. Proč více než 80 % oprávněných voličů k urnám nedorazilo?

Motivů tu bude celá řada. Zvláště ČSSD by si měla přiznat, že řada jejích potenciálních voličů zůstala doma. Pokud snad ČSSD dojde k přesvědčení, že nezvolila do čela dostatečně lákavého leadera (i takové hlasy se ozývají), měla by sdělit, jaké jiné jméno by jí zajistilo lepší výsledek. Že by hvězdný Zaorálek? Nebo pan Poche? Nebo snad pan Rouček? Obávám se, že v takovém případě by měla co dělat, aby držela krok se Svobodnými.

Sociální demokraté hlavně nepřišli se svou vizí Evropy. Lépe řečeno, nekriticky podpořili fiskální pakt, jenom ta "dluhová brzda" se jim nějak nezdá. Lze se ale potom divit, že volič naladěný na takovouto politiku, jde raději za kovářem, než za kováříkem?

Tvrzení, že Evropa je tvořena jenom jedinou správnou ideologií, je scestné. Jenomže právě tohoto tvrzení se sociální demokraté drží zuby nehty.

Jan Keller byl pro mnohé levicové voliče jedinou jakous takous alternativou ke všem poklonkovačům jediné správné cestě. Avšak za ním se rozevírala propast bezedná.

Pro některé bývalé voliče ČSSD se tato strana stala nevolitelnou kvůli některým jejím čelným představitelům. Odliv voličů ČSSD zachytily již parlamentní volby -- a tento trend pokračuje.

Nejsou to ale pouze voliči ČSSD, kteří mají problém. Stejně tak někteří přívrženci ANO a TOP09 nesouhlasí s politikou, k níž se tyto strany hlásí. To samé pak může platit i v případě KSČM a ODS.

Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury nevyšla xenofobní karta v blocherovském střihu. Je to jenom pokračování trendu, kdy s touto kartou neuspěli Bobošíková ve volbách prezidentských či Vandas ve volbách parlamentních. Navíc Úsvit v očích řady jeho voličů poškodil jeho tahoun, tedy paní Samková.

Někteří voliči Úsvitu navíc pochopili, že pod neoliberálním Kohoutovým praporem nám ta přímá demokracie dvakrát vzkvétat nebude.

Rozčarování, frustrace, otupělost -- to jsou sourozenci, kteří mnoho voličů přikovali k domácímu křeslu či k pohovce. Dále se přidal pocit, že ti v Bruselu se starají pouze o své zájmy - a že za to berou více než dost, tak proč jim v tom ještě pomáhat. Někteří kandidáti byli pro voliče nestravitelní pro svou malou fundovanost -- a ti fundovaní zase pro podezření, že budou hájit zájmy určitých olivových skupin, ale ne občanů. Takže proč je volit?

Stejně tak je třeba počítat s tím, že lidé, kteří řeší existenční otázky, nepůjdou k nějakým eurovolbám. Přišli by si pro smích. Copak někomu, komu pomohou k teplému místečku, budou jejich problémy ležet na srdci? Ale no tak...


Volič, který si vybíral mezi ANO, TOP09 a ČSSD nestačil věřit svým očím. To mají být rivalové se zásadně odlišnými stanovisky? Babišovi je vcelku jedno, jestli eurokomisařem bude Pavel Telička či Luděk Niedermayer. ČSSD zase prosazuje tentýž fiskální pakt jako Topka. Padouch nebo hrdina -- chtělo by se ocitovat Limonádového Joea.

Napadlo už ČSSD, že by vhodným eurokomisařem mohl být Jan Keller, možná právě proto, že má jako jeden z mála nějakou odlišnou vizi od té oficiální správné? Nakonec, na preferenční hlasy Teličku porazil - a čtyři poslance má jak ANO, tak ČSSD.

Strana zelených by mohla být i sympatickým subjektem na politické scéně -- především s Matějem Stropnickým v čele. Jenže do voleb ji vedl Ondřej Liška, který dodnes nepochopil, že nikoli Klaus, ale jeho neoliberální diskurs odlákal levicové voliče, které by jinak zelená vábila.

Petr Mach může právem tvrdit, že Evropská unie ztrácí legitimitu. Už ale nedodá, že ji ztrácí proto, že systematicky rozbíjí sociální stát -- a že na asociální politice je nemožné stavět jak blahobyt společnosti, tak mír. Zejména díky machům a jim podobným poroste v Unii odstředivá tendence.

Sociální demokracie se tváří, že se nic nestalo. Člověku se vybaví komisař Ledvina z Adély, co ještě nevečeřela, jak okomentuje filosofii svého kolegy Cartera, že výhrou je i umění přijmout porážku: "Takže jsme to vlastně vyhráli, na celý čáře".

S tímto přístupem za chvíli bude ČSSD považovat za úspěch vůbec překročení pětiprocentní hranice.


Nevolič si zatím může rvát vlasy, že ho nikdo nechápe. Zdaleka totiž nepůjde o lempla, kterého nic nezajímá a na vše kašle. Osmdesát procent lemplů by bylo poněkud silné kafe. Ne, problém bude jinde. Tento nevolič mohl v minulosti řádně volit a dušovat se, že volba je občanskou povinností. Jenom se nějak stalo, že mu občanská povinnost zavelela: Nevolit.

Toto by politiky tzv. etablovaných politických stran mělo děsit ze spaní.

0
Vytisknout
7378

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2014