Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

11. 11. 2013 / Stanislav A. Hošek

I když spor o povolební vyjednávání s ostatními parlamentními stranami není v ČSSD ještě vyřešen, má Sobotka na své straně "vlivové" osoby, které jeho soupeři podcenili. Jsou jimi předsedové [ostatních] stran. Prakticky všichni bez prodlevy veřejně podpořili Sobotku alespoň verbálně. Potenciální koaliční partneři dokonce významněji, protože sdělili, že budou vyjednávat se Sobotkou.

Na první pohled se takové chování dá chápat jako jakási "solidarita" předsedů. Ovšem ona má i hlubší, ba dokonce ústavodárný význam. Je to především, ne-li zásadně jasný vzkaz prezidentovi. Říká se v něm nepokrytě: "Ten, kdo šel v čele do předvolebních střetů, ten bude vojevůdcem". I když je z oněch bojů kupříkladu těžce pochroumán, právě jeho uznáváme za vítěze a jeho hodláme respektovat. Tečka. Potud jde o prostou solidaritu rytířských soupeřů.

Je však nejméně ještě jeden pohled na chování předsedů. Prezident Zeman dlouhodobě vyhlašuje, že nemusí premiérem jmenovat vítěze voleb. Těsně před volbami i po nich, se pak nechal dokonce slyšet (podle jeho slov prý to opakoval alespoň dvacetkrát), že pověří vyjednáváním toho, koho mu vítězná strany navrhne.

Z prostého pozitivistického pohledu na Ústavu ČR z toho plyne, že Zeman z titulu své funkce vytváří prostor pro povolební vnitrostranický boj. Což je možná krok demokratický a snad i ústavní. Není to ale rysem republikánství, jež je dokonce v titulu názvu státu i Ústavy a v žádném případě ne součástí parlamentní demokracie.

Z vyššího principu mravního jde v mých očích dokonce o značnou charakterovou pokleslost. Připouští totiž, aby člověk, který v předvolebním klání stál "za bukem", se po vítězných volbách najednou snažil stát "generálem". V našem politickém prostoru, který víc jak v mnoha jiných zemích, trpí vysokou absencí mravnosti, ba dokonce všelidské morálky, uvedené chování prezidenta mravní klíma určitě nezlepšuje, spíše zhoršuje.

0
Vytisknout
2527

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2013