Je načase pohřbít i thatcherismus

18. 4. 2013

čas čtení 6 minut

Thatcherová nezachránila Británii, ani se jí nepodařilo oživit ekonomiku. Je nutno skoncovat s jejím ekonomicko-politickým modelem, máme-li uniknout jeho neblahým důsledkům, napsal v deníku Guardian Seumas Milne.

Britská vláda si za to může jedině sama. Vždycky bylo pravděpodobné, že se při oficiálním pohřbu nejdestruktivnějšího premiéra či premiérky v moderní britské historii budou konat protesty. Ale tím, že David Cameron proměnil pohřeb Margaret Thatcherové ve státem financovanou estrádu Konzervativní strany, nafouknutou pompézností a bombastičností, učinili protesty jistotou - a zároveň si zadělal na politickou odplatu.

Jak to zdůraznil biskup z Granthamu, z města, z něhož pocházela Thatcherová, vydat 10 milionů liber (300 milionů Kč) z kapes daňových poplatníků na "glorifikaci" dědictví Thatcherové v době, kdy se drasticky snižuje úroveň sociálního zabezpečení a snižují se zároveň i daně pro bohaté, to znamená, že tím britská vláda občany jen silně rozhněvala. Pohřeb Thatcherové byl proměněn v stranicko-politický tyjátr, podpořený ještě ke všemu armádou.

Byl to ze všech hledisek státní pohřeb, jen, že se tak oficiálně nejmenoval. Žádnému z předchozích sedmi premiérů takový pohřeb uspořádán nebyl. Ničeho takového jsme nebyli svědky od úmrtí Winstona Churchilla, který ale opravdu zemi na určitou dobu sjednotil proti smrtelné hrozbě z nacistického Německa. Thatcherová dosáhla opaku.

Vůbec není překvapující, že 60 procent Britů je proti tomu, aby byl pohřeb Thatcherové dotován ze státních zdrojů, a že britská královna je znepokojena, že má pohřeb Thatcherové královské rysy. A rozhodnutí umlčet londýnský Big Ben po dobu pohřbu přesunulo celou kontroverzi do říše urážlivé absurdnosti.

Hovoří se, že je zapotřebí chovat se důstojně a projevit respekt. Avšak představa, že s vojevůdkyní v třídní válce je nyní zacházelo jako s respektovaným státníkem, je urážkou té poloviny britského národa, který vzpomíná v hrůze na její vládu, a těch milionů občanů, jejichž komunity politika Thatcherové zdevastovala.

Od chvíle, kdy tato bývalá premiérka zemřela, se konzervativci a jejich mediální spojenci snažili přepsat historii a rehabilitovat vážně poškozenou značku Thatcherové. Po několik dní se média chovala úslužně a zdálo se, že se přepsání historie zdaří, tak jako se to stalo r. 2004 při úmrtí Ronalda Reagana.

Ale uplynul týden a je zjevné, že přepisovači historie to přehnali. Hněv a odpor občanů proniká na veřejnost. Je to, že se hovoří o politice Thatcherové, připomíná lidem, jakou cenu zaplatili za drsnou deregulaci všeho, za privatizaci a za daňové úlevy pro bohaté. Lidé si uvědomili, proč byla Thatcherová tak nepopulární v době své vlády a že je šokující, jak podobná je politika dnešní britské vládní koalice, kterou také vedou konzervativci.

Mnoho lidí uznává, že Thatcherová byla silná, ale z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že lidé jsou dodnes proti většině jejích klíčových politických rozhodnutí, včetně privatizace (jen čtvrtina Britů zastává názor, že se privatizací zlepšily služby). Britští občané jsou toho názoru, že hospodářská politika Thatcherové napáchala "více škody než užitku". Zastávají názor, že se kvůli Thatcherové národ rozhádal a že vytvořila v zemi nerovnost.

A to právě dokazují fakta. Vláda Thatcherové zemi nezachránila. Vyvolala drsnou nerovnost, rozklad sociální soudržnosti, katastrofálním způsobem deregulovala finanční trhy, zničila průmysl a vyvolala masovou nezaměstnanost. Obrovské zisky z ropy v Severním moři byly vyplýtvány na snížení daní pro bohaté a na hypertrofovaný rozpočet podpory pro nezaměstnané. Veřejné služby byly seškrtány, drasticky se zvýšila chudoba dětí a sociální mobilita byla ochromena.

Obhájci Thatcherové tvrdí, že to, co Thatcherová udělala, bylo nutné k tomu, aby oživila britskou ekonomiku. Jenže ona ji neoživila. Růst v osmdesátých letech byl v Británii úplně stejný, totiž 2,4 procenta, jako v turbulentních sedmdesátých letech, a v postthatcherovské éře byl nižší, 2,2 procenta. V korporatistické Británii šedesátých let byl průměrný hospodářský růst 3 procenta.

A navzdory tvrzení, že Thatcherová způsobila "zázrak vzrůstu britské produktivity", i produktivita byla vyšší v Británii v šedesátých letech (a za Camerona tvrdě klesá).

Thatcherová přerozdělila bohatství, vzala ho chudým a dala ho bohatým. Zvýšila zisky a snížila podíl zaměstnanců na celostátním příjmu tím, že zaútočila na odbory. Proto to v bohatší Británii působilo jako hospodářský rozkvět, protože nejvyšší míra zdanění byla snížena o polovinu, zatímco reálné příjmy nejchudších obyvatel v prvním desetiletí vlády Thatcherové poklesly o 40 procent.

Za Thatcherové začalo to, co se teď v Británii pořád opakuje: privatizace, liberalizace, snižování daní pro bohaté a zvyšování nerovnosti.

Avšak thatcherismus byl pouze ranou variantou toho, co se stalo neoliberálním kapitalismem a bylo to v příští generaci přijato skoro po celém světě. A to je právě ten model, který roku 2008 zkolaboval. Jak minulý týden přiznal dokonce i volnotržní týdeník Economist, reformy Thatcherové "zasely sémě nynější krize".

Více než dvacet let poté, co byla Thatcherová donucena opustit premiérský úřad, z důkazů vyplývá, že většina Britů tvrdošíjně její filozofii individualistického slabého státu odolává. Lidé jsou stále přesvědčeni, že je úkolem vlády přerozdělovat příjem po celém společenském spektru a zaručit minimální příjem pro všechny.

A nejvýznamnější je to, že hospodářský model, který vzorem pro politiku Thatcherové a jejích následovníků, je rozbitý. To je výzvou dnešní doby, a nejen pro Británii. Když při příležitosti pohřbu Thatcherové vzpomínáme na zničené životy i komunity, je načase pohřbít nejen Thatcherovou, ale i samotný thatcherismus.

Zdroj: ZDE

0
Vytisknout
13425

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2013