19. 4. 2013
Diskuse k postavení či nepostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí je zajímavou ukázkou, jak je obtížné vyrovnat se s vlastní minulostí. I k události s časovým odstupem celého staletí není snadné najít všeobecně přijatelný konsensus, píše Václav Řehák.
Nepostavení sloupu je nevyužitím příležitosti zachovat pro další generace připomínku důležitých milníků našich dějin. Jeho vztyčení však upřednostňuje záměr stavitelů zhmotnit připomínku poroby českého národa před záměrem našich předků (včetně Milady Horákové), na něž máme právo být hrdí, tuto potupu odstranit.
Ve veřejné diskusi je opomíjena možnost připomenout obě události umístěním Mariánského sloupu ve skloněné - stržené poloze na restaurovaný podstavec tak, aby sloup nezabíral mnoho místa.
Tak jako dosud převážily názory na vhodnost nedostavovat Staroměstskou radnici, která dalším generacím připomíná konec 2. světové války, může skloněná poloha sloupu připomenout víc než jeho poloha vztyčená a dokumentovat tak míru porozumění vlastním dějinám i smíření se s nimi.
Průvodce středoškoláků by pak měl usnadněný výklad nejen o stoletých událostech. Na tomto příkladu by mohl vysvětlit i problémy současných generací s porozuměním vlasteneckým zdrojům, které umožnily vybudování demokratické a hospodářsky silné první republiky. Vysvětlit, jak obtížné bylo využít po roce 1989 i zkušeností řady pamětníků při obnově demokracie u nás.
Je na zváženou, zda by bylo vhodné umístit k Mariánskému sloupu i tabulku se slovy našeho prvního prezidenta:"Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás". (Tomáš G. Masaryk, Cesta demokracie I.). Vnímavým divákům by umožnila pochopit, oč se tehdejší veřejné mínění lišilo od dnešního, globalizovaného.
Diskuse