Prodloužený epitaf Jaroslava Šabaty

18. 6. 2012 / Pavel Pečínka

V souvislosti s Jaroslavem Šabatou mě napadaly a pro mě osobně byly důležité (jako pro člověka, co je a zároveň není "úplně doma" ani mezi gádži, ani Romy, v ČSSD ani mezi zelenými) především dvě věci:

1) Takhle nějak jako u Jaroslava Šabaty vypadá či měl by vypadat život naplno prožitý naplno až po okraj, zhodnocený. Prostě jít si energicky za svým a neuhnout, přitom se nestát fanatikem a neopevnit se ghettu "věrných", zůstat otevřený, přestože se to krátkodobě "osobně nevyplácí", udržet si "víc světů", normální rodinu, kulturu, záliby a radosti.

2) Jaroslav Šabata byl vlastně po většinu života v menšině, na okraji těch skupin, hnutí a směrů, kam názorově patřil, často přečníval nebo vyčníval... Očividné až trapné to bylo v brněnské ČSSD, která o něj jaksi nestála, protože vrch zde často měli připitomělí strejci. Šabata si přesto našel vždycky způsob, skulinu, kudy do politiky vstupovat a ovlivňovat ji, třeba aspoň psaním, když už ne z důležitých pozic, nehodil politiku za hlavu a nešel se realizovat jinam...

0
Vytisknout
3257

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2012