Co kdysi znamenalo -- vzdělání...

2. 4. 2012

O navrhovaném privatizování veřejného vysokého školství se v poslední době namluvilo mnoho, o probíhajících deformách středního a základního méně, o vzdělání se neřeklo zhola nic.

Při pročítání Homérovi Iliady v překladu Otmara Vaňorného jsem byl zasažen a ohromen doslovem skoro stejně jako samotným textem. A protože si myslím, že tím nejvíce chybějícím v současných "diskuzích" je naslouchání, uvádím Vaňorného doslov, který je ho více než hoden, píše Filip Timingeriu.

    "Budiž mi dovoleno připsat několik slov -- snad na rozloučenou:

      Nebudu-li pro svůj pokročilý věk již moci dokončit nějaké větší dílo, dovoluji si prohlásit už nyní, že jsem své literární práce nikdy nepokládal a nepokládám za zásluhu, nýbrž za povinnost.

      Studoval jsem na obecním gymnásiu v Rychnově nad Kněžnou pod výbornými profesory a byl jsem svědkem, jak ohromné oběti přinášelo občanstvo malého města Rychnova, dokonce ne bohaté, aby svoje gymnasium udrželo. Pamatuji se jako dnes, když byly po městě zavedeny sbírky, s jakým nadšením všichni občané, i nejchudší, dle možnosti přispívali. Ale i pak stál ústav veliké peníze, ale občanstvo přinášelo všecky ty oběti rádo a z lásky ke své milé mládeži, které chtělo dáti vyšší vzdělání. Tak to dělala i mnohá jiná města česká. Ale i tam, kde byly střední i vysoké školy státní, tj., kde náklady na ně platil rakouský stát, i tam mu je český národ dávno a mnohonásobně zaplatil.

      Byl to veliký dar, který národ český dával své mládeži, a ovšem i sám sobě. Já bych např. nebyl mohl jinde studovat, poněvadž moji rodiče byli chudi. Že jsem nabyl středoškolského vzdělání, mám jedině děkovat obětavosti svých krajanů. Tím mi bylo umožněno také studium na universitě.

      I myslím, že bylo a je mou povinností, abych za ten veliký dar vzdělání, kterého jsem z obětavosti českého národa na střední a vysoké škole nabyl, tomu milému lidu českému dle své možnosti a svých schopností také něco vrátil. Není toho mnoho, a dokonce tím není zaplaceno dobrodiní, které jsem od něho obdržel -- ale víc jsem nedokázal.

     I prosím, aby lid český tuto malou splátku přijal tak upřímně, jako já mu ji upřímně podávám -- je v ní kus mé duše a značná část mého života."

     Ve Vysokém Mýtě v dubnu 1934.

0
Vytisknout
7121

Diskuse

Obsah vydání | 4. 4. 2012