I půjčka může být úplatek
10. 3. 2012 / Čestmír Kubát
Přímočarý Vít Bárta přišel s novinkou spojení podnikání s politikou a svůj vstup do politiky otevřeně pojal jako podnikatelský záměr. Vyvolalo to vlnu mediálního pobouření. Podle věčně spícího ministra pouze začal mluvit o tom, co ostatní dělají.
VV vstoupily do politiky nejprve na komunální úrovni s velmi sympatickým programem a transparentní praxí ve prospěch občanů. Sotva si tím vytvořily odrazový můstek pro skok do parlamentní politiky, byli na volitelná místa na kandidátkách VV vybráni lidé bez skutečného vztahu k dosavadní politice strany a většina těch, kteří se o úspěch VV nejvíce zasloužili, byli od špičky strany odříznuti jako užiteční idioti. Klíčovým kriteriem úspěchu se stala loajalita k šéfovi, kterou šéf patrně vyžadoval i oceňoval.
Nástupní situace VV však byla nesrovnatelná se situací ostatních "demokratických" již v parlamentu zavedených politických stran - včetně TOP 09 zamýšlenou původně jako "B" ODS. Vít Bárta řídil stranu jako firmu a jako podnikatel přitom zřejmě také počítal s nutnou překlenovací investicí do doby, než se VV samy stanou zavedenou politickou stranou v současném zkorumpovaném parlamentním systému a začnou čerpat prostředky z veřejného sektoru tak jako ostatní "demokratické" politické strany.
Není proto třeba jásat nad tím, že údajně Vít Bárta alespoň korumpoval ze svého. Pokud tak činil, možná si jen právě proto ani plně neuvědomoval společenskou škodlivost svého jednání a mohl podcenit i své zvýšené ohrožení v důsledku takového jednání. Stíhání ojedinělé formy korupce není nijak nebezpečné pro ty, kteří se nechávají korumpovat a korumpují jinými obecně rozšířenými způsoby. Naopak, je velmi vítanou příležitostí k odstranění konkurence.
Jsem dalek vyslovovat se v průběhu řízení k otázce viny obžalovaných. Pokouším se jen přispět k zamyšlením Karla Dolejšího a Borise Cveka v BL nad tím, co řízení odhaluje o stavu současné české politiky a žel i justice a žurnalistiky.
Zejména mi však vadí hrubá chyba, která prostupuje všemi mediálními výstupy a může znehodnotit dosavadní průběh řízení. Ve všech komentářích se vychází z toho, že pokud jeden obžalovaný rozdával úplatky a druhý obžalovaný takový úplatek přijal, jsou vinni úplatkářstvím, ale pokud to byly jen půjčky, jsou nevinni, protože pak by nešlo o úplatky. Jenže podle § 334 odst. 1 trestního zákona "úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok".
Zákonem zmíněné jiné zvýhodnění nemusí mít ani majetkovou povahu -- teoreticky by úplatkem mohla být i sexuální protislužba. Výhoda spočívající v poskytnutí půjčky, na kterou není právní nárok, může být nepochybně také úplatkem ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Tento moment obrany obžalovaného Víta Bárty je třeba v řízení náležitě objasnit. Podle toho, co bylo zveřejněno v tisku, jsem však nezaznamenal, že by se státní zástupce, soud či kdokoliv jiný zeptal Víta Bárty nebo kohokoliv z předvolaných svědků, za jakých podmínek obžalovaný Vít Bárta půjčil peníze v oněch dvou inkriminovaných případech, když tvrdí, že šlo o půjčky; zda byl dohodnut úrok a splatnost závazku peníze i s případným úrokem vrátit a zda Vít Bárta nyní pohledávky z půjček vymáhá. Proč takové otázky nebyly při hlavním líčení položeny (pokud nebyly položeny), mediální komentátory vůbec nezajímá.
Diskuse