Končíme...

9. 3. 2012 / Jakub Rolčík

Rozhodnutí ministra Dobeše prodloužit -- proti vůli Akreditační komise - akreditaci pro Fakultu právnickou Západočeské univerzity v Plzni (FPR) představuje políček do tváře všem akademickým pracovníkům, kteří se -- mnohdy s mimořádným nasazením a na úkor svého volného času -- snaží již několik let o pozvednutí pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti na českých vysokých školách. Nebude-li zvráceno, zakonzervuje na FPR poměry, jež charakterizuje nedostatečné personální zabezpečení výuky, nedostatečná publikační a vědecká odborná činnost a podezření z klientelismu a vazeb na korupční politické prostředí.

Je příznačné, že toto bezprecedentní, navýsost politické a zřejmě též nezákonné rozhodnutí učinil neschopný, arogantní a hloupý ministr Josef Dobeš, jehož vlastní diplomová práce byla tak nekvalitní, že -- slovy profesora Jana Kellera -- "neměla být vůbec připuštěna k obhajobě". Josef Dobeš tak vlastně utužuje akademickou podprůměrnost, ze které vzešel; přičemž si to možná ani neuvědomuje. V této souvislosti připomeňme zápis z mimořádného zasedání Akreditační komise ze dne 6. března 2012, ve kterém se konstatuje, že na právnické "fakultě existuje jen velmi nízké povědomí o tom, co obnáší působení vysokoškolského učitele a jaké jsou obecně vnímané standardy kvality publikací."

Je-li Dobešovo rozhodnutí v něčem přínosné, pak tím, že ukazuje v celé nahotě, že všechny ty proklamace ministra školství, premiéra Nečase a mnoha dalších činitelů o nutnosti zkvalitnit české vysoké školství, nejsou než ... proklamace. Současné vládě o kvalitu vysokých škol vůbec nejde; a dnešní Dobešův čin to jednoznačně potvrzuje.

Mluví-li se např. o zavedení školného proto, aby se zlepšila kvalita výuky, je to jen zástěrka pro další rozkrádání miliard z veřejných prostředků. Česká rozežraná politická reprezentace, zkorumpovaná skrz naskrz, zleva doprava -- teď ovšem s pravicovým křídlem u moci -- čenichá po posledních zbytcích dostupných peněz daňových poplatníků. Na dalších 40 nebo 100 nebo 200 miliard určených k rozkradení příští rok, mají tentokrát přispět studenti. I to je implicitní sdělení Josefa Dobeše občanům České republiky.

Nadšení studentů FPR, kteří Dobešovo rozhodnutí s jásotem uvítali, dokládá úroveň fakulty, jež je vzdělává, jakož i právní povědomí jich samých. Ještě nevíme, jak dopadne spor mezi ministrem a Akreditační komisí, ale už teď je jisté, že diplomy studentů, získané po termínu Akreditační komisí stanoveném, budou soudně napadnutelné. Nadto lze očekávat, že potenciální zaměstnavatelé plzeňských absolventů se budou na věc dotazovat: Vy jste studoval práva? V Plzni? Děkujeme, nemáme zájem... Ono "vítězství" plzeňských studentů je vítězstvím Pyrrhovým.

Toto konstatování ovšem nijak nesouvisí s tím, zda s dotčenými studenty soucítíme. Ovšem, víme-li o někom, že uvěřil reklamě a vložil sto tisíc do bankovního ústavu, který slibuje 25% zúročení za rok, nemůžeme se divit, že o své peníze přijde. Podobně jsou na tom plzeňští studenti práv: Po kauze Kindl v roce 2009 muselo být každému uchazeči o studium na FPR jasné, že "jde do rizika"; tím spíše se to týká studentů, kteří tehdy na fakultě studovali a přesto na ní setrvali.

Nežijeme navíc dva, nýbrž dvacet dva roky po tzv. pádu komunismu. České vysoké školství je v mnohem užším kontaktu se zahraničím; a k dispozici jsou moderní komunikační technologie. Na přírodovědeckých nebo technických fakultách -- mluvím-li jen o oblastech, které znám -- se uchazečům o studium proto doporučuje to, co stávající studenti FPR zřejmě neučinili: Podívejte se, jaká je na dané škole úroveň výuky a jak jsou absolventi úspěšní při hledání zaměstnání; prohlédněte si tamní laboratoře a jejich vybavení; zjistěte si, zda se tam dělá věda a jaká, a zda se tam publikuje v zahraničních časopisech; kontaktujte své starší spolužáky, kteří tam už studují; a v neposlední řadě zjistěte, jakou má ona škola-fakulta-obor reputaci v České republice anebo dokonce v zahraničí.

Plzeňská FPR má reputaci dlouhodobě špatnou; a hodnocení Akreditační komisí je špatné také dlouhodobě. Dnešní Dobešův krok na tom nic nezměnil. Utvrdil nás ovšem v podezření, že v České republice existuje vedle tzv. justiční mafie také mafie akademická, a to nejen ve vládě, ale přímo ... na právech.

Skutečnost, že na Dobešově řádění se coby náměstek ministra pro vysoké školy podílí i bývalý úspěšný rektor Univerzity Karlovy profesor Ivan Wilhelm, dodává výše uvedenému obzvlášť nepříjemnou pachuť.

0
Vytisknout
9481

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2012