Neubližujme zvířatům

12. 3. 2012 / Egon T. Lánský

Krátce po pádu komunismu v Československu se někteří Češi a někteří Slováci rozhodli, že si společný stát rozdělí. Ne že by to oba národy spolu nemohly vydržet, jen si v obou pár lidi přálo mít doma moc. Plnou. To současně mít nemohli, tak si rozdělili společný stát, který, chudák, za to nemohl.

Dnes už většina z těch dvou hrstek lidi, co to dělili, je mimo politiku, většinou dobře zabezpečená. To, čemu se dříve říkávalo "národní majetek", je také dávno zabezpečeno, i když z hlediska všeobecného zájmu občanů méně dobře, v soukromých rukách rozdělovačů a jejich kamarádů a z těch často v rukách ne vždy nejlepších zahraníčních vlastníků.

Jedním z posledních, který odchází za rok, je český prezident Václav Klaus. Podle všeho jeden z těch, kteří si nahrabali spíš postavení než majetek a který také možná odejde jen z politiky oficiální do neoficiální.

Odhlédnu od toho, že vznikem dvou států z jednoho vzniklo také mnohem víc šancí k obohacení se jednotlivcům v obou státech.

Obohatili se, ovšem, poměrně nečekaně i téměř všichni občané v Česku a na Slovensku - uvědomili si, jak jsou si navzájem blízcí a jak se vlastně upřímně mají rádi a potřebují se.

Mnohé z toho, co se nedávno muselo povinně a rychle rozdělit (například vysílání televize, kultura, společné sportovní soutěže, oddělená jazyková prezentace výrobků, ale i kultury) už není povinné a leccos se znova spojuje.

V souvislosti s volební kampaní na Slovensku jsem si pak připomněl i předloňskou (a nadcházející podzimní) českou a okolnosti, které jsou si až neuvěřitelně podobné. Korupce a klientelizmus byly hlavními tématy tu i tam, novými stranami a novými politiky se to jen hemží tam i tu.

Česk-o-slovensko se nejspíš znovu nesjednotí jinak, než ve společné Evropě, pokud to ovšem neznemožní diletantské manévrování současné, nebo některé budoucí, české vlády.

Sjednotila oba národy a jejich státy ale účast zvířat, i když na pohled neslučitelných, ve volební kampani. Synonymem korupce a klientelizmu v Česku byli předhostoričtí dinosaurové, na Slovensku je reprezentovaly gorily. (Ty se ovšem v Česku zdárně rozmnožují i v zajetí.) Je třeba jen snůškou náhod, že se symbolem hrubého zneužívání moci v obou mých státech (jsem občanem českým i slovenským) stala zvířata, která za nic nemohou. Jinak je ale podobností mnohem víc.

Tak třeba přichází řada nových stran a nových lidí, bohužel spíše "politiků" než politiků. To je výrazem snahy voličů v dobré vůli vyměnit staré "okoukané" a často i neschopné osoby za nové v naději, že snad budou lepší.

Ukazuje se, že většinou nebudou, naopak.

Jedna taková strana, která se na Slovensku ve jménu neokoukanosti dostala na pravici vysoko nahoru - to je ovšem vysoko v jednociferním počtu hlasů - se jmenuje Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO).

K věci patří, že obyčejní lidé připomínají spíš české veverky a nezávislé osobnosti se k nim přidaly, když v několika předešlých volbách beznadějně propadly, asi proto, že nejsou nezávislé a už vůbec ne osobnosti.

Pokud se někdo před veřejností zatvrzele prezentuje jako osobnost, ač už v několika volbách neuspěl, sotva může čekat, že si ho rozumný člověk bude vážit, natož zvolí. A tak se přidaly osobnosti k obyčejným a uspěly. Mají holt na Slovensku obyčejné osobnosti. My také, jen jsme si to ještě plně neuvědomili a ty naše obyčejné osobnosti to o sobě nahlas nevykřikují.

S většinovým Ficem nebo bez Fica, Slováci to jistě lehké mít nebudou. Podobně jako Češi. Ale ta zvířata za to opravdu nemohou. Neubližujme jim.

0
Vytisknout
5917

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2012