Bídné maturity a nejlepší ministr školství

23. 9. 2011 / Miloslav Štěrba

Podle informací CERMATu (Centrum na zjišťování výsledků vzdělávání) u maturitních zkoušek propadla letos 1/5 studentů, t.j. 20 tisíc maturantů. A to ještě k maturitě nebylo přípuštěno 11 % uchazečů, tedy dalších 11 tisíc neúspěšných. Celá třetina maturitního ročníku tak vykázala nedostatečné studijní výsledky. Kdybychom školu označili termínem firma, tak by to byla firma mimořádně neúspěšná, v tržní soutěži neudržitelná, směřující ke konkursu. Jedná se však převážně o firmu státní, řízenou ministerstvem a jejím prvním šéfem. Jeho působení označil prezident republiky za nejlepší za posledních 20 let. Kde je zakopaný pes?

V roce 1991 mělo u nás maturitu přibližně 30 % populace. O deset let později, v roce 2001, to bylo 36 %. Jenže o dalších 10 let studovalo v maturitním ročníku 77 % populace v této věkové kategorii. Dokážete si sami představit, jak velká část populace může úspěšně složit maturitní zkoušku? A přitom MŠMT připravuje povinnou maturitu z cizího jazyka za 2 roky, a povinnou maturitu z matematiky za 4 roky. Pracovníci CERMATu se obávají, že většina maturantů by v dnešní době nedokázala složit maturitu z matematiky a třetina z cizího jazyka. Ale i letošní problémy se zadáním otázek z rodného českého jazyka se odrazily ve 47 % neúspěšnosti propadlíků právě z češtiny. Je ostudou MŠMT, že kritici letošní maturity měli v mnoha případech pravdu, když poukazovali na chybná zadání v testech znalostí.

V zatracované předlistopadové době se u nás ve srovnání z vyspělými zeměmi značné části populace komplikovalo získání maturitní zkoušky. Jistou omluvou může být, že mzdy v národním hospodářství byly značně novelizované, a práce středoškoláka byla většinou placena hůře než byly platy v dělnických kategoriích. I proto se ve společnosti neprojevovala tendence ke zvyšování podílu maturantů v populaci této země. Pro ty, kteří byli dostatečně ambiciózní, existovala střední odborná učiliště zakončená maturitní zkouškou, široká síť večerního a dálkového studia. V mnoha ohledech byla podobná situace i v oblasti vysokoškolského studia, neboť platy celých kategorií inteligence byly srovnatelné s platy vysoce kvalifikovaných dělnických profesí. V současnosti tomu není jinak. Špičkoví odborníci z řad OSVČ bez VŠ a SŠ vzdělání mají dobré příjmy, bez ohledu na absenci formálního vzdělání. Určitě můžeme kladně hodnotit současné možnosti vzdělání značné části populace, ačkoli je s tím spojena řada následných komplikací při získávání odpovídajícího zaměstnání. Důležitým ukazatelem pro posuzování významu vzdělání je existující poptávka po kvalifikovaných odbornících, naproti tomu v síti nezaměstnanosti uváznou nejčastěji málo kvalifikovaní pracovníci.

Čas trhnul oponou a konstatujeme, že král je nahý. Maturity a diplomy se kupují podobně jako jiné zboží na trhu. Některé střední školy a také školy vysoké nemají dostatečnou úroveň, aby pro tuto zemi připravovaly kvalifikovanou pracovní sílu. Do školství putují peníze daňových poplatníků a člověka může uklidňovat, že ve srovnání s rozhazovačstvím zkorumpovaných ministerských, krajských či magistrátních úředníků je tok peněz do školství nejméně škodlivý. CERMAT však nastoluje maturitní limity a zřejmě se budeme muset i vzhledem k hospodářské situaci znovu důrazně ptát, kdo vlastně kontroluje vzdělávací a výchovný proces na školách? Dříve tu existovaly poměrně početné útvary školních inspektorů, kteří byli odpovědní za svěřené školy, aby absolutní většina maturantů odešla do praxe s vysvědčením o složení zkoušky dospělosti. Existovaly metodické sbory lektorů a leckdy zbytečně ideologické, ale většinou správně kvalifikovaně řízené další vzdělávání pedagogů. Pro studenty se na školách pořádaly nejrůznější olympiády v jednotlivých předmětech, od okresních po celostátní kola.

V té předlistopadové zatracované době všichni učitelé dostávali plat i v době prázdnin a žádného ředitele ani nenapadlo, že je možné kantora vždy na konci června propustit z práce a pak znovu přijmout na počátku září. Celá školská síť měla ve městě nebo v okrese svoje ústředí, kde se zajišťovaly veškeré ekonomické záležitosti škol včetně mzdových, byla velmi snadná a přehledná kontrola vyplácení odměn učitelům (žel, často poznamenaná nejrůznější protekcí a ideologickým balastem). Po listopadu se však s vaničkou vylilo i děcko. Z ředitelů se nadělali manažeři, kteří pak nezřídka školu měnily podle venkovního stavu věcí. Noví politici preferovali nesmyslné tržní praktiky podřízených škol a jejich ředitelů. Na blízké ZŠ u nás na sídlišti se prostory sloužící dříve pro družiny a mimoškolní činnost předaly do nájmů podnikatelů, někdy až absurdně nepatřících do škol, jako jsou second handy s obnošeným oblečením, pro ambulance soukromých lékařů atd. Školní hříště na sídlišti ředitel ZŠ nechal oplotit a proměnit na placené tenisové kurty. Vůbec se nepodařilo prosadit na školách funkční a perspektivní školské rady, v nichž by rodiče kontrolovali a ovlivňovali vzdělávání a výchovu svých dětí. Co to udělalo s českou školou nejlépe okomentoval Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích: Práce ve škole ho přestala těšit. A určitě si sami dokážete představit, v jak složité a často neřešitelné situaci se ocitají pedagogové, jestliže do školství fušují lidé bez patřičného profesního vzdělání, někdy jen vítězové obecních a městských politických půtek. Ze základních škol pak přichází prakticky všichni absolventi na střední školy. Stejně jako s taškou chodí pro zboží do marketu. Přicházejí si pro maturitu.

0
Vytisknout
2720

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2011