Volební pochod skřetů

7. 9. 2011 / Chris Hedges

Jediné zboží, které skřetí stát nabízí, je strach. - Všechny sentimentální výzvy adresované Obamově administrativě, aby použila peníze z fiskálního stimulu na veřejné investice jako jsou školy, knihovny, silnice, kliniky, veřejná doprava a oprava přehrad, a k tvorbě pracovních míst, jsou asi stejně účinné jako upřímné výzvy Stalinovi v éře Sovětského svazu. - Postarají se o to, abychom se navzájem sežrali.

KD│ Byl zahájen volební pochod skřetů. Vylezli z kanálů PR firem, organizací pro výzkum veřejného mínění, komerčních médií, dvou korporátních politických stran a z úřadu obsazovaného volbou, aby plnili éter stupiditami a absurditami, dokud nenastane stupidita poslední - prezidentské volby v roce 2012.

Novináři, jejichž role byla redukována na dodavatele dvorských drbů, ať už na Fox News nebo v MSNBC, se v hejnech slétají, aby informovali o pseudoudálostech, jako je předvolební průzkum Ames, kde účast stojí 30 dolarů. A pak nás takřka bezprostředně nato slepě informují, že výzkumy v Iowě jsou teď bezvýznamné, když do soutěže vstoupil Rick Perry. Liberální skřeti se bijí do vyhublých prsou kvůli proradnosti Demokratické strany a Baracka Obamy, jako to dělají v každém volebním cyklu. Jde o gesto, jehož smyslem není docílit změny, ale vyspravit jejich renomé moralistů. Vědí stejně tak dobře jako my, že v roce 2012 poslušně poklušou za plentu, jak jim bude nařízeno. A všude je puls národa svědomitě monitorován prostřednictvím předvolebních průzkumů a focus groups, ne protože by na našem mínění záleželo, ale protože naši skřetí kandidáti chápou, že když budou papouškovat naše vlastní názory, budou moci dál trávit své dny za zvuku šustění korporátních peněz s dalšími skřety ve dvou komorách Kongresu, v Bílém domě, u Nejvyššího soudu a v televizních studiích, kde žvaní se skřetími celebritními novináři.

Jediné zboží, které skřetí stát nabízí, je strach. Korporátní skřeti jako bratři Kochové děsí ty kdo věří, že Obama není Američan, kreacionisty, obdivovatele milicí, militanty z Tea Party, zastánce práva na život, křesťanské fašisty a bohabojné rudobílomodré vlastence tvrzením, že pokud nebudou volit Perryho nebo Mitta Romneye nebo Michele Bachmannovou nebo nějaký jiný produkt šíleného okraje našeho politického establishmentu, americká rodina bude zničena, naše děti budou zkaženy a země se stane socialistickou. Barack Obama, jehož pomlouvají, že je tajným muslimem, jim prý sebere zbraně, zvýší daně a přivede homosexuální páry do školek.

Těm, kdo jsou dosud ukotveni v realitě, kdo důvěřují evoluční vědě, zpravidla liberálům, nabízejí korporátní skřeti rafinovanější zprávu založenou na strachu, která hovoří o nadcházejícím zániku: Pokud opustíte Demokraty, budou nám vládnout idioti mlátící Biblí, kteří nás donutí opakovat přísahu věrnosti na masových shromážděních a budou vyučovat ve školách knihu Genesis coby historický a biologický fakt.

A za tím vším se ozývá mantra skandovaná unisono všemi skřety - teror, teror, teror. Skřetí establishment nás tahá za nos a cestou do banky se může ztrhat smíchy. Jací jsou to idioti, myslí si. A v každém volebním cyklu jim to potvrzujeme.

"Jediní, kdo chápou rozdíl mezi realitou a zdáním, kdo chápou pravidla jednání a fungování společnosti, jsou vládnoucí skupiny a ti, kdo plní jejich zadání; vědecké, technické elity, jež objasňují pravidla chování a fungování společnosti tak, aby lidé mohli být účinněji, ačkoliv nevědomky, ovládáni," napsal James W. Carey v knize Communication as Culture (Komunikace jako kultura).

Skřeti ovládají nebo neutralizují všechny významné instituce v zemi ve prospěch svých korporátních chlebodárců. Tisk, školy, Wall Street, odbory a politické strany jsou řízeny skřety, nebo jimi byly zničeny. Někdy skřeti hovoří liberálním jazykem. Někdy jsou sekulární. Někdy hovoří jazykem konzervativním. Někdy jsou křesťany. Avšak řeč, kterou používají, je pouze zástěrkou neúnavného pochodu směrem k totalitnímu kapitalismu a království, kde skřeti, pokud tedy ne my ostatní, pak budou žít navždy šťastně. Rick Perry a John Boehner vedou skrytou válku proti systému sociálního pojištění. Barack Obama a Nancy Pelosiová tvrdí, že by rádi sociální pojištění zachránili, ale jsou bohužel bezmocní vůči rozhodnutím kongresové komise, kterou pomohli vytvořit. Výsledek je samozřejmě v obou případech stejný. Můžeme si vybrat rétoriku a způsob, jakým budeme klamáni a zbavováni vlivu. Nic víc.

Všechny sentimentální výzvy adresované Obamově administrativě, aby použila peníze z fiskálního stimulu na veřejné investice jako jsou školy, knihovny, silnice, kliniky, veřejná doprava a oprava přehrad, a k tvorbě pracovních míst, jsou asi stejně účinné jako upřímné výzvy Stalinovi v éře Sovětského svazu. Skřeti přečůrali systém. Neexistuje žádná ekonomická, politická nebo environmentální reforma, od kampaňových financí až po ekologickou kontrolu, kterou by bylo možno zavést a zabrzdit tak nástup korporátního státu. Hniloba a korupce na nejvyšších úrovních finančního a politického systému spolu s rostoucí deprivací pociťovanou desítkami milionů Američanů jsou vznětlivým troudem pro revoltu. A skřeti jsou připraveni i na ni. Zavedli drakonickou státní kontrolu, včetně všudypřítomného vnitřního špehování, aby umlčeli naši anemickou levici. Vědí, jak nasměrovat hněv pravice na poslední kapsy v kulturním, sociálním a politickém establishmentu, které se drží tradičních liberálních hodnot, stejně jako na nejzranitelnější mezi námi, včetně muslimů, zaměstnanců bez dokumentů a homosexuálů. Postarají se o to, abychom se navzájem sežrali.

Společnost má vážný problém, pokud její političtí páriové mají v centru svých požadavků návrat k právnímu státu. Tato inverze, kdy naši političtí a kulturní vyvrženci požadují respekt k právu, osvětluje nelibou skutečnost, že se k moci dostaly nejradikálnější a nejretrográdnější síly z celé politické scény. Tyto síly požadují, abychom sloužili diktátu trhu. Ničí všechny legální překážky korporátní exploatace a zisku, stejně jako odstraňují regulační agentury, které kdysi občany chránily. Obhajují mučení, zahraniční trestní kolonie, tajná vězení a únosy (říkají tomu "extraordinary rendition") nepřátel státu. Chrání a podněcují finanční podvody. Vedou preventivní války. Odmítají obnovit platnost habeas corpus. Bez povolení monitorují, odposlouchávají a nahrávají desítky milionů občanů. Nařizují zabíjení amerických občanů. Upírají právo na spravedlivý proces. Poskytly korporacím status osoby. Ignorují utrpení nezaměstnaných a chudých, omezují základní sociální programy, zatímco korporacím věnují miliardy z kapes daňových poplatníků. V těchto klíčových záležitostech skutečně záleží jen na jedné věci, mezi skřety, kteří se definují jako levice nebo pravice, zde není žádných neshod. Všechny jejich veřejné diskuse ve volebním cyklu jsou jen karnevalem.

Všechny konvenční formy disentu nám byly upřeny, od volební politiky až po otevřené debaty. Nemůžeme se spoléhat na instituce, které kdysi umožňovaly postupnou a pravidelnou reformu. Jediná cesta, která zbývá, je odpojit se od konzumní společnosti, jak je to jen možné, a angažovat se v aktech občanské neposlušnosti a obstrukce. Čím více se oddělíme od závislosti na konzumní společnosti, tím více začneme vytvářet nové paradigma komunity. Čím více se angažujeme ve fyzických aktech odporu - jako to nedávno udělali Bill McKibben a další před Bílým domem, aby protestovali proti výstavbě ropovodu Keystone XL, který zvýší přítok "špinavého" paliva z ropných písků v kanadské Albertě do rafinérií v Mexickém zálivu - tím spíš můžeme udržovat naživu nové, lepší způsoby, jak se vztahovat k sobě navzájem a k ekosystému.

A co je nejdůležitější, musíme se přestat bát. Musíme se nadobro obrátit zády k Demokratům, nehledě k tomu, jak démonického kandidáta na prezidenta nabídnou Republikáni. Musíme se vzepřít všem formálním mocenským systémům. Musíme pozorně naslouchat morálním autoritám naší společnosti, od McKibbena přes Noama Chomského a Wendella Berryho až k Ralphu Naderovi, a ignorovat neschopné liberály, kteří byli jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak nás zbavit vlivu. Musíme vytvořit klášterní enklávy, kde můžeme uchovávat a rozvíjet hodnoty, které jsou rapidně ničeny širší korporátní kulturou, a budovat mechanismy soběstačnosti, které nám umožní přežít. Korporátní puč skončil. Prohráli jsme. Vyhráli skřeti. Musíme čelit vyhoštění.

Ve hře Williama Shakespeara Coriolanus je římský konzul sesazen davem. Coriolanus, ať už je jeho vina jakákoliv, se obrací k těm, kdo jej zbavili moci, aby přednesl projev na rozloučenou, který bychom měli adresovat třídě vládnoucích skřetů a všem, kdo zůstávají v jejich objetí.

Brutus:
Ztrácíme čas. Je vyhoštěn a jako
nepřítel lidu a své vlasti musí
opustit zem.

Občané:
Pryč s ním! Pryč s ním! Ať táhne!

Coriolanus:
Smečko prašivých psů. Z vašeho dechu
čpí zápach močálu. Štítím se vás
jak zdechlin v rozkladu, co kazí vzduch.
To já vás vyhostím ze svého srdce,
a vy tu žijte sami v nejistotě!
Ať každá šeptanda vás vyděsí!
Ať nepřítel jen hlavou pohodí,
a vás ovane hrůza! Vyhánějte
své ochránce a brzy skončíte -
nevědomí ve vlastní tuposti,
a proto sami sobě největší
nepřátelé - skončíte v područí
cizáků, jimž jste dali bez boje
svou vlast! Opouštím drahou zemi, kterou
jste vy mě naučili pohrdat.
Jsou ještě jiná místa na světě.

(Shakespeare, W.: Coriolanus. Romeo, Praha 2004. S. 141-143. Překlad Jiří Josek.)

Článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9045

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2011