O smrti Usámy bin Ládina

4. 5. 2011 / Chris Hedges

KD│ Vím, že kvůli oznámení, že Usáma bin Ládin byl údajně zabit, si Bob přeje, abych k tomu řekl pár slov... k al-Kájdě. Strávil jsem rok života zpravodajstvím o al-Kájdě pro New York Times. Byla to práce, za kterou jsem já a další investigativní reportéři získali Pulitzerovu cenu. A strávil jsem sedm let života na Středním Východě. Byl jsem vedoucím oddělení New York Times pro Střední Východ. Hovořím arabsky. A když kdosi vešel a oznámil Jean a mě tu novinu, zvedl se mi žaludek. Nejsem v žádném případě naivní, pokud jde o to, co je al-Kájda zač. Je to organizace, které se děsím. Důvěrně ji znám.

Jsem však také důvěrně obeznámen s kolektivním ponížením, které jsme uvalili na muslimský svět. Rozšíření vojenské okupace, k němuž došlo všude, zejména v arabském světě, po 11. září - a právě tímhle je přítomnost amerických imperiálních základen umístěných nejen v Iráku a Afghánistánu, ale také v Kuvajtu, Saúdské Arábii, Dauhá - je právě tím, co zplodilo více nenávisti a teroristických činů než cokoliv, co kdy zorganizoval Usáma bin Ládin.

A zabití bin Ládina, který v rámci al-Kájdy neměl absolutně žádnou operační roli - to je jasné - byl typem duchovního rádce, typem vůdce... fungoval v mnoha ohledech tak, jako Hitler v nacistické straně. Právě jsme hovořili s Warrenem o Kershawově vynikající biografii Hitlera, kterou jsem před několika měsíci četl; vytyčíte určitý ideologický ideál a jdete za ním. To byla bin Ládinova role. Ale žádný ze skutečných teroristických činů, pod něž se snad možná podepsal, rozhodně nenaplánoval.

Myslím, že jednou z nejzajímavějších stránek celého vzestupu al-Kájdy byla ta, když Saddám Husajn... Dělal jsem zpravodajství z první války v Perském zálivu, přijel do Kuvajtu s 1. praporem 1. brigády námořní pěchoty, byl jsem v Basře během šíitského povstání, než jsem byl zajat a uvězněn iráckými Republikánskými gardami. Rád říkám, že jsem byl začleněn (embedded) do iráckých Republikánských gard. Během úvodního útoku a okupace Kuvajtu bin Ládin apeloval na saúdskou vládu, aby se vzchopila a pomohla organizovat obranu jeho země. A byl odmítnut. A přišly americké jednotky a usadily se na muslimské půdě.

Když jsem, tak jako někteří z vás, byl 11. září 2001 v New Yorku, při nárazu druhého letadla jsem se nacházel na Times Square. Šel jsem do New York Times, nacpal si kapsy poznámkovými bloky a šel přes West Side Highway a byl na Ground Zero o čtyři hodiny později. Byl jsem tam, když spadla Budova č. 7. A sledoval jsem, jak národ zhluboka pije velmi temný elixír amerického nacionalismu... odvrácenou stranou nacionalismu je vždy rasismus, jde o sebevynášení a očerňování druhého.

A jde o to, že se zapomnělo, že terorismus je taktika. Nemůžete vést válku proti terorismu. Terorismus tu je od té doby, co o něm psal Sallustius během Jugurtových válek. A jediný způsob, jak úspěšně bojovat s teroristickými skupinami, je izolovat [je], izolovat tyto skupiny uvnitř jejich vlastních společností. A já byl bezprostředně po 11. září vyslán do Jersey City a na místa, kde únosci žili a začali navzájem propojovat své životy. Velmi brzy jsem byl přesunut do Paříže, kde jsem dělal zpravodajství o všech operacích al-Kájdy na Středním Východě a v Evropě.

Takže jsem byl po 11. září na Středním Východě. A sklidili jsme empatii nejen ze strany většiny světa, ale také ze strany muslimského světa, jenž byl vyděšen tím, co bylo spácháno ve jménu jeho náboženství. A byly tu významné náboženské postavy jako šejk Tantáví, hlava [islámské university v Egyptě] al-Azharu - jenž nedávno zemřel - které po útocích z 11. září nejen že je odsoudily coby zločin proti lidskosti, jímž také byly, ale označily navíc bin Ládina za podvodníka... za někoho, kdo nemá právo vydávat fatvy nebo náboženské edikty, nemá žádnou náboženskou legitimitu ani školení. A bylo tragédií, že kdybychom měli odvahu být zranitelní, kdybychom stavěli na empatii, byli bychom v mnohem větším bezpečí a klidnější, než jsme dnes.

Reagovali jsme přesně tak, jak si teroristické organizace přály. Přály si, abychom hovořili jazykem násilí. Co vlastně byly exploze, které zasáhly Světové obchodní centrum, ohromné exploze a smrt nad obzorem města? Přišlo to přímo z Hollywoodu. Když Robert McNamara v roce 1965 zahájil masivní bombardovací kampaň proti Severnímu Vietnamu, udělal to, protože, jak prohlásil, si přál "vyslat signál" Severnímu Vietnamu - signál, který za sebou zanechal statisíce mrtvých civilistů.

Tyto skupiny se naučily hovořit jazykem, v němž jsme jim poskytovali naše lekce. A naší odpovědí bylo znovu hovořit stejnou řečí. Jazyk násilí, jazyk okupace - okupace Středního Východu, válek v Iráku a Afghánistánu - byl nejlepším rekrutačním nástrojem, jakým kdy al-Kájda disponovala. Pokud je pravda, že je Usáma bin Ládin mrtev, pak to vyvolá vzestupnou spirálu sebevražedných činů odplaty. A očekávám, že většina jich patrně zasáhne americkou půdu. Tragédií Středního Východu se stalo to, že jsme dokázali svou neschopnost komunikovat jakýmkoliv jiným jazykem než hrubou a brutální silou impéria.

A jak už věděl Thúkidides, impérium se nakonec stává chorobou. Jak napsal, tyranie, kterou athénské impérium uvalilo na jiné, byla uvalena i na samotné Athény. Imperiální choroba podle Thúkidida nakonec zahubila athénskou demokracii. A imperiální choroba, choroba nacionalismu... ty se samozřejmě odrážejí v anarchickém násilí těchto skupin, v násilí, které nás uvězňuje v určité děsivé smrtící spirále. Takže i když se jistě obávám al-Kájdy, znám její záměry. Vím jak funguje. Strávil jsem měsíce života rekonstruováním každého kroku, který podnikl Muhammad Atta. Ačkoliv v žádném případě nechci snižovat nebezpečnost al-Kájdy, jsem zoufalý. Zoufalý z toho, že my coby země, jak věděl Nietzsche, jsme se sami stali tím monstrem, proti němuž se pokoušíme bojovat.

Děkuji Vám za pozornost.

Text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10094

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2011