U nás doma si o tom popovídáme a vám do toho vlastně nic není

31. 5. 2026 / Boris Cvek

 

Určitě to tak nemyslel. Prostě ho naděje unesly moc daleko. Byl to v každém případě vzácný pokus o apel směrem k veřejnosti, jinak ta debata byla převážně vyčítáním si na pískovišti. Politici vzkazují občanům, že tady jsou doma oni, ne veřejnost. Kdo taky může vědět pořádně, co se stalo v Sněmovně, kdo komu co udělal, proč se navzájem nevolí a blokují.

Havránek dokázal hezky odkrýt, že koalice postupuje koordinovaně, když – slovy Jurečky – uplatňuje vůči opozici „tvrdou šikanu“. Ale co na tom? Juchelka i Doležal mohou stále dokola opakovat, že volba do výborů ve Sněmovně a do vedení Sněmovny je tajná a je věcí každého poslance.

Osvěžující bylo pronikavé konstatování Havránka, že vláda funguje jednotně v zájmu premiéra Babiše a že „tajtrlíkování“ menších koaličních partnerů má jen zakrýt vážné problémy této země. Ale tento záblesk světla byl jen velmi krátký. Všechno se vrátilo na pískoviště, do teplého, útulného domova.

Jurečka se občas snažil dostat Juchelku do úzkých, jak už jsem zmínil. Snažil se třeba ministra usvědčit, že ten neměl dost času, aby mohl posoudit to, co vláda plánuje udělat na úrovni drogové, menšinové, lidskoprávní politiky. Ale Juchelka se ukázal jako jednoznačný zastánce reforem, což i mnou trochu otřáslo, protože mám za to, že je jasné, že jde o destrukci. Dokonce i největší odborová centrála, která jinak Babišovi jde vstříc, jak jen může, je proti. Myslím, že i Jurečka, nejen já, z toho byl vedle.

Zatímco Doležal vyzkoušel oblíbenou strategii politiků vládní koalice, tedy že všechno je otevřené, všechno věcí diskuse, Juchelka byl jednoznačně pro a vysvětloval, jak bude posílena agenda tělesně postižených, Romů a jak se navíc na tom všem ušetří. Před argumentem ušetření je třeba samozřejmě kapitulovat (a Jurečka na něco tak zásadního samozřejmě hned reagoval tím, že chtěl vědět, jak se ušetří), protože to je přece nejvyšší státní zájem, tedy hned po bohatnutí bohatých.