Český politický systém je nenávratně zkorumpovaný. Nepůjde ho napravit

4. 7. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 9 minut
Zastupitelstva v ČR plní nesmírně důležitou ústavní úlohu, praxe je však žalostná …

"Mám na světě jen jediného přítele, totiž sebe sama …"

Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti

Nebát se nepříjemné pravdy, je moje metoda tohoto psaní pro BL a ani dnes neuhnu před svojí pravdou.   Sám za sebe upřímné přiznávám, že neznám žádné reálné, společenské východisko z této krize, kromě mravní odvahy každého jedince říkat a psát "svoji pravdu" a čelit v reálném životě jakýmkoli nespravedlnostem ihned na místě, kde se věc udála.

Znáte někoho, kdo sleduje pravidelně jednání zastupitelstva svých měst nebo obcí? Tedy kromě politiků, lobbistů, úředníků, podnikatelů a lidí motajících se kolem nich? Bude to jistě minimální číslo, ale ty přímé přenosy umožňují obecním politikům "zahrát si na sněmovnu" a ukázat vše arogantní a mocichtivé, co v jejichí mysli a duši dřímá. Kamera je pro politiky vlastně tak trochu "magické zlo" a lidé jejich nátury se mění v přítomnosti kamer ještě do větší herecké podoby nesnášenlivosti a souboje s politickými protivníky tak, jak ji znají z politických debat.

Když se tak podívám do jednotlivých zastupitelstev v Praze, zhruba polovina zastupitelstev je stejná po několik volebních obdobi. Politici a političky se různě přeskupují ze strany do strany, tvoří nové koalice, které se zase dalšími intrikami rozpadají a opět přeskupují. Vlastně je to zhruba několik skupin "kamarádů a kamarádek", politických fachidiotů, mající politický vliv a různé skupiny často až kriminálního byznysu se je snaží řídit nebo jim alespoň nahánět strach.

Bez členské základny (nikdo o myšlenkovou konkurenci nestojí a je zde patologický strach, že se do strany dostane škodná, což se často děje) a s minimální komunikaci s občanskou společností, se nic moc dobrého nemůže prosadit. Na místě jednání zastupitelstva, kde je kamera a více politických stran (nemluvím o kandidátkách společných a jediných, což je také politicky patologické, viz Dolní Břežany), nikdy nevznikne opravdová debata, kdy se dokáže skutečně hledat něco dlouhodobě smysluplného pro obec. Převládá ironie, ješitnost, lpění na byrokratickém formalismu, využívání každé slovní chyby protivníka k výpadu a toto chování tvoří většinu jednání zastupitelstev zejména ve větších městech.

Hlasuje se většinou na sílu a čím méně občanů se nějak angažuje a zapojuje do dění v zastupitelstvu, tím pro politiky a jejich loutkovodiče lépe. Vznikají nám tak určité party, partičky s jejich plácky, které se různě přeskupují a mnohdy se nejvíce sociologicky podobají opravdu chování mafie.

Stále se opakující kauzy nám ukazují, jak jsou politické strany vlastně 32 let neustále spojení s lidmi, majícími často kriminální minulost. Ti ve skupinách střídají města, strany, hnutí, byznysové hráče a politiky. Základní činnost je vždy jasně daná od začátku devadesátých let po té slavné privatizaci, kde podvod s "Diky" vytvořil českou oligarchii a vše dále pokračovalo sofistikovaným systémem "odkloňování" velké části z českých a evropských veřejných peněz, firemních zakázek s cílem naplnit stranické kasy a získat politický vliv.

To se stalo naprosto normální, přirozenou věcí pro většinu politiků, úředníků a lidi z byznysu. Na tyto zlodějny byly a jsou vytvářeny přesné tabulky, které určí platby, vše běží spokojeně a klidně dál, úřední personál se stal sluhou, vykonavatelem a mnohdy i organizátorem těchto praktik.

Dokonce si myslím, že jejich úřední duše, která má ráda pořádek, vždy vědět koho poslouchat a mít jasně nastavená pravidla, kdy přesně každý ví, kde je jeho místo v systému do kterého patří i Policie ČR, státní zástupci, soudci, soudní znalci, realitní makléři, exekutoři, lichváři, sociální pracovníci…A všichni se cítí spokojeni ( mnohdy dokonce i voliči, viz tolikrát citovaná věta: "Za Béma se alespoň stavělo").

Jsem přesvědčen, že neexistuje žádné větší město v této zemi, kde by tito lidé vlastně neřídili politiky. To opravdu není selhání jednotlivců, jak nás neustále přesvědčují politici a politologové, zabývající se politickou pěnou dní, ale naprosto důkladně vypracovaného systému, který je přímo v DNA politických aktérů a který tuto zemi doslova vnitřně vykuchal.

Celý systém je takto přes třicet let nastaven od nejnižších buněk v zastupitelstvu a jen tak trochu zoufalá míra našeho politického vytěsnění této pravdy, nám umožňuje zavírat oči při sledování této hry stále stejně cinklými kartami (někdy více, někdy méně) a tvářit se, že je to nutnou součástí liberální demokracie.

Zásadní otázka doby totiž zní:

Co by nám z třicetiletého systému ukradených politických stran (početně vlastně mnohdy spíše sekt) a řízené mnohdy podsvětím zůstalo, pakliže bychom poukázali na takto třicet dva let nefunkční podstatu politiky, kde neexistuje férová soutěž politických stran okysličená občanskou společnosti - tedy základ funkční demokracie. To, že se nám za 32 let nepodařilo vytvořit férový a funkční, nepodvodný systém,  se nechce přiznat nikomu.

A tak společně s politiky a politology vytěsňujeme tragickou pravdu a stále dokola musíme hovořit k občanům, že problémem je stále větší  vliv státních zástupců a policistů (ODS), trvditm, že  zejména v menších obcích máme skvělé starostky a starosty (STAN, KDU - ČSL), říkat, že je nutné   kultivovat veřejné politické prostředí a věřit lidské individualitě (TOP 09) a nastavit jasná pravidla v systému, aby korupce a podvádění nebyly možné (Piráti).

Pochopitelně se všichni demokraté dneška bojíme si nahlas přiznat (občanům se musí ukazovat přeci pozitivní praxe), že nevíme co si s korupcí a kriminalitou počít, že se náš kasinový kapitalismus se  zbavil otěží demokracie, protože ji k svému fungování vlastně nepotřebuje.

Ano, je to Orbánova, Kaczyńského a Babišova autoritářská, neliberální demokracie, kterou ekonomicky, sociálně a zdravotně zničení občané vytunelované liberální demokracie" volí jako zoufalé východisko před pádem do propasti chudoby. S jediným šéfem autoritářsky řízené společnosti se i oligarchii lépe vládne, pakliže ji autoritář nastaví jasná pravidla. Strašná pravda, která se dnes prosazují čím dál více v celé Evropě vinou nesmírné hamižnosti dogmatické, neoliberální školy, kterou  v této chvíli zažívá český občan opravdu natvrdo.

Takže:

1. Vše nasvědčuje tomu, že tento více než třicetiletý nádor, který však začal bujet již v době normalizace, nejde odstranit klasickými politickými metodami. Nelze jejij zlikvidovat vytvořením nových stran a hnutí, angažováním nových členů, jelikož během několika generací tento systém pokrytectví k  občanům i k sobě samému, dokázal metastazovat do celého oběhu státu, samospráv a institucí a není prakticky žádná oblast společnosti, která by byla této smrtelné nemoci ušetřena. Volby se tak stávají vlastně sportem pro chudý lid, je to takový adrenalin možné naděje, která však ve výsledku pouze přeskupí malé party politiků a jejich velké plácky. Výpalné zůstane stále vybíráno.

2. Občanská společnost není schopna dlouhodobě cokoliv změnit, je totálně podfinancovaná. Oligarchům se podařilo ji před většinovou společností pošpinit díky nesmírnému mediálnímu vlivu a svými penězi. Česká společnost je v současnosti paralyzována strachem z chudoby. Bojíme se takřka úplně všeho, co se týká veřejného protestu. Systém peněz, půjček, hypoték, exekuci a zejména velmi malých platů a mezd z nás udělal mlčící jedince, které zajímá pouze primární rodinný život (například konzumní radosti všeho druhu), stejně jako naše táty a dědy nákup a oprava levné chalupy nebo radost z barevné televize.

3. A stejně jako v době normalizace se vlastně "úlitba politické angažovanosti" musí tzv hlavně vyplatit. Jste 24 hodin denně lustrován, napadán, vyhodnocován, souzen a s Vámi celá rodina a pouze statusový, vlivový a materiální prospěch to nakonec může vyvážit….Tehdy i dnes…A vše začíná právě v místních zastupitelstvech.

Co s tím  dělat, to opravdu nevím, kromě tvrdého, nesmlouvavého popisu. Už zase slyším: Vše vidíš moc černě, to je problém tvého skeptického nastavení. Přál bych všem, aby to bylo tak jednoduché a problém byl jen v mé hlavě, opravdu! Bojím se, že to však pouze můj individuální pocit není a že občas moje někdy až sebeničivá upřímnost  stojí za tu snahu. Vaše ohlasy na mé články v BL, které mi píšete, mě o tom utvrzují.


Děkuji za přízeň a možná ještě více za kritiku mých textů a přeji všem čtenářům BL krásné léto! V září nashledanou!


PV





2
Vytisknout
5150

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2022