V Polsku zapomněli na hrůzy války

13. 11. 2017

čas čtení 3 minuty
Varšava: Smrt nepřátelům otčiny!!


V Británii je 11. listopad znám jako Den příměří, avšak v Polsku se totéž výročí konce první světové války připomíná jako Den nezávislosti. Na západě je to vzpomínka na marné vítězství, avšak na východě to oslavuje okamžik triumfu, i když triumfu, po němž měla následovat ještě drtivější porážka, píše v pondělí redakční komentář deníku Guardian. Světlé ideály roku 1918 byly vybudovány kolem romantické představy o nacionalismu. Východní Evropa měla být osvobozena od mnohonárodnostních impérií, které vládly z Vídně a z Petrohradu, a na jejich místě měla vzniknout celá řada malých států od Finska po Jugoslávii, které měly žít bratrsky a v prosperitě pod vedením Společnosti národů. Byla to mozaika, která se do 25 let rozložila v nejstrašlivější válku - a genocidu - k jaké kdy došlo v evropské historii. Pak následovalo etnické očišťování těch, kteří přežili, po celé východní Evropě a staré státy byly obnoveny jako homogenní vězeňské tábory.



Konec druhé světové války dal vzniknout na západě úplně jinému ideálu národa. Evropská unie byla založena v naději, že národní hranice budou daleko méně důležité a přežijí jen jako vrásky na jemné tváři historie, nikoliv její pevná grimasa, a po pádu berlínské zdi se zdálo, že tento vzorec se během času musí rozšířit i na východ, dokonce i do bývalé Jugoslávie. Pokud bylo nějaké poučení, které se každý Evropan - a nejenom žid - naučil z první poloviny 20. století, bylo to "to se už nikdy nesmí opakovat".

Nikdy neznělo toto heslo prázdněji než v sobotu, kdy se účastnilo bělošského nacionalistického pochodu ve Varšavě 60 000 lidí, většinou mužů, kteří šli ulicemi s transparenty prohlašujícími "MY CHCEME BOHA!" ale i jinými, požadujícími "BĚLOŠSKÉ POLSKO", "HOLOCAUST PRO MUSLIMY" a "BRATRSTVÍ BÍLÝCH NÁRODŮ" - jako kdyby to bývalo po roce 1918 fungovalo. Samozřejmě z rozkladu mezinárodního pořádku v meziválečném období byli obviňováni židé, kdežto dnes mají být hrozbou muslimové. Avšak současná koalice zahrnuje i tradiční antisemity. Organizátoři začlenili skupiny, které byly aktivní při antisemitské agitaci v Polsku třicátých let, a pozván byl i Richard Spencer, americký neonacista, kterému zabránila přicestovat jen autoritářská nacionalistická vláda strany Právo a spravedlnost.

Vědomí a záměrní nacisté jsou zatím jen malou částí tohoto hnutí. Nejsme tu svědky otevřeného návratu do třicátých let. Avšak skandovaná hesla přesto probouzení znepokojující ozvěny doby před osmdesáti lety. Znovu vzniká rostoucí skupina mužů, kteří vědí, že ekonomika pro ně nemá žádnou důstojnou práci, a kteří mají pocit, že tato urážka jejich osobní hodnhoty je zároveň urážkou národa, náboženství a dokonce rasy, k níž se hrdě hlásí. Jejich reakce zostuzuje všechny tyto tři hodnoty. Jsou to nebezpečné emoce. Když se díváme na tyto demonstrace, měli bychom si být vědomi třeštící nadšení, které přivítalo vypuknutí války, jejíž děsivé čtyři roky si stále ještě připomínáme. Těžce vydobytý zdravý rozum každé generace lehce zapomínají děti, jimž je nabídnut jako dar. Jedinou protilátkou proti tomuto druhu zkresleného idealismu je idealismus pokroku a slušnosti, který obsahuje obdobný význam a obdobnou naléhavost, ale cení si všech lidí za to, čím jsou, necení si jich pro jejich rasu či pro jejich náboženství.

Kompletní článek v angličtině ZDE 

0
Vytisknout
13567

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2017