Podnikatelské projekty jsou sofistikovanou součástí společenského života stejně, jako projekty politické.
Vznik politické strany je jasným způsobem definován zákonem. Pod petiční archy je potřeba sehnat 1 000 podpisů, což se nově vznikající politické straně podařilo. Podpis na petičním archu je bezúplatný, tudíž se v žádném případě nehodlá hovořit o podnikatelském projektu, který je běžně spojen s investicemi.
Žádný zákon totiž nezakazuje založit politickou stranu miliardáři, protože by jednoznačně šlo o narušení politické soutěže. Zákon totiž nemůže zakazovat někomu, kdo se vlastní pílí nebo dědictvím nebo výhrou v loterii dostal k jakkoliv velkému majetku, aby se podílel na správě věcí veřejných.
Stejně, jako to nemůže zakázat nikomu jinému. Pokud by to samé udělal kdokoliv jiný z méně majetné skupiny obyvatel, byl by to také takový humbuk?
Právo je minimem morálky (samozřejmě s výjimkou dopravních předpisů). Pokud zakladatelé původní ODA nechtěli, aby kdokoliv užíval tuto značku, nic jim nebránilo v tom, aby se mezi sebou dohodli a hradili správní poplatky za logo a značku Úřadu průmyslového vlastnictví. Bylo-li jim to jedno, zachovali se tak, jak se zachovali a nic nehradilim vytvořili zde tedy sami o své vlastní vůli prostor pro uchopení značky kýmkoliv jiným.
Dnes mi to tedy přijde jako bouře ve sklenici vody, žabomyší válka a poněkud trapný pokus o zviditelnění se.
Vím, že akademická obec je v současné době rozdělena a na akademické půdě se brojí proti miliardářům – zakladatelům politických stran a Daniel Kroupa je součástí akademické obce.
Stejně, jako kdysi dělníci v továrnách brojili proti pokusům o zavedení strojů do výroby v obavách, že přijdou o práci a už nikdy se neuživí, nyní část akademické obce brojí nejen proti Pavlu Sehnalovi, ale i Andreji Babišovi a komukoliv jinému z úspěšných, kdo se rozhodl aktivně vstoupit do politické soutěže.
O tom, kdo uspěje nebo ne, rozhoduje v demokratických volbách volič. Český magnát Babiš nebo Sehnal mají stejné právo podílet se na správě věcí veřejných, jako měl v Itálii magnát Berlusconi nebo v USA magnát Donald Trump.
Silvio Berlusconi byl v Itálii předsedou vlády celkem 3x, naposledy v roce 2011. Od té doby mu větší přízni voličů dáno není. Mimo sněmovnu tak může zůstat nejen nová ODA, ale časem i dnes populární ANO. Ostrakizovat předem kohokoliv kvůli jeho majetku mně přijde trapné a směšné.
Diskuse